Přestavba domu v Hrusicích

Přestavba domu v Hrusicích

Hrusice

(23. 1. 2020) atelier SAD

   
 
 
 
 

Přestavba domu v Hrusicích

Obec Hrusice nedaleko Prahy je spjatá s dílem malíře a spisovatele Josefa Lady, který se tu narodil. Vznikaly zde jeho pohádky o kocouru Mikešovi, na jeho obrazech poznáme hrusickou hospodu U Sejků, pozdně románský kostel sv. Václava nebo budovu bývalé školy. Vesnice se od Ladových dob změnila, přesto, navzdory nové výstavbě v okrajových částech obce, ještě zcela neztratila své nezaměnitelné kouzlo a poetiku. Dochovaly se tu i původní stavby lidové architektury.
Nový, zkolaudovaný, ale dosud neobývaný dům si v Hrusicích ke koupi vybrali současní majitelé jednak právě s ohledem na příjemnou lokalitu, a pak také proto, aby se vyhnuli časově náročné stavbě nového domu. Zakoupili katalogový dům nedaleko návsi, plánovali udělat drobné úpravy terénu a interiéru, a s tím nás také oslovili.

Dům na první pohled vykazoval známky nekoncepčnosti, uspořádání vnitřních prostor bylo vzhledem k zamýšlené funkci poměrně nelogické. Uměle navezená zemina tvořila příkrý sráz a zabraňovala vjezdu do garáže. Francouzská okna z hlavní obytné místnosti končila půl metru nad úrovní zahrady. Fasádu narušovaly výklenky a sloupy. Nad vším tím trčela zvláštní, nepochopitelně složitě členitá střecha. Dům svým vzhledem narušoval původní ráz vesnice.
V průběhu jednání nad návrhem menších úprav bylo nakonec rozhodnuto o kompletní přestavbě domu právě tak, aby přirozeně zapadal do okolí. V návaznosti na lidovou architekturu, kterou jsme se inspirovali, byla hlavním konceptem přestavby jednoduchost až obyčejnost stavby. Na obrazech Josefa Lady vidíme domy s dřevěným štítem, jednoduchým půdorysem, doškovou nebo červenou sedlovou střechou. Lidová architektura se vždy obešla bez estetických prvků, které by byly nad rámec funkčního požadavku. Na stavbu bývaly využívány, stejně jako v našem případě, povětšinou místní zdroje. Takový dům, který by ale zároveň splňoval současné představy o moderním celoročním bydlení na vesnici, nakonec z návrhu vyšel.

Realizaci přestavby jsme zajistili prostřednictvím vlastní stavební firmy MY76. Nejužší spolupráce projekční a realizační složky se v tomto případě nadmíru osvědčila, resp. ukázala jako nezbytná. Na mnohá úskalí se přišlo až v průběhu přestavby. Byly odhaleny nevyhovující konstrukce, na které nebylo možné navázat. Napravit bylo nutno také následky špatných technologických postupů. Původně použitý materiál byl nekvalitní a při přestavbě ho nebylo navzdory předchozímu plánu a maximální snaze možno dál použít. Stavba byla živelná a plány se během doby několikrát pozměňovaly, přizpůsobovaly.
Dříve tvarově komplikovaný půdorys domu je nyní do tvaru písmene T. Garáž je přestavěna na relaxační místnost se saunou, auta nyní parkují na zastřešeném stání, které bylo zapuštěno do terénu a přirozeně propojuje dům, tedy jeho spodní technické podlaží, s ulicí. Nově vzniklo zpevněné ohraničení pozemku v podobě nároží z gabionu. Po obvodu domu se postupně snižuje, aby nepůsobilo jako neprostupná hradba, ale plnilo pouze funkci zpevnění terénu tam, kde to bylo třeba. Postupem času zaroste zelení a stane se domovem hmyzu a drobných živočichů. Stejný kámen z lokálních zdrojů jako u nároží jsme použili i na vydláždění krytého stání a chodníčků.
Dům je nově obezděný, zvýšily se tím fyzikální parametry a díky stavebním úpravám získal kýžený jednoduchý tvar. Jako parafráze na hlazenou kletovanou vápenou omítku bylo zvoleno dvouvrstvé terrazzo, probroušené na strukturu drobných kamínků. Extrémně tvrdý a odolný materiál vydrží bez zásahů dlouho v nezměněném stavu. Téměř v konečné fázi přestavby došlo i na přeměnu střechy z komplikované změti valb a úžlabí na střechu jednoduchou sedlovou s čelními štíty. Na vrchní části fasády tak vznikl tradiční štít. Z větší části je prostor za ním prosklený. Před oknem jsou modřínové lamely, které se z boku fasády jeví jako dřevěný obklad štítu. Nijak ovšem nebrání výhledu do okolí z podkrovní místnosti, umožňuje ideální průchod světla. Pod střechou, kde se v původních venkovských staveních skladovalo seno, vznikly obytné místnosti. Právě tomu bylo potřeba štít přizpůsobit. Profilace dřevěné lamely jsou zopakovány i v novém oplocení pozemku a v zastřešení pergoly.

Dispozice vnitřních prostor je do T. Velký obývací pokoj je od kuchyně a jídelny částečně prostorově oddělen, a to i díky sníženým podhledům v místech, kde se bylo nutné vyrovnat s původní nevyhovující konstrukcí stropu. Prostor je snadno průchozí, vyznívá jako vzdušný a otevřený. Podlahy jsou v obytných místnostech dubové nebo z travertinu, v technickém podlaží je podlaha betonová. Tam, kde se dubová podlaha potkává s travertinem, navazuje na sebe i kresba těchto dvou materiálů. Travertin najdeme i v koupelně. Přechází plynule z podlahy na stěny.
Dominantním prvkem přízemního patra je ostrůvek v kuchyni. Umělecký objekt ze čtyři sta let starého dubového dřeva, do kterého byla vsazena sklokeramická deska s vestavnou digestoří. V ostrůvku je dutina na odvod vlhkosti z digestoře. Tento sochařský prvek vážící 800 kg vytvořil Martin Papcún navrstvením a obroušením objemných dubových trámů recyklovaných z demolice.
Kuchyňská linka je sestavena z bezúchytkových skříněk a zásuvek. Za některými dvířky se skrývají původní nosné sloupy, za největšími komora. Kuchyň má minimalistický vzhled, ale vše je po ruce, prostor je maximálně využitý. Drobným designovým prvkem jsou mosazné pásky u paty linky, které vytvářejí kontrast k bílým povrchům skříněk. Mosaz bude přirozeně stárnout, na některých místech bude vyleštěná, jinde zoxiduje. Jde o detail, který prostor oživuje. Krb, další výrazná část interiéru, je v obýváku zabudovaný do černé terrazzové stěny a je oboustranný. Z chodby se čistí a přikládá dřevo. V pokoji už působí jen jako hřejivá dekorace.

V této kompletní přestavbě, která začala jako prostá úprava interiéru bez zásahu do konstrukce domu, se dokonale odráží styl práce a celkový koncept našeho ateliéru – vyžaduje v počáteční fázi projektu i v celém průběhu realizace maximální komunikaci s klientem. Dále důraz na výběr materiálu, který splňuje požadavky na kvalitu, udržitelnost, funkci i design, a speciální důraz na detail. Jde o moderní dům, který vyhovuje představám o nadstandardním bydlení na venkově. Zároveň svým vzhledem odkazuje k původní lidové architektuře a nevyčnívá z původní zástavby. Díky energii vložené do úvodní fáze projektu, díky úsilí a schopnostem realizační firmy MY76, a hlavně díky otevřenosti a přístupnosti klienta, vznikl dům naprosto přesně vyhovující potřebám a představám jeho současných obyvatel.

Autorská zpráva
Foto: Boysplaynice a archiv


Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rekonstrukce

Dokončení

2019

Komentáře ke článku

 
 
 
 

25. 1. 2020 18:06:16. Re: Přestavba domu v Hrusicích. Jitka

27. 1. 2020 14:25:59. Re: Přestavba domu v Hrusicích. Ta Ita

28. 1. 2020 17:26:45. Re: Přestavba domu v Hrusicích. Jakub Formánek

 
 
 
 

25. 1. 2020 18:06:16. Re: Přestavba domu v Hrusicích. Jitka

  Použití svislých dřevěných lamel na štítu je skvělý nápad pro zachování vesnického prostředí, kde by celoplošné prosklení bylo moc. A vsazení okna mezi lamely je parádní třešnička na dortu.
Dřevěný ostrůvek v kuchyni jen tiše závidím.

27. 1. 2020 14:25:59. Re: Přestavba domu v Hrusicích. Ta Ita

  Nechce se mi věřit, že se z takové "obludky" vyloupla tak pěkná stavba.....bravo!

28. 1. 2020 17:26:45. Re: Přestavba domu v Hrusicích. Jakub Formánek

  Děkuji autorům za proměnu daného místa.

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

20. 3. 2020 15:24:36

Re: Re: Re: Re: Obnova mariánského sloupu v Praze.

Koukám Luščinole, že jsi opravdu vytrvalý, to není až zas tak obdivuhodná vlastnost, spíš svědčí o tvé omezenosti. Tvoje hraní si na světaznalého všeználka je ovšem v zásadě velmi zábavné, zejména v dnešní smutné době. Tvůj poslední výlev je zajímavý mimo jiné tím, že asi se neumíš pořádně vyjadřovat ani v jednom jazyce a se snažíš předstírat znalosti angličtiny, což v tvých vlastních očích má vytvářet pocit jakési morální nadřazenosti. Strašně se pleteš a poučovat mě o významu slov nebo o tom co co znamená je asi stejně pádné, jako tvoje bláboly o tom sloupu. Nějaký ten překlep se mi v mobilu stane, na rozdíl od tebe podobné věci "vyřizuji" třeba v MHD, rozhodné bych jimi neztrácel čas na rozdíl od tebe, který podle všeho brejlíš celý den do monitoru, abys připravil další blábol. Nicméně budu rád, když budeš pokračovat, bavím se dobře. Jediný jistota tak jednou za čtrnáct dní, když navštívím na pár minut tyto stránky, že zrovna pod támhle článkem najdu tvůj další blábol. A jen tak mimochodem, jestli jsi měl na mysli Chruščova, tak se někam podívej, jak se to jeho "otčestvo" v češtině píše. Jinak doufám, že sloup tam vydrží podstatně kratší čas než původně, oni podobní samozvaní umělci umí mlátit hlavně hubou a až to na někoho spadne, bude po legraci. Takže milý nedělnický původe, předveď se...

19. 3. 2020 15:44:03

Re: Analytici: Stavebnictví může být tahounem při oživení ekonom...

Je zajímavé, kolik analytiků hovoří o zcela obligátních záležitostech, jako kdyby měli právo a všechny moudra světa ve svém držení. Přitom co ví ti z bank o reálných problémech na stavbách? Nic, protože mají pouze předávané informace od manažerů stavebních firem, které jsou často poněkud vzdáleny od pravdy. Logicky. Je také podivné, že vůbec někomu sdělují své prognózy a potřebu budoucího dění. Komu? Vládě? Pojišťovnám? Prázdné článečky, které nikdo nepotřebuje, jsou o ničem. Odvětví, která podporují stavební průmysl, ta v určitém utlumeném procesu dále produkují. Stavební firmy část zakázek, těch menších, zpomalí, ale ostatní pojedou dál, např. dálnice a koridory. Tam se termíny nesmí posunovat. Co se zhorší, jsou investice do jiných odvětví, kde začnou chybět zahraniční síly, které odjely pryč. A stavby technologií pro petrochemii a energetiku, na ty budou tyto montážní cizí síly chybět nejvíc. na to jsem zvědav, jak to dodavatelské firmy zařízení pro zásadní změny v energetice vyřeší. Poklesne čerpání tzv. dotací z fondů EU ještě víc? Ovšem a to bude jen dobře. Nevyváženost mezi zdroji peněz a možnostmi stavební výroby se ukáže ještě větší než dosud. Zajímá to vládu, její investiční národní plán se bude měnit? Jak, kdy? Ani ve hvězdách to dnes nestojí.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz