Park Okružní v Prostějově

To nás inspirovalo k řešení stanoveného cíle, který byl využít vodu z budoucích střech a zadržet dešťovou vodu co nejefektivněji na místě pro zdárný vývoj vegetace. Námi stanovený cíl měl být kontaktní vodní prvek, tedy dílo, které by umožnilo vstup do vody bez nebezpečí utonutí, voda v něm by se měla udržet relativně čistá po celý rok, a i za podmínek velkého sucha by byla šance, že voda nezmizí. Dále to celé uskutečnit bez potřeby vstupní energie pro technologické vystrojení.

Vodní nádrž jsme dimenzovali tak, aby odpovídala možnostem doplnění výparu z nejmenší srážky v nejsušším období. Pro zjednodušení jsme počítali s lokální drobnou srážkou v parném létě, kdy zaprší jednou za 14 dní. Zdroj by měl pokrýt odpar za toto období a hladina vody k falešnému dnu je nastavena tak, aby byla větší než tento úbytek. Aby voda nezelenala a přesto byla pro pohyb ve vodě mělká, vytvořili jsme falešné dno. Betonová vana je 2 m hluboká, ovšem zasypaná velkými balvany, na které se postupnou stratifikací menších a menších frakcí navrství falešné dno s hladinou kolem 30-40 cm. Voda mezi kameny bude ve tmě nebo přistíněná a také díky hloubce si udrží příznivou teplotu proti rozvoji sinic a řas. Kameny sníží objem potřebné vody, který nám chybí, a zároveň zajistí optický efekt velkého vodního prvku.

V Německu jsme tento systém viděli realizovaný v jiné technologii, a sice u architektonizovaných bazénů s mělčím dnem a proudící vodou jako podporou studenější vody. V našem projektu tento nápad aplikujeme na objekt jezírka bez použití technologie a celý objekt je spíše systém kanalizace (ošklivě řečeno). Pohyb, výměnu a pročištění zajišťuje pouze přívod vody ze střech gravitací dospodu nádrže, což způsobí vyplavení (přetečení) nádrže do okolního drenážovaného terénu – navazujícího travnatého poldru. Jezírko je vlastně jakousi šachticí na odvodňovací trase. Při vydatných deštích dojde k permanentnímu vyplachování vody přetékáním do přilehlého poldru, který s jezírkem tvoří dominantní motiv parku. Samozřejmě, že je zde také bezpečnostní přeliv pro případ, že bude systém přehlcený a voda bude stoupat do objektů. Přeliv je zkratkou, jak dostat vodu do poldru bez zpomalení průtokem přes jezírko.

Ostatní budoucí zpevněné plochy jsou odvodněny rovněž do poldru, který je dimenzován s ohledem na potřebu lokality. Většina zpevněných ploch v parku to nebude téměř potřebovat, protože jsou propustné z podstaty navržené konstrukce.

Výkopy ze stavby nádrže a ze zpevněných ploch zůstávají na místě a využijí se jako terénní modelace. Ostatní plochy tvoří různorodé vegetační prvky nebo spíše objekty, jak je chápe idea kompozice. Nejvýraznějším jsou suťová společenstva s břízou, vrbou a javorem, dále luční partie se dvěma sečemi v roce a obvodová zeleň jako porost stromů a keřů, vymezující prostor parku vůči okolí. Průhled je pouze podélným směrem do krajiny.

Povrchy zpevněných ploch jsou záměrně pestré. Nejfrekventovanější plochy a s vazbou na obytné bloky jsou z česaného betonu, ke kterému jsou v maximálním kontrastu přiřazeny plochy z MZK, štětované dlažby a štěrku.

Park reflektuje moderní ekologické výzvy, ale je i místem střetu výrazné architektonické stylizace s živelnou přírodní složkou. To odpovídá jak spojení s obytnými bloky, tak budoucímu zatížení provozem. Betonový bazén, betonové dlažby a architektonizující modelace se časem začnou utápět v přírodním procesu, který se prosadí vývojem vegetace nastavené tímto směrem a ve vodním živlu, jenž se jistě uplatní po svém navzdory našim představám.

Závěrem by bylo férové uvést, že tento experiment máme pojištěný stavebně možností dodatečné instalace nějaké technické podpory v případě, že nebude vše takové, jak bychom si přáli. Jde o dopouštění vody, filtraci apod., které by se instalovaly do objektů, které v návrhu slouží jen jako kalové a manipulační šachtice, ale v případě potřeby umožní dodatečnou přestavbu. Jde totiž o novátorské řešení, které je prostě krokem do neznáma a vyžaduje jistou odvahu jít do případných potíží a kreativně reagovat. Jezírko bude také jistou dobu v suchém stádiu, než se dostaví obytné bloky, což zohledňuje jeho forma ztvárnění.

Výsledek realizace nechť zastoupí nákladné vědecké experimenty a pružně se vylepší další realizací našich kolegů.

Autorská zpráva, redakčně upraveno

Autoři projektu: Ing. Radek Pavlačka, Ing. Lubomír Čech – krajináři, Ing. arch. Viktor Čehovský – architekt a Ing. Petr Gotthans – vodař
Ateliér: ZAHRADA Olomouc s.r.o.