Park v Nových Vratislavicích

Park v Nových Vratislavicích

Nové Vratislavice

(18. 12. 2019) Irena Vybíralíková, Daniel Hrubý

   
 
 
 
 

Park v Nových Vratislavicích

Městský park vznikl v místě ovocného sadu. Jeho těžištěm se stal provozní objekt s občerstvením, posezením a atypickými herními prvky pro děti. Na kiosek navazuje cestní síť – hlavní pěší trasy tvoří dřevěné povalové chodníky a mola z dubových fošen. Doplňují je provozní mlatové cesty a spojovací cesty s povrchem z plastové zatravňovací dlažby. V návaznosti na dendrologický průzkum byly zdravé stromy zachovány a doplněny o nově vysazené.
Novostavba přízemního objektu občerstvení má obdélníkový půdorys v poměru stran 1 : 2,5. Architektura je funkční, soudobá s důrazem na lapidárnost řešení, kvalitní dispozice i stavebně konstrukční detaily. Na fasádu byly použity hoblované modřínové latě. Okna jsou v plastových rámech v barvě antracit, klempířské prvky hliníkové rovněž v barvě antracit. Posuvné a otevíravé zástěny se mohou mimo sezónu nebo přes noc uzavřít. Terasa z dubových prken navazuje na dřevěná mola parkové cestní sítě.
Uvnitř se nacházejí přípravny občerstvení včetně výdejní části, sklad a zázemí pro zaměstnance, dále také sociální zázemí pro návštěvníky parku.

Ze stavebního hlediska objekt tvoří dřevěná rámová konstrukce s obvodovými nosnými stěnami a vnitřní podélnou nosnou soustavou sloupků s vaznicemi a stropnicemi. Jako krytina ploché střechy byly zvoleny asfaltové pásy. Vodorovné konstrukce tvoří dřevěné trámy. Stavba je založena na železobetonových pasech ze ztraceného bednění o šířce 0,3 m, uloženého na podkladní beton. Sloupky chodby a terasy byly založeny na betonových patkách. Podlahová betonová deska má tloušťku 120 mm, vyztužena je kari sítí. Nosnou konstrukci tvoří dřevěné sloupky kotvené do základů přes základové trámy. Do desky jsou uchyceny pomocí lepených kotev. Na vnitřní sloupky stěn průřezu 60 x 160 mm s osovou vzdáleností 0,6 m je uložena vaznice 120 x 160 mm kotvená pomocí šikmých vrutů. Na vaznici se ukládaly stropnice v osové vzdálenosti 1,06 m. Venkovní sloupy jsou rozměru 120 x 160 mm, v rastru navazujícím na nosné stěny. Na tyto sloupy jsou uloženy vaznice 160 x 220 mm. Všechny na sebe navazující vaznice byly vzájemně prokotveny pro přenos vodorovných sil od větru do ztužujících stěn, případně ztužidel. Na vaznicích jsou uloženy stropnice 100 x 220 mm v osové vzdálenosti 1 m.  Podklad pod krytinu tvoří slepené a prošroubované desky OSB. Tuhost objektu zajišťují ocelové ondřejské kříže v obvodových stěnách a ve střešní rovině a desky OSB, které tvoří podklad pod střešní plášť a záklop vnitřních i některých vnějších stěn.
Fasáda je dřevěná provětrávaná. Na difuzní fólii je namontován vodorovný rošt z modřínových opatřených penetračním nátěrem. Na tento rošt pak byly namontovány svislé fasádní modřínové latě opatřené bezbarvým olejem.
Podél parku bylo navrženo oplocení – stranu souběžnou s komunikací tvoří kovaný plot s jednoduchým svislým členěním výšky 1,8 m s vloženými bránami a brankami. Oplocení ostatních stran je pomocí zeleného zahradního pletiva.

Autorská zpráva

 
Autor: Ing. arch. Irena Vybíralíková, krajinářská část Ing. Daniel Hrubý
Investor: Městský obvod Liberec - Vratislavice nad Nisou
Realizační firma: BREX, spol. s r. o.

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2018

Komentáře ke článku

 
 
 
 

3. 1. 2020 18:35:52. Re: Park v Nových Vratislavicích. Iva Vě

 
 
 
 

3. 1. 2020 18:35:52. Re: Park v Nových Vratislavicích. Iva Vě

  Název článku vůbec neodpovídá obsahu. Místo abych se dozvěděla jak velký park je, jakého typu, pro koho je koncipovaný, jaký má charakter porostů, přečetla jsem si o konstrukci a provozu kiosku, zmínku o atypických herních prvcích bez udání zájmové a věkové skupiny rekreantů. Park je prostor určený k rekreaci přírodními, zejména vegetačními prvky. Technická vybavenost má vytvářet zázemí pro pobyt, zpestřit ho a zajistit provoz. Očekávám tedy od prezentace parku informace o vegetaci a její kompozici minimálně na úrovni popisu technických prvků.




Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz