Přestavba parkovacího domu Rozmarýn

První parkovací dům v Brně, otevřený v roce 2005, byl v roce 2016 částečně zbourán – byly odstraněny konstrukce od osmého patra výše. Parkování zůstalo zachováno v šesti podzemních a sedmi nadzemních podlažích. Čtyři nově zbudovaná nadzemní podlaží jsou určena pro kancelářské prostory. Základní hmotově–prostorové řešení kontextuálně reaguje na okolní zástavbu na obou stranách ulic Kounicova a Koliště. Nejvýraznějším prvkem je nové nároží do Kounicovy, které vytváří akcent nejen samotného objektu, ale i z hlediska širších urbanistických souvislostí a nový orientační bod. Nároží tvoří jednoduchá kubická hmota s transparentní fasádou, rytmicky se opakující ve třech podlažích.
Celková koncepce interiéru budovy vyhovuje nárokům na účelné a flexibilní řešení pracovišť. Fasádní moduly i světlá výška stropů umožňují jednoduché členění prostoru podle požadavků uživatele.
Prostor lze ponechat volně otevřený nebo rozdělit na samostatné kanceláře, případně kombinovat. Podhledové konstrukce a systémy TZB jsou v podhledech rozděleny tak, aby dělení kanceláří bylo možné po 3,0 m. Uprostřed dispozice je vnitřní atrium o velikosti 14,9×6,2 m, které zajišťuje přístup světla do vnitřní části každého patra. V 8. NP je recepce jako součást společných prostor. Vstup do recepce a kanceláří je novými výtahy buď vstupem pro pěší z Moravského náměstí,nebo z parkovacího domu. Nové konstrukce jsou železobetonové monolitické, lokálně ocelové. Po obvodu jsou umístěny horizontální exteriérové hliníkové žaluzie, zajišťující stínění prostor. Svislé konstrukce jsou v polohách původních svislých podpor, kromě nové výtahové šachty a schodišťových prostor, které jsou posunuty mimo původní polohy. V rámci přestavby došlo k úpravám původních nosných konstrukcí spodních podlaží. Jedná se o zesílení sloupů v prostoru pod novou částí nad vjezdem, zesílení stropních konstrukcí kolem nové výtahové šachty. Ta je založena na trubkových ocelových mikropilotách. Bourací práce horních podlaží proběhly postupnou demontáží, aby bylo zabráněno pádům bouraných konstrukcí a vznikání nežádoucích otřesů. Zatížení nástavbou je nižší či stejné jako od původního zatížení. V místech, kde dochází k většímu zatížení původních konstrukcí, došlo k jejich zesílení.

Generální projektant: BOOS plan
Autor: Martin Mrlík
Spolupráce: Richard Strnad, Veronika Hasíková, Stanislav Smolík
Dodavatel: IMOS Brno
Plocha pozemku: 1244 m²
Zastavěná plocha: 1244 m²
Užitná plocha: 4600 m²
Obestavěný prostor: 43 430 m³
Projekt: 2015
Realizace:2016
Foto: Antonín Pospíšil

Prosklená a provětrávaná bondová fasáda
Firma DOSTING, spol. s r.o. z Brna je známa svou působností v oblasti prosklených a provětrávaných fasád a střešních světlíků všech typů. V druhé polovině r. 2016 a začátkem roku 2017 realizovala řadu zajímavých akcí v Praze, Brně i dalších městech u nás i na Slovensku, kde nabídla často netradiční řešení a dobře zvládnuté kombinace prosklených a provětrávaných fasád.
Velmi zajímavou realizací byla přestavba původně čistě parkovacího domu Rozmarýn v Brně na Moravském náměstí na 4 patra luxusních kanceláří s nejvyšším standardem pro uživatele při zachování dostatečného počtu parkovacích míst. Soukromý investor se rozhodl horní patra parkovacího domu odbourat,vybudovat nový železobetonový skelet s konstrukční výškou pater odpovídající moderním kancelářím typu „open space“a firma DOSTING dostala příležitost opláštit tuto smělou nástavbu kombinací prosklených a provětrávaných bondových fasád (viz obr. 1). Kombinace těchto fasád byla použita na vnější stěny budovy i na vnitřní stěny atria, čímž bylo do budovy přivedeno maximální množství denního světla. Prostory pod vnitřním atriem jsou prosvětleny díky celoprosklenému sedlovému světlíku (viz obr. 2) a podíl denního světla do kancelářský chprostor ve všech místech jednotlivých podlaží dosáhl maximální možné míry. Celá fasáda svým členěním a použitím podlouhlých oken působí velmi svižně a moderně a uživatelům tyto prostory jistě přinesou dokonalé pracovní prostředí s výhledem na střed města(viz obr. 3).

Publikováno v časopise Stavba č. 2/2017, str.53-54