Park v Nových Vratislavicích

Park v Nových Vratislavicích

Nové Vratislavice

(18. 12. 2019) Irena Vybíralíková, Daniel Hrubý

   
 
 
 
 

Park v Nových Vratislavicích

Městský park vznikl v místě ovocného sadu. Jeho těžištěm se stal provozní objekt s občerstvením, posezením a atypickými herními prvky pro děti. Na kiosek navazuje cestní síť – hlavní pěší trasy tvoří dřevěné povalové chodníky a mola z dubových fošen. Doplňují je provozní mlatové cesty a spojovací cesty s povrchem z plastové zatravňovací dlažby. V návaznosti na dendrologický průzkum byly zdravé stromy zachovány a doplněny o nově vysazené.
Novostavba přízemního objektu občerstvení má obdélníkový půdorys v poměru stran 1 : 2,5. Architektura je funkční, soudobá s důrazem na lapidárnost řešení, kvalitní dispozice i stavebně konstrukční detaily. Na fasádu byly použity hoblované modřínové latě. Okna jsou v plastových rámech v barvě antracit, klempířské prvky hliníkové rovněž v barvě antracit. Posuvné a otevíravé zástěny se mohou mimo sezónu nebo přes noc uzavřít. Terasa z dubových prken navazuje na dřevěná mola parkové cestní sítě.
Uvnitř se nacházejí přípravny občerstvení včetně výdejní části, sklad a zázemí pro zaměstnance, dále také sociální zázemí pro návštěvníky parku.

Ze stavebního hlediska objekt tvoří dřevěná rámová konstrukce s obvodovými nosnými stěnami a vnitřní podélnou nosnou soustavou sloupků s vaznicemi a stropnicemi. Jako krytina ploché střechy byly zvoleny asfaltové pásy. Vodorovné konstrukce tvoří dřevěné trámy. Stavba je založena na železobetonových pasech ze ztraceného bednění o šířce 0,3 m, uloženého na podkladní beton. Sloupky chodby a terasy byly založeny na betonových patkách. Podlahová betonová deska má tloušťku 120 mm, vyztužena je kari sítí. Nosnou konstrukci tvoří dřevěné sloupky kotvené do základů přes základové trámy. Do desky jsou uchyceny pomocí lepených kotev. Na vnitřní sloupky stěn průřezu 60 x 160 mm s osovou vzdáleností 0,6 m je uložena vaznice 120 x 160 mm kotvená pomocí šikmých vrutů. Na vaznici se ukládaly stropnice v osové vzdálenosti 1,06 m. Venkovní sloupy jsou rozměru 120 x 160 mm, v rastru navazujícím na nosné stěny. Na tyto sloupy jsou uloženy vaznice 160 x 220 mm. Všechny na sebe navazující vaznice byly vzájemně prokotveny pro přenos vodorovných sil od větru do ztužujících stěn, případně ztužidel. Na vaznicích jsou uloženy stropnice 100 x 220 mm v osové vzdálenosti 1 m.  Podklad pod krytinu tvoří slepené a prošroubované desky OSB. Tuhost objektu zajišťují ocelové ondřejské kříže v obvodových stěnách a ve střešní rovině a desky OSB, které tvoří podklad pod střešní plášť a záklop vnitřních i některých vnějších stěn.
Fasáda je dřevěná provětrávaná. Na difuzní fólii je namontován vodorovný rošt z modřínových opatřených penetračním nátěrem. Na tento rošt pak byly namontovány svislé fasádní modřínové latě opatřené bezbarvým olejem.
Podél parku bylo navrženo oplocení – stranu souběžnou s komunikací tvoří kovaný plot s jednoduchým svislým členěním výšky 1,8 m s vloženými bránami a brankami. Oplocení ostatních stran je pomocí zeleného zahradního pletiva.

Autorská zpráva

 
Autor: Ing. arch. Irena Vybíralíková, krajinářská část Ing. Daniel Hrubý
Investor: Městský obvod Liberec - Vratislavice nad Nisou
Realizační firma: BREX, spol. s r. o.

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2018

Komentáře ke článku

 
 
 
 

3. 1. 2020 18:35:52. Re: Park v Nových Vratislavicích. Iva Vě

 
 
 
 

3. 1. 2020 18:35:52. Re: Park v Nových Vratislavicích. Iva Vě

  Název článku vůbec neodpovídá obsahu. Místo abych se dozvěděla jak velký park je, jakého typu, pro koho je koncipovaný, jaký má charakter porostů, přečetla jsem si o konstrukci a provozu kiosku, zmínku o atypických herních prvcích bez udání zájmové a věkové skupiny rekreantů. Park je prostor určený k rekreaci přírodními, zejména vegetačními prvky. Technická vybavenost má vytvářet zázemí pro pobyt, zpestřit ho a zajistit provoz. Očekávám tedy od prezentace parku informace o vegetaci a její kompozici minimálně na úrovni popisu technických prvků.




Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz