Před 70 lety se narodil autor žižkovského vysílače Aulický

Před 70 lety se narodil autor žižkovského vysílače Aulický

(3. 3. 2014) (ČTK) - Před 70 lety, 1. března 1944, se narodil český architekt Václav Aulický. Jeho nejznámějším dílem je televizní věž na pražském Žižkově. K jeho dalším realizacím patří dostavba výškových budov na pankrácké pláni v Praze nebo objekt telefonní ústředny v Praze-Dejvicích.

 
 
 
 

Před 70 lety se narodil autor žižkovského vysílače Aulický

(ČTK) - Před 70 lety, 1. března 1944, se narodil český architekt Václav Aulický. Jeho nejznámějším dílem je televizní věž na pražském Žižkově. K jeho dalším realizacím patří dostavba výškových budov na pankrácké pláni v Praze nebo objekt telefonní ústředny v Praze-Dejvicích.

Václav Aulický (foto: Petr Jedinák)
Představitel takzvané high-tech architektury Aulický absolvoval stavební fakultu ČVUT v Praze. Prvním významnějším projektem, na kterém se spolupodílel, byla výstavba areálu Tranzitního plynovodu na pražských Vinohradech. V roce 1974 přešel Aulický do společnosti Spojprojekt Praha, kde dostal na starost stavbu televizního vysílače v Ostravě-Hošťálkovicích, či telefonních ústředen v pražských Dejvicích a Hradci Králové.

Koncem 70. let byl Aulickému svěřen projekt televizního vysílače pro Prahu. Nepřehlédnutelná stavba, evokující raketu připravenou ke startu, vyrostla v Mahlerových sadech v letech 1985 až 1992. Na technickém řešení 216 metrů vysoké věže z oceli a betonu se kromě Aulického významně podílel také statik Jiří Kozák.

V posledních letech se Václav Aulický podílel na návrzích řady komerčních i obytných budov. Podepsán je mimo jiné pod návrhem areálu České pojišťovny v Praze na Pankráci, administrativního centra Karlín nebo budovy Diamond Point na Těšnově. Od roku 2005 Aulický rovněž přednáší architekturu na ČVUT.
foto: Petr Jedinák

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

25. 10. 2021 01:01:51

Re: Stanovisko k chystané demolici budovy Chemapolu-Investy v Pr...

Naprosto si netroufám polemizovat s oběma autory obhajoby Chemapolu, tohoto jistě nezpochybnitelného architektonického dokladu své doby. Natož zpochybňovat jejich kvalifikovanost v oboru vývoje architektury. Jenomže dokladem doby je každá realizovaná stavba. Jistě. Liší se vzájemně dobovou kvalitou, významem, ojedinělostí v běhu historie. Ale stavby není možné napichovat špendlíkem a uchovávat jako motýly. Stavba není mrtvý motýl v zasklené vitríně. Stavba má majitele, který si nekoupil muzeální kousek, ale nemovitost, která musí sloužit. Buď to dokáže při zachování (navrácení do) původní podoby. A pokud ne, nezbývá, než ji inovovat, dostavět, přestavět, nebo zbourat a nahradit novostavbou – novým architektonickým dokladem své doby. To není barbarství, ale zákonitost udržitelnosti. Bylo tomu tak v lidské historii vždy. Tedy alespoň do doby institucionalizace památkářů. Že by měly existovat výjimky? Nepochybně ano. Ale někdo musí právo mrtvých motýlů na věčný život mimo ekonomickou realitu kompenzovat. Možná zapálený nebo excentrický vlastník, možná kulturně vzdělaný donátor. Na 99% to ale bude dělat stát, jehož možnosti ale nejsou bezlimitní. Není právě proces prohlašování stavby za památku příležitostí vyjasnit, jakou míru ekonomické neudržitelnosti si může stát dovolit kompenzovat ve snaze o uchování co nejkomplexnější sbírky architektonických motýlů? Tak či tak si dovolím připojit dvě poznámky: 1. Přečetla jsem si: „Pokud se doposud budova Chemapolu nestala předmětem zájmu památkové péče, bylo to tak nepochybně proto, že nikoho z památkářských a architektonických kruhů ani nenapadlo, že by se tak významné architektonické dílo mělo demolovat.“ To je hrůzostrašné vysvětlení. Začít uvažovat o vyhlášení stavby za památku až ve chvíli, kdy ji hrozí zbourání, to nesvědčí zrovna o systémovém přístupu k památkové péči. A lobbování obou autorů (věřím, že upřímné) tak působí náhodně a nedůvěryhodně. 2. Zdánlivě paradoxně se přiznám k tomu, že jsem přesvědčena o tom, že památkově chráněných staveb by mělo být víc – a především z opomíjené nedávné historie této země. Že je to popření toho, co jsem napsala výše? Vůbec ne. Vyžaduje to ale několik systémových změn: a) Přestat si lhát. Zařazení stavby do Seznamu nemovitých kulturních památek neznamená, že je stavba památkově chráněná. Znamená to jediné: že majitel ztratí větší či menší díl svobody vyplývající z vlastnického práva, o čemž rozhodují (soudně nebo nezřídka zcela nesoudně) památkové orgány. Naplnění památkové ochrany je ale jen a jen na majiteli nemovité kulturní památky. b) Zaměňme proto konečně termín „památkově chráněné stavby“ na „stavbu s režimem památkového dohledu“ nebo tak nějak podobně… c) Zcela zásadně je třeba změnit postavení vlastníka objektu, na který chce stát uplatnit ochranný památkový režim. Zatím je to bezprávný a obtěžující element. Protože to ví, nechá památku chátrat, případně ji zrekonstruuje, ostaví případně zbourá „na černo“. d) Je třeba dosáhnout zásadní změny přístupu památkových orgánů: hájit nikoliv všechny atributy stavby, ale skutečně jen ty nejvýznamnější. Při posuzování záměrů rovnocenně posuzovat kulturně-historické hodnoty způsobilost pro účelnou (vhodnou!) soudobou funkci, uživatelský komfort, provozní efektivitu. Nevylučovat aplikaci moderních technologií, zařízení a výrobků – tam, kde to nebude degradovat vyznění památky. Přestat odmítat vkládání soudobé kulturní vrstvy ve formě ohleduplných, ale samozřejmě kontrastních (!) intervencí. Trvat na rigidní autenticity všech částí stavby, bez ohledu na jejich hodnotu a účelnost je cesta do pekel. Je nemyslitelné, aby si památkové orgány vystačily s kunsthistorickým a architektonickým vzděláním, aniž by je kombinovaly se zákonitostmi investiční, stavební a provozní ekonomie, efektivity, návratnosti, se znalostmi realitního světa – účelnosti, flexibility, nabídky, poptávky atd. Nejde o to, aby se atributy udržitelnostistaly součástí památkové péče, ale aby se památková péče stala součástí udržitelnosti!

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz