„Stavba se nachází v dopravně obtížné lokalitě. Pozemek ze všech čtyř stran obklopují rušné silniční komunikace. Řešili jsme náročné přeložky inženýrských sítí, například vysokotlakého plynovodu a vodovodního přivaděče, a napojení na infrastrukturu města. Součástí projektu bylo i rozšíření tří křižovatek a jejich doplnění o semafory. Pro hladkou a bezproblémovou realizaci jsme proto vytvořili speciální harmonogram prací, který zohledňoval požadavky vycházející od investora, zhotovitele, dotčených úřadů i místních obchodních domů,“ uvádí Ing. Jiří. Strašil, vedoucí projektu z Obermeyer Helika a dodává: „Ve svých projektech dbáme též na dodržování zásad přístupu pro imobilní osoby. Celý objekt je pro ně komfortně dosažitelný, stání jsou široká a pohodlná. Navíc je zde vyhrazeno 22 míst pro handicapované a 22 stání pro rodinné vozy. Věřím, že uživatelé ocení přímé napojení na metro. U projektu jsme dbali také na budoucí úsporu energií, budova splňuje ekologické standardy EU. Díky otevřenému konceptu a volné fasádě z lamel došlo k úspoře potrubí a strojního zařízení VZT a tím snížení energetické náročnosti objektu. Náročnou a drahou vzduchotechniku jsme díky promyšlenému projektu nevedli plošně, nýbrž jen bodově v určitých částech budovy. Také čidla osvětlení jsou využívána pro jednotlivé poloviny pater. Celý objekt je ovládaný systémem měření a regulace, který hlídá spotřebu energií v objektu a také zapíná vzduchotechniku, pokud stupeň CO2 překročí přijatelnou hladinu.“
Tisková zpráva
Zkušenosti z výstavby parkovacího domu P+R na Černém Mostě poslouží pro Technickou správu komunikací a Magistrát hlavního města Prahy jako vzor pro plánování podobných parkovacích objektů.
Generální projektant a autorský dozor: Obermeyer Helika a.s.
Novostavbu budovaly v rámci sdružení BAK stavební společnost a Metrostav
Osobně bych se přimlouval za to, aby objekt z architektonického hlediska nesloužil jako vzor pro další parkovací domy – zejména ve starší zástavbě. I za cenu vyšších investičních nákladů.
Bohužel poplatné době je vyzdvihování úspory na VZT zařízení u otevřeného objektu.
Osobně bych se přimlouval za to, aby objekt z architektonického hlediska nesloužil jako vzor pro další parkovací domy – zejména ve starší zástavbě. I za cenu vyšších investičních nákladů.
Bohužel poplatné době je vyzdvihování úspory na VZT zařízení u otevřeného objektu.
Tleskám! Radost trochu kalí, že zde vzniká první vzorová vlaštovka asi tak 30 let poté, co by bylo takové vlaštovky potřeba, ale zaplaťpánbu za ty dary. Bohužel tak je to s námi tady v české kotlině pořád a asi jenom výjimečně bychom hledali počiny a osobnosti, jež nereagují na minulost či v lepším případě horkotěžko dohánějí palčivou přítomnost, ale hledí do budoucnosti (jo, hned mě napadl Jan Antonín Baťa, dovedeme si vůbec představit někoho takového v současnosti?). A tak když vytrváme v úsilí, budeme snad za 50 let tam, kde je civilizovaný svět dnes… V mladickém optimismu 89. roku minulého století jsem si chvíli myslel, že by snad tohle prokletí mohla naše společnost konečně překonat a že bychom se snad konečně mohli stát skutečně moderním státem na evropské špičce. Ale dost rychle mě to přešlo (přišla doba žvástů o |spálené zemi| a následná dekadence |oposmlouvy|) a dnes už ten optimismus nějak nenacházím. (Stavba 6 km obchvatu Horní Lukavice od zahájení bude trvat 4 roky… čtyři dlouhé roky…) Za 8 let vlády těch, co |nekecejí, ale makají|, jsme viděli, že populismus diletantů, kteří chtějí řídit stát jako firmu, jenom k tomu bohužel nemají nejmenší kompetence, taky nikam nevede. Před všemi budoucími vládami (ale to platí i pro všechny firmy a lidi v nich) tu stojí obrovský úkol – začít to strašné zpoždění konečně nějak dohánět. K dluhu komunismu se bohužel začíná přičítat dluh neschopnosti naší generace, a to ten dluh komunismu ještě nebyl zahlazen ani zdaleka. A k tomu výzvy doby, které nás v devadesátkách ani omylem nenapadly…(A budou mnohem vážnější, než si kdo odváží dnes vyslovit nahlas.) Budete muset, milí třicátníci a mladší, asi opravdu zabrat. Budete lepší a úspěšnější, než jsme byli my? Moc bych vám to přál, opravdu ano.