Přestavba domu v Hrusicích

Přestavba domu v Hrusicích

Hrusice

(23. 1. 2020) atelier SAD

   
 
 
 
 

Přestavba domu v Hrusicích

Obec Hrusice nedaleko Prahy je spjatá s dílem malíře a spisovatele Josefa Lady, který se tu narodil. Vznikaly zde jeho pohádky o kocouru Mikešovi, na jeho obrazech poznáme hrusickou hospodu U Sejků, pozdně románský kostel sv. Václava nebo budovu bývalé školy. Vesnice se od Ladových dob změnila, přesto, navzdory nové výstavbě v okrajových částech obce, ještě zcela neztratila své nezaměnitelné kouzlo a poetiku. Dochovaly se tu i původní stavby lidové architektury.
Nový, zkolaudovaný, ale dosud neobývaný dům si v Hrusicích ke koupi vybrali současní majitelé jednak právě s ohledem na příjemnou lokalitu, a pak také proto, aby se vyhnuli časově náročné stavbě nového domu. Zakoupili katalogový dům nedaleko návsi, plánovali udělat drobné úpravy terénu a interiéru, a s tím nás také oslovili.

Dům na první pohled vykazoval známky nekoncepčnosti, uspořádání vnitřních prostor bylo vzhledem k zamýšlené funkci poměrně nelogické. Uměle navezená zemina tvořila příkrý sráz a zabraňovala vjezdu do garáže. Francouzská okna z hlavní obytné místnosti končila půl metru nad úrovní zahrady. Fasádu narušovaly výklenky a sloupy. Nad vším tím trčela zvláštní, nepochopitelně složitě členitá střecha. Dům svým vzhledem narušoval původní ráz vesnice.
V průběhu jednání nad návrhem menších úprav bylo nakonec rozhodnuto o kompletní přestavbě domu právě tak, aby přirozeně zapadal do okolí. V návaznosti na lidovou architekturu, kterou jsme se inspirovali, byla hlavním konceptem přestavby jednoduchost až obyčejnost stavby. Na obrazech Josefa Lady vidíme domy s dřevěným štítem, jednoduchým půdorysem, doškovou nebo červenou sedlovou střechou. Lidová architektura se vždy obešla bez estetických prvků, které by byly nad rámec funkčního požadavku. Na stavbu bývaly využívány, stejně jako v našem případě, povětšinou místní zdroje. Takový dům, který by ale zároveň splňoval současné představy o moderním celoročním bydlení na vesnici, nakonec z návrhu vyšel.

Realizaci přestavby jsme zajistili prostřednictvím vlastní stavební firmy MY76. Nejužší spolupráce projekční a realizační složky se v tomto případě nadmíru osvědčila, resp. ukázala jako nezbytná. Na mnohá úskalí se přišlo až v průběhu přestavby. Byly odhaleny nevyhovující konstrukce, na které nebylo možné navázat. Napravit bylo nutno také následky špatných technologických postupů. Původně použitý materiál byl nekvalitní a při přestavbě ho nebylo navzdory předchozímu plánu a maximální snaze možno dál použít. Stavba byla živelná a plány se během doby několikrát pozměňovaly, přizpůsobovaly.
Dříve tvarově komplikovaný půdorys domu je nyní do tvaru písmene T. Garáž je přestavěna na relaxační místnost se saunou, auta nyní parkují na zastřešeném stání, které bylo zapuštěno do terénu a přirozeně propojuje dům, tedy jeho spodní technické podlaží, s ulicí. Nově vzniklo zpevněné ohraničení pozemku v podobě nároží z gabionu. Po obvodu domu se postupně snižuje, aby nepůsobilo jako neprostupná hradba, ale plnilo pouze funkci zpevnění terénu tam, kde to bylo třeba. Postupem času zaroste zelení a stane se domovem hmyzu a drobných živočichů. Stejný kámen z lokálních zdrojů jako u nároží jsme použili i na vydláždění krytého stání a chodníčků.
Dům je nově obezděný, zvýšily se tím fyzikální parametry a díky stavebním úpravám získal kýžený jednoduchý tvar. Jako parafráze na hlazenou kletovanou vápenou omítku bylo zvoleno dvouvrstvé terrazzo, probroušené na strukturu drobných kamínků. Extrémně tvrdý a odolný materiál vydrží bez zásahů dlouho v nezměněném stavu. Téměř v konečné fázi přestavby došlo i na přeměnu střechy z komplikované změti valb a úžlabí na střechu jednoduchou sedlovou s čelními štíty. Na vrchní části fasády tak vznikl tradiční štít. Z větší části je prostor za ním prosklený. Před oknem jsou modřínové lamely, které se z boku fasády jeví jako dřevěný obklad štítu. Nijak ovšem nebrání výhledu do okolí z podkrovní místnosti, umožňuje ideální průchod světla. Pod střechou, kde se v původních venkovských staveních skladovalo seno, vznikly obytné místnosti. Právě tomu bylo potřeba štít přizpůsobit. Profilace dřevěné lamely jsou zopakovány i v novém oplocení pozemku a v zastřešení pergoly.

Dispozice vnitřních prostor je do T. Velký obývací pokoj je od kuchyně a jídelny částečně prostorově oddělen, a to i díky sníženým podhledům v místech, kde se bylo nutné vyrovnat s původní nevyhovující konstrukcí stropu. Prostor je snadno průchozí, vyznívá jako vzdušný a otevřený. Podlahy jsou v obytných místnostech dubové nebo z travertinu, v technickém podlaží je podlaha betonová. Tam, kde se dubová podlaha potkává s travertinem, navazuje na sebe i kresba těchto dvou materiálů. Travertin najdeme i v koupelně. Přechází plynule z podlahy na stěny.
Dominantním prvkem přízemního patra je ostrůvek v kuchyni. Umělecký objekt ze čtyři sta let starého dubového dřeva, do kterého byla vsazena sklokeramická deska s vestavnou digestoří. V ostrůvku je dutina na odvod vlhkosti z digestoře. Tento sochařský prvek vážící 800 kg vytvořil Martin Papcún navrstvením a obroušením objemných dubových trámů recyklovaných z demolice.
Kuchyňská linka je sestavena z bezúchytkových skříněk a zásuvek. Za některými dvířky se skrývají původní nosné sloupy, za největšími komora. Kuchyň má minimalistický vzhled, ale vše je po ruce, prostor je maximálně využitý. Drobným designovým prvkem jsou mosazné pásky u paty linky, které vytvářejí kontrast k bílým povrchům skříněk. Mosaz bude přirozeně stárnout, na některých místech bude vyleštěná, jinde zoxiduje. Jde o detail, který prostor oživuje. Krb, další výrazná část interiéru, je v obýváku zabudovaný do černé terrazzové stěny a je oboustranný. Z chodby se čistí a přikládá dřevo. V pokoji už působí jen jako hřejivá dekorace.

V této kompletní přestavbě, která začala jako prostá úprava interiéru bez zásahu do konstrukce domu, se dokonale odráží styl práce a celkový koncept našeho ateliéru – vyžaduje v počáteční fázi projektu i v celém průběhu realizace maximální komunikaci s klientem. Dále důraz na výběr materiálu, který splňuje požadavky na kvalitu, udržitelnost, funkci i design, a speciální důraz na detail. Jde o moderní dům, který vyhovuje představám o nadstandardním bydlení na venkově. Zároveň svým vzhledem odkazuje k původní lidové architektuře a nevyčnívá z původní zástavby. Díky energii vložené do úvodní fáze projektu, díky úsilí a schopnostem realizační firmy MY76, a hlavně díky otevřenosti a přístupnosti klienta, vznikl dům naprosto přesně vyhovující potřebám a představám jeho současných obyvatel.

Autorská zpráva
Foto: Boysplaynice a archiv


Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rekonstrukce

Dokončení

2019

Komentáře ke článku

 
 
 
 

25. 1. 2020 18:06:16. Re: Přestavba domu v Hrusicích. Jitka

27. 1. 2020 14:25:59. Re: Přestavba domu v Hrusicích. Ta Ita

28. 1. 2020 17:26:45. Re: Přestavba domu v Hrusicích. Jakub Formánek

 
 
 
 

25. 1. 2020 18:06:16. Re: Přestavba domu v Hrusicích. Jitka

  Použití svislých dřevěných lamel na štítu je skvělý nápad pro zachování vesnického prostředí, kde by celoplošné prosklení bylo moc. A vsazení okna mezi lamely je parádní třešnička na dortu.
Dřevěný ostrůvek v kuchyni jen tiše závidím.

27. 1. 2020 14:25:59. Re: Přestavba domu v Hrusicích. Ta Ita

  Nechce se mi věřit, že se z takové "obludky" vyloupla tak pěkná stavba.....bravo!

28. 1. 2020 17:26:45. Re: Přestavba domu v Hrusicích. Jakub Formánek

  Děkuji autorům za proměnu daného místa.

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz