Téma má tyto rozměry:
Filozofický
• Co vše auto pro člověka v Praze představuje?
• Je auto v Praze nutné?
• Je vlastnictví auta v Praze dobrá či špatná věc?
• S čím vším souvisí fenomén auta, k čemu Praze přispívá?
• Budou v budoucnu v Praze auta a v jaké podobě?
Urbanistický
• Kam všude je možné v Praze parkovací domy umístit?
• Jaká místa v Praze trpí nedostatkem parkovacího prostoru?
Ekonomický
• Jak velké mají parkovací domy být?
• Vztah velikosti, kapacity a pořizovací ceny k jeho umístění.
Stavebně konstrukční
• Jak vypadá stavební, konstrukční a statický detail chytrého parkovacího domu?
• Z čeho všeho lze parkovací domy stavět?
Architektonický a designový
• Má být parkovací dům stroj či socha?
Typologický
• Má být parkovací dům jen pro auta či může vázat další funkce a které?
• Jde o dočasný či trvalý objekt?
Důraz byl kladen na dopravně urbanistickou analýzu tématu – tedy nalezení správného místa v Praze, dále hledání výrazu, funkce a typologie moderního parkovacího domu a jeho ekonomii. Speciální důraz vedoucí ateliéru dávali také stavebně-konstrukčně-statický detailu řešení.
www.facebook.com/atelierkrauscancik či http://atelierkrauscancik.blogspot.cz/
www.archi.cz/echtarchitektura.cz
Šárka Andrlová – Nuselský most
Jaké parcely v širším centru Prahy jsou ještě volné a zdánlivě nevyužitelné? Proč na místo, kde kvůli proporcím prostoru a nepříznivým podmínkám (hluk, prašnost) nezkusit umístit funkci, která nemá velké požadavky, ale je pro fungování současného města nezbytná. A jak danou myšlenku posunout dál…
Pod Nuselský most umisťuji kovovou konstrukci. Vkládám 11 pater využitelné plochy, která se půdorysně schová pod ikonickou železobetonovou stavbu. Konstrukce je subtilní a chová se jako plot – vidím ji, ale vidím i skrz ni do údolí, na výhledy Prahou. Vše je doplněno o čtveřici vertikálních komunikací. Předpokládám, že náplň se může v průběhu času měnit nebo snad sama konstrukce může být dočasnou instalací.
Kovový výplet naplňuji ‚vertikálním lunaparkem‘: směsicí adrenalinových zážitků od lanového centra přes obří trampolíny po ferratu proplétající se celou konstrukcí. Do budoucna možná i horskou dráhou a dalšími atrakcemi. Vytvořením nové pěší úrovně – bulváru skoro 40 m nad úrovní údolí doplněného o horizontální paternoster, který kromě usnadnění přepravy z jednoho konce mostu na druhý zprostředkovává vyhlídkovou jízdu s výhledem na celou Prahu. Zatraktivňuji území a vytvářím nové lákadlo nejen pro turisty, ale i pro širokou veřejnost.
Jo a mimo jiné tam lze i zaparkovat, což je tak trochu další adrenalinový zážitek sám o sobě.
Kristýna Rajdlová, Bára Strelcová, Štěpánka Úlehlová – Transformační brány
Představujeme řešení nastupující dopravní krize. Antikoncepce Prahy. Výrazné omezení soukromých dopravních prostředků v centru města. Osvobození města od zhoubného automobilismu. Pro záchranu metropole je třeba poskytnout rychlé a účinné řešení. Tvoříme dopravní hradbu, vracíme Prahu chodcům. Po příjezdu do města je nutno přestoupit, změnit dopravní prostředek. Soukromá automobilová doprava je příliš sobecká. Na místech jinak těžko využitelných stavíme parkovací domy. Parkovací sila nad točnami tramvají, autobusovými a vlakovými nádražími, nad slepými dopravními uzly. Brány jako doky pro prostředky městské hromadné dopravy, které odsud vyjíždějí oběma směry, většinou však do města. Řidič automobilu zde přestoupí na metro, tramvaj, kolo, autobus, vlak. Tvoříme síť parkovacích domů. Nabízíme univerzální řešení pro všechny městské části. Konstrukční prvky, stavebnice, sestavitelná na XY místech. Proniknout osobním automobilem sítí do města znamená platit. Vznikají dvě pásma placených zón. Druhá vlna osobních automobilů je zachycena u vnitřních tranformačních bran, kde se poplatek za vjezd zvyšuje. Síť, hradba, polopropustné membrány profiltrují většinu přijíždějících.
Štěpán Janů – vnitřní Praha
Železnice v Praze představuje nevyužitý potenciál pohybu po městě, po kraji, do zahraničí. Paralelní forma hromadné dopravy, nevyužívaná, ačkoliv mnohdy pohodlnější. Obrat zastávky je 30 000 osob/den a přesto nutnost zvolit taxi či lopotit se po svých. Ve svém vlastním městě. Fenomén automobilu pokračuje a zvyšují se tak nároky především na přestupní místa. Auto – pěší, auto – metro, auto – vlak. Jsou tato místa dostatečně řešena? Kolik lidí shledává cestu vlakem atraktivní? A je to tak správně?
Okolí stanic jsou v současné době obklopena prázdnými plochami, jež jsou nejasné svým účelem i formou, mnohdy zaplněné chaotickým parkováním. K navrácení prestiže železnice proto u stanic regulujeme parkování a na místo zrušených stání navrhujeme nový parkovací dům. Dům adekvátních kapacit sloužící jako důstojné parkování pro nadregionální dopravu po železnici, pro snadnou dopravu zavazadel, pro pohodlné cestování, pro atraktivní bod přestupu. Lukrativní prázdné pozemky v okolí stanic pak mohou být využity ekonomičtěji a účelněji. Parkovací dům může pomoci k pozvednutí železnice, ke zlepšení prostředí, k atraktivitě cesty.
Barbora Červeňová – Parkovací dom ako socha
Parkovací dom – bunker, zázemie, ochrana pre autá. Big monster. Car eater – auto žravec – mäsožravec – carnivore – CAR – NIVORE.
Parkovací dom ako socha, s konceptom uloženia áut do veľkého tvarovaného objektu a ich odsunutím spod mostu – porušenie stereotypu „priestor pod mostom je škaredý, preto tam budú parkovať autá.“ Priestor pod mostom naopak prepájam s námestím a vytváram zázemie pre mladých – skate park. Neruší ich hluk áut na moste, a zároveň zvuky skate parku nerušia okoloidúcich – zaniknú v hluku dopravy.
Ponad magistrálu sa naťahuje rameno domu – vytváram nočný klub/ dennú kaviareň – lukratívny priestor s výhľadom, ktorý priláka návštevníkov. Parkovací dom môže žiť.
Dom je založený na troch hlavných zložkách:
Parkovanie, ktoré funguje ako celoplošné rampy a parkovacie okruhy, ktoré sa obtáčajú okolo otvoreného átria až úplne na strechu a poskytujú tak vyše 600 parkovacích stání.
Námestie a verejný priestor pod domom, čo je atraktívne miesto na sezónne eventy. Zároveň je spojený so skate parkom pod magistrálou, ktorý k tomuto miestu priláka mladých ľudí.
Nočný klub prístupný z 3. podlažia, prepojený s pokračovaním skate parku za parkovacími stániami. Zároveň je klub možno využívať aj ako kaviareň počas dňa. Zásobovanie je zabezpečené cez parkovací dom a pomocou nákladného výťahu. Svetlo do klubu preniká pomocou strešných svetlíkov, pomedzi ktoré je na streche možno parkovať.
Architektúra domu je dynamická a výrazná – socha. Dom je veľký. Je však dlhý, nie vysoký, preto neruší ani panoráma, ani výhľady, ani osvetleniu okoľným domom. Zároveń svojím prekonzolovaním nad magistrálu čiastočne odhľučňuje jej ruch voči naprotistojacim domom.
K ulici a do pozemku sa dom rozvetvuje a vytvára výraz vysokými oceľovými stĺpami a betonovou fasádou s otvormi, ktoré vháňajú svetlo dovnútra. Interiér pôsobí mysticky, čisto, kľudne. Na druhej strane pozemku rešpektuje jeho hranicu a rovno idúcu železnicu. Fasáda domu je tu preto rovná, čistá, betonová, narušená len otvorom na prechod k stanici Florenc. Je to plocha, ktorá by mohla byť využitá na street art, a tak podčiarknuť charakter stavby, určenej nielen autám, ale aj mladým.
Michaela Mrázová, Filip Galko: Jižní Město
Hlavním cílem při hledání nové formy bydlení na sídlišti bylo zkvalitnit život obyvatel. Doplnit Jižní Město na Praze 11 o potřebnou občanskou vybavenost, plochy pro rekreaci a sport, zefektivnit parkování v blízkosti bytů a umocnit dialog s kunratickým lesem.
Parkovací dům je cizím tělesem v přírodě. Organický tvar však navazuje na její vlastnost – rozrůstat se nejpřirozenějším způsobem Obyvatele přivádí před jejich bytový dům a odstraňuje problém se zaparkováním. Materiálové a konstrukční řešení jsme volili co nejjednodušší formou s nízkou ekonomickou náročností. Důraz je kladen na účel, pro který stavba vzniká. Podoba objektu se mění podle místa, kterým prochází. To vytváří různé identity míst pro snadnou orientaci. V místech, kde by parkovací dům tvořil bariéru, se sbíhá nebo naopak mizí pod zem. Tato místa tvoří centra společenského života, koncentruje se zde vybavenost v podobě kaváren, kluboven a dalších služeb. Konstrukce se může využít také jako tribuna u sportovišť, slouží pro zavěšení houpaček, jsou v ní umístěny prostory nutné k údržbě okolí.
Parkování pro návštěvníky je situováno z příjezdové ulice Ryšavého. Cesta přes sídliště do lesa by měla být už sama o sobě zážitková.
Venkovní plochy jsou vytvářeny stinnými a slunnými místy pro příjemný pobyt za každého počasí. Vznikají zde plochy s loukami, vysokou trávou, pobytové palouky, remízky, ovocné sady, zpevněné mlatové prostory a místa s vodou. Stromy: borovice, břízy, jírovce a duby, hrušně a třešně.
Jitka Žambochová – Vnitroblokopec
Návrh nabízí jedno z možných řešení systémového problému řešení dopravy v klidu. Skutečnost, že jedna čtvrtina aut v Praze parkuje v rozporu s pravidly silničního provozu, je na mnoha místech vynucená. Faktem je, že parkující automobily zahltily ulice, jejichž primárním znakem je a musí být liniovost – liniovost, která slouží pohybu. Ulice na Bubenči tvoří až z 50% zaparkovaná auta. Přihlédneme-li k tomu, jak lukrativními prostory ulice jsou, zdá se být situace absurdní. Přitom vnitrobloky často zejí prázdnou.
Vnitroblok na ulici Československé armády patří mezi ty větší (100 x 70 m). Návrh sestává z kopce, kterým je zakryt parkovací dům s kapacitou 91parkovacích míst. Rezidentům je tedy nabídnuta alternativa k placeným parkovacím kartám. Návrh zachovává soukromé zahrádky za domy. Ty jsou napojeny na záhumenní cestu, která kopec obchází. Parkovací dům v něm je skříň, která do sebe uklidila auta poházená po ulici. Výsledkem je jednoduše reogranizovaný prostor městské jednotky – bloku. Blok je praktická servisní plocha a zároveň odpočinkové místo.
Alžběta Wildholmová – Do města/parkovací domy pro Prahu mimo Prahu
Česká republika patří mezi státy s nejhustší sítí elektrifikovaných železnic v Evropě, s adekvátní kadencí spojů potom nabízí alternativní způsob dopravy k automobilu. V Praze se denně podle statistik ROPIDu železničním spojením dopravuje do práce 86 370 lidí, z nichž většina nechává auto u zastávek. Současnou tendencí Prahy je co nejvíce posilovat tato regionální spojení a začleňovat je do integrovaného dopravního systému. To se pak může stát řešením pro zachycení aut mimo její okraj. Ze zastávek jsem si vybrala nádraží Klánovice.
Klánovice se od okolních mírně nudných suburbií liší. Možná za to může les, založen pravděpodobně během třicetileté války, možná to, že dříve byly chatovou osadou nebo že za první republiky zde byl vybudován legendární Forest Golf Club. Každopádně ihned po výstupu z vlaku tu cítíte něco, co osciluje mezi pojmy jako trampství-léto-pohoda-prázdniny.
Klánovičtí i obyvatelé okolních suburbií se denně sjíždějí k nádraží, kde zanechávají své miláčky a vydávají se za prací do Města vlakem. Rada města si nechala v letech 2013-2014 zpracovat dvě studie na P+R, nic z toho se však nepodařilo prosadit. V současné době se tedy parkuje živelně úplně všude, včetně rezidenční části. Zaměřila jsem se na místa s největší koncentrací aut a u nich navrhla úpravu.
• Co vše auto pro člověka v Praze představuje?
• Je auto v Praze nutné?
• Je vlastnictví auta v Praze dobrá či špatná věc?
• S čím vším souvisí fenomén auta, k čemu Praze přispívá?
• Budou v budoucnu v Praze auta a v jaké podobě?
Urbanistický
• Kam všude je možné v Praze parkovací domy umístit?
• Jaká místa v Praze trpí nedostatkem parkovacího prostoru?
Ekonomický
• Jak velké mají parkovací domy být?
• Vztah velikosti, kapacity a pořizovací ceny k jeho umístění.
Stavebně konstrukční
• Jak vypadá stavební, konstrukční a statický detail chytrého parkovacího domu?
• Z čeho všeho lze parkovací domy stavět?
Architektonický a designový
• Má být parkovací dům stroj či socha?
Typologický
• Má být parkovací dům jen pro auta či může vázat další funkce a které?
• Jde o dočasný či trvalý objekt?
Důraz byl kladen na dopravně urbanistickou analýzu tématu – tedy nalezení správného místa v Praze, dále hledání výrazu, funkce a typologie moderního parkovacího domu a jeho ekonomii. Speciální důraz vedoucí ateliéru dávali také stavebně-konstrukčně-statický detailu řešení.
www.facebook.com/atelierkrauscancik či http://atelierkrauscancik.blogspot.cz/
www.archi.cz/echtarchitektura.cz
Šárka Andrlová – Nuselský most
Jaké parcely v širším centru Prahy jsou ještě volné a zdánlivě nevyužitelné? Proč na místo, kde kvůli proporcím prostoru a nepříznivým podmínkám (hluk, prašnost) nezkusit umístit funkci, která nemá velké požadavky, ale je pro fungování současného města nezbytná. A jak danou myšlenku posunout dál…
Pod Nuselský most umisťuji kovovou konstrukci. Vkládám 11 pater využitelné plochy, která se půdorysně schová pod ikonickou železobetonovou stavbu. Konstrukce je subtilní a chová se jako plot – vidím ji, ale vidím i skrz ni do údolí, na výhledy Prahou. Vše je doplněno o čtveřici vertikálních komunikací. Předpokládám, že náplň se může v průběhu času měnit nebo snad sama konstrukce může být dočasnou instalací.
Kovový výplet naplňuji ‚vertikálním lunaparkem‘: směsicí adrenalinových zážitků od lanového centra přes obří trampolíny po ferratu proplétající se celou konstrukcí. Do budoucna možná i horskou dráhou a dalšími atrakcemi. Vytvořením nové pěší úrovně – bulváru skoro 40 m nad úrovní údolí doplněného o horizontální paternoster, který kromě usnadnění přepravy z jednoho konce mostu na druhý zprostředkovává vyhlídkovou jízdu s výhledem na celou Prahu. Zatraktivňuji území a vytvářím nové lákadlo nejen pro turisty, ale i pro širokou veřejnost.
Jo a mimo jiné tam lze i zaparkovat, což je tak trochu další adrenalinový zážitek sám o sobě.
Kristýna Rajdlová, Bára Strelcová, Štěpánka Úlehlová – Transformační brány
Představujeme řešení nastupující dopravní krize. Antikoncepce Prahy. Výrazné omezení soukromých dopravních prostředků v centru města. Osvobození města od zhoubného automobilismu. Pro záchranu metropole je třeba poskytnout rychlé a účinné řešení. Tvoříme dopravní hradbu, vracíme Prahu chodcům. Po příjezdu do města je nutno přestoupit, změnit dopravní prostředek. Soukromá automobilová doprava je příliš sobecká. Na místech jinak těžko využitelných stavíme parkovací domy. Parkovací sila nad točnami tramvají, autobusovými a vlakovými nádražími, nad slepými dopravními uzly. Brány jako doky pro prostředky městské hromadné dopravy, které odsud vyjíždějí oběma směry, většinou však do města. Řidič automobilu zde přestoupí na metro, tramvaj, kolo, autobus, vlak. Tvoříme síť parkovacích domů. Nabízíme univerzální řešení pro všechny městské části. Konstrukční prvky, stavebnice, sestavitelná na XY místech. Proniknout osobním automobilem sítí do města znamená platit. Vznikají dvě pásma placených zón. Druhá vlna osobních automobilů je zachycena u vnitřních tranformačních bran, kde se poplatek za vjezd zvyšuje. Síť, hradba, polopropustné membrány profiltrují většinu přijíždějících.
Štěpán Janů – vnitřní Praha
Železnice v Praze představuje nevyužitý potenciál pohybu po městě, po kraji, do zahraničí. Paralelní forma hromadné dopravy, nevyužívaná, ačkoliv mnohdy pohodlnější. Obrat zastávky je 30 000 osob/den a přesto nutnost zvolit taxi či lopotit se po svých. Ve svém vlastním městě. Fenomén automobilu pokračuje a zvyšují se tak nároky především na přestupní místa. Auto – pěší, auto – metro, auto – vlak. Jsou tato místa dostatečně řešena? Kolik lidí shledává cestu vlakem atraktivní? A je to tak správně?
Okolí stanic jsou v současné době obklopena prázdnými plochami, jež jsou nejasné svým účelem i formou, mnohdy zaplněné chaotickým parkováním. K navrácení prestiže železnice proto u stanic regulujeme parkování a na místo zrušených stání navrhujeme nový parkovací dům. Dům adekvátních kapacit sloužící jako důstojné parkování pro nadregionální dopravu po železnici, pro snadnou dopravu zavazadel, pro pohodlné cestování, pro atraktivní bod přestupu. Lukrativní prázdné pozemky v okolí stanic pak mohou být využity ekonomičtěji a účelněji. Parkovací dům může pomoci k pozvednutí železnice, ke zlepšení prostředí, k atraktivitě cesty.
Barbora Červeňová – Parkovací dom ako socha
Parkovací dom – bunker, zázemie, ochrana pre autá. Big monster. Car eater – auto žravec – mäsožravec – carnivore – CAR – NIVORE.
Parkovací dom ako socha, s konceptom uloženia áut do veľkého tvarovaného objektu a ich odsunutím spod mostu – porušenie stereotypu „priestor pod mostom je škaredý, preto tam budú parkovať autá.“ Priestor pod mostom naopak prepájam s námestím a vytváram zázemie pre mladých – skate park. Neruší ich hluk áut na moste, a zároveň zvuky skate parku nerušia okoloidúcich – zaniknú v hluku dopravy.
Ponad magistrálu sa naťahuje rameno domu – vytváram nočný klub/ dennú kaviareň – lukratívny priestor s výhľadom, ktorý priláka návštevníkov. Parkovací dom môže žiť.
Dom je založený na troch hlavných zložkách:
Parkovanie, ktoré funguje ako celoplošné rampy a parkovacie okruhy, ktoré sa obtáčajú okolo otvoreného átria až úplne na strechu a poskytujú tak vyše 600 parkovacích stání.
Námestie a verejný priestor pod domom, čo je atraktívne miesto na sezónne eventy. Zároveň je spojený so skate parkom pod magistrálou, ktorý k tomuto miestu priláka mladých ľudí.
Nočný klub prístupný z 3. podlažia, prepojený s pokračovaním skate parku za parkovacími stániami. Zároveň je klub možno využívať aj ako kaviareň počas dňa. Zásobovanie je zabezpečené cez parkovací dom a pomocou nákladného výťahu. Svetlo do klubu preniká pomocou strešných svetlíkov, pomedzi ktoré je na streche možno parkovať.
Architektúra domu je dynamická a výrazná – socha. Dom je veľký. Je však dlhý, nie vysoký, preto neruší ani panoráma, ani výhľady, ani osvetleniu okoľným domom. Zároveń svojím prekonzolovaním nad magistrálu čiastočne odhľučňuje jej ruch voči naprotistojacim domom.
K ulici a do pozemku sa dom rozvetvuje a vytvára výraz vysokými oceľovými stĺpami a betonovou fasádou s otvormi, ktoré vháňajú svetlo dovnútra. Interiér pôsobí mysticky, čisto, kľudne. Na druhej strane pozemku rešpektuje jeho hranicu a rovno idúcu železnicu. Fasáda domu je tu preto rovná, čistá, betonová, narušená len otvorom na prechod k stanici Florenc. Je to plocha, ktorá by mohla byť využitá na street art, a tak podčiarknuť charakter stavby, určenej nielen autám, ale aj mladým.
Michaela Mrázová, Filip Galko: Jižní Město
Hlavním cílem při hledání nové formy bydlení na sídlišti bylo zkvalitnit život obyvatel. Doplnit Jižní Město na Praze 11 o potřebnou občanskou vybavenost, plochy pro rekreaci a sport, zefektivnit parkování v blízkosti bytů a umocnit dialog s kunratickým lesem.
Parkovací dům je cizím tělesem v přírodě. Organický tvar však navazuje na její vlastnost – rozrůstat se nejpřirozenějším způsobem Obyvatele přivádí před jejich bytový dům a odstraňuje problém se zaparkováním. Materiálové a konstrukční řešení jsme volili co nejjednodušší formou s nízkou ekonomickou náročností. Důraz je kladen na účel, pro který stavba vzniká. Podoba objektu se mění podle místa, kterým prochází. To vytváří různé identity míst pro snadnou orientaci. V místech, kde by parkovací dům tvořil bariéru, se sbíhá nebo naopak mizí pod zem. Tato místa tvoří centra společenského života, koncentruje se zde vybavenost v podobě kaváren, kluboven a dalších služeb. Konstrukce se může využít také jako tribuna u sportovišť, slouží pro zavěšení houpaček, jsou v ní umístěny prostory nutné k údržbě okolí.
Parkování pro návštěvníky je situováno z příjezdové ulice Ryšavého. Cesta přes sídliště do lesa by měla být už sama o sobě zážitková.
Venkovní plochy jsou vytvářeny stinnými a slunnými místy pro příjemný pobyt za každého počasí. Vznikají zde plochy s loukami, vysokou trávou, pobytové palouky, remízky, ovocné sady, zpevněné mlatové prostory a místa s vodou. Stromy: borovice, břízy, jírovce a duby, hrušně a třešně.
Jitka Žambochová – Vnitroblokopec
Návrh nabízí jedno z možných řešení systémového problému řešení dopravy v klidu. Skutečnost, že jedna čtvrtina aut v Praze parkuje v rozporu s pravidly silničního provozu, je na mnoha místech vynucená. Faktem je, že parkující automobily zahltily ulice, jejichž primárním znakem je a musí být liniovost – liniovost, která slouží pohybu. Ulice na Bubenči tvoří až z 50% zaparkovaná auta. Přihlédneme-li k tomu, jak lukrativními prostory ulice jsou, zdá se být situace absurdní. Přitom vnitrobloky často zejí prázdnou.
Vnitroblok na ulici Československé armády patří mezi ty větší (100 x 70 m). Návrh sestává z kopce, kterým je zakryt parkovací dům s kapacitou 91parkovacích míst. Rezidentům je tedy nabídnuta alternativa k placeným parkovacím kartám. Návrh zachovává soukromé zahrádky za domy. Ty jsou napojeny na záhumenní cestu, která kopec obchází. Parkovací dům v něm je skříň, která do sebe uklidila auta poházená po ulici. Výsledkem je jednoduše reogranizovaný prostor městské jednotky – bloku. Blok je praktická servisní plocha a zároveň odpočinkové místo.
Alžběta Wildholmová – Do města/parkovací domy pro Prahu mimo Prahu
Česká republika patří mezi státy s nejhustší sítí elektrifikovaných železnic v Evropě, s adekvátní kadencí spojů potom nabízí alternativní způsob dopravy k automobilu. V Praze se denně podle statistik ROPIDu železničním spojením dopravuje do práce 86 370 lidí, z nichž většina nechává auto u zastávek. Současnou tendencí Prahy je co nejvíce posilovat tato regionální spojení a začleňovat je do integrovaného dopravního systému. To se pak může stát řešením pro zachycení aut mimo její okraj. Ze zastávek jsem si vybrala nádraží Klánovice.
Klánovice se od okolních mírně nudných suburbií liší. Možná za to může les, založen pravděpodobně během třicetileté války, možná to, že dříve byly chatovou osadou nebo že za první republiky zde byl vybudován legendární Forest Golf Club. Každopádně ihned po výstupu z vlaku tu cítíte něco, co osciluje mezi pojmy jako trampství-léto-pohoda-prázdniny.
Klánovičtí i obyvatelé okolních suburbií se denně sjíždějí k nádraží, kde zanechávají své miláčky a vydávají se za prací do Města vlakem. Rada města si nechala v letech 2013-2014 zpracovat dvě studie na P+R, nic z toho se však nepodařilo prosadit. V současné době se tedy parkuje živelně úplně všude, včetně rezidenční části. Zaměřila jsem se na místa s největší koncentrací aut a u nich navrhla úpravu.
