Petřínská rozhledna

Petřínská rozhledna

Fotogalerie ke článku (6)

Celá fotogalerie (6)

Petřínská rozhledna, kulturní historická památka č. evid. 489
Adresa: Praha 1 — Malá strana, Petřínské sady
Investor: Pražská informační služba PIS
Architekt: Václav Aulický, Jindřich Sova, SPOJPROJEKT PRAHA, a. s. — ATELIÉR AULICKÝ
Památkový dohled: Martin Jehlička, NPÚHMP
Gen. projektant: SPOJPROJEKT PRAHA, a. s.
Profese:
Statika: Michal Nečas, EXCON a.s.
Zdravotní technika, vytápění, elekroinstalace: Rüpik, s. r. o.
Vzduchotechnika: PROMA spol. s r. o.
Slaboproud: Irena Sládková — PROIS
Interiér: Jindřich Sova, SPOJPROJEKT PRAHA, a. s.
Gen. dodavatel: EXCON, a. s. (včetně projektu a dílenské dokumentace ocelové konstrukce Petřínské rozhledny)
Stavbyvedoucí: Václav Závora, EXCON, a. s.
Rozhodující subdodavatelé:
Dodavatel ocelové konstrukce: Hutní montáže
Ostrava, a. s.
Výrobce ocelové konstrukce: Třinecké železárny strojírenská výroba, a. s.
Dodavatel stavební části: Česká všeobecná stavební, spol.s r. o.
Dodavatel nátěrového systému: MICHAL FLOHR — Balance
Dodavatel truhlářských prací: Truhlářství Kohout
Dodavatel výtahu: NOVÉ VÝTAHY 2000, s. r. o.
Soutěž: výběrové řízení na projektanta — 4/1999
Projekt — dokumentace pro stavební řízení: 8/1999
Realizace: březen 2000 až květen 2002
Zastavěná plocha: cca 560 m²
Plocha suterénu včetně konstrukcí: 557 m²
Plocha přízemí: 212 m2
Úroveň vyhlídkové kabiny: +50,8 m
Výška rozhledny bez anténního nástavce: +58.9 m

STAVEBNÍ NÁKLADY
Náklady celkem: cca 50 mil. Kč

ZADÁNÍ
Záměrem byla důsledná rehabilitace této památky, uvedení do pokud možno původního stavu (při použití některých soudobých technologií, výměně neopravitelných částí, tvarové nedotknutelnosti hlavní nosné konstrukce a dalších původních částí a naopak odstranění různých dodatečných úprav) a prodloužení její další životnosti. Všechny prostory by se měly zpřístupnit pro veřejnost. Dalším záměrem bylo zřízení bufetu v přízemí, zázemí provozu rozhledny v jejím suterénu, výstavní expozice v kabině ve výšce 19 metrů a obnovení výtahu.

POPIS STAVBY
Rozhledna byla spolu s lanovou dráhou na Petřín postavena v roce 1891 při příležitosti probíhající Zemské jubilejní výstavy. Stavebníkem bylo Družstvo rozhledny na Petříně. Konstrukce věže z Thomasovy oceli byla vyrobena podle projektu inženýrů Františka Prášila a Julia Součka v Pražské mostárně Českomoravské strojírny, věž byla smontována během necelých dvou měsíců a celá stavba slavnostně otevřena 20. srpna 1891. Ocelová konstrukce vážila 174 tun, měřila včetně královské koruny 60 metrů, v přízemním zděném pavilonu byla umístěna restaurace, kabina a ochoz ve výšce 19 metrů a vyhlídková kabina ve výšce 51 metrů byly zpřístupněny dvěma točitými schodišti a výtahem pro 4 osoby.
V roce 1953 bylo z rozhledny zahájeno pravidelné televizní vysílání. V přízemním pavilonu byl umístěn televizní vysílač a na vrchol byl osazen anténní systém. Kabina ve výšce 19 metrů byla zvětšena nástavbou o původně volný ochoz a sloužila pro radioreléové spoje přímých televizních přenosů. Byl zrušen výtah. Rozhledna sloužila pro veřejnost až do roku 1979, kdy byla uzavřena z důvodu havarijního stavu již předtím vyměněného schodiště, a znovu byla otevřena po opravě nezbytně nutných částí v roce 1991 v rámci Všeobecné československé výstavy. Po uvedení do provozu TV Praha — město v Mahlerových sadech v roce 1992, došlo k ukončení televizního vysílání. Z rozhledny, byla postupně demontována většina spojové technologie a byla tak vytvořena základní podmínka pro rekonstrukci rozhledny

Konstrukce
V 1.etapě byla provedena oprava a výměna nejvíce zkorodovaných částí — vnitřního tubusu a schodišť a dále oprava části vlastní příhradové konstrukce od vrcholu věže po nižší kabinu a celková oprava kabin ve výšce 55 a 19 metrů. Z důvodu hloubkové koroze a prorezivění původního výtahového tubusu byla provedena jeho výměna z tvarově naprosto shodných dílců s původními ze žárově zinkovaných ocelových plátů. Dílce jsou spojeny speciálními šrouby s půlkulatou hlavou, které staticky a vizuálně nahrazují nýty, které není možné použít při zachování povrchové ochrany. Tubus byl nově zakotven a vybaven konstrukcemi pro vedení nového výtahu, úchyty pro schodnice a bylo provedeno překotvení anténního nástavce ponechaného VKV vysílání. Dále byla provedena náhrada obou nepůvodních točitých schodišť (z r. 1970) za žárově zinkované dílce přišroubované do původních otvorů schodišťových sloupků a do nového tubusu s dubovými stupni a podestami.
Vlastní příhradová konstrukce byla zbavena koroze, byly vyčištěny spáry mezi jednotlivými profily složených prutů a pouze v případě, že profily byly vlivem koroze oslabeny tak, že neměly žádnou nebo jen velmi malou rezervu v únosnosti, byly vyměněny a spojeny opět nýtováním. Vyhlídková kabina ve výšce 55 metrů byla celkově zrekonstruována včetně střechy, dřevěného podhledu pod půdním prostorem, zasklení a parapetu.
Vyhlídková kabina ve výšce 19 metrů byla zbavena zakrytí ochozu a dalších dodatečných úprav a byla opravena do vpodstatě původního stavu. V interiéru byla použita na dřevěné konstrukce prkna z borovice a dubu vysoké kvality v původních profilech a v přírodním provedení. Pro výrobu všech dveří a odvození profilace posloužily jedny zachované původní. Na všech střechách byl jako krytina použit předzvětraný titanozinkový plech s nárožními zdůrazněnými lištami a s nápodobou původních detailů.
Ocelová konstrukce je natřena na očištěný povrch polyuretanovým nátěrem a vrchním otěruvzdorným akrylátovým nátěrem v odstínu odvozeném od pozůstatků původního nátěru.

Ve 2. etapě rekonstrukce byla provedena oprava zbývající příhradové konstrukce a dále byly opraveny konstrukce a prostory přízemního pavilonu, suterénu a terasy nad suterénem.
V obou těchto podlažích byly odstraněny všechny pozdější konstrukce. Záměrem řešení v přízemí bylo ponechání volného osmibokého prostoru s odkrytou příhradovou konstrukcí střechy a vložení dvou kabin pokladny a přípravy bufetu jako tvarově nových součástí stavby. Po rozsáhlých konzultacích a na základě nalezených původních maleb byla zvolena výmalba vnitřních stěn přízemí plochami zhruba pompejánské červeně a lesní zeleně.
V suterénu rozhledny se po vybourání všech pozdějších konstrukcí ukázalo, že estetické působení prostorů ohraničených tělesy nosných zdí, pilíři a klenbami, je mnohem cennější, nežli se předpokládalo. Po zvážení všech možností byla zvolena varianta vytvoření univerzálního výstavního prostoru s menším provozním a technickým zázemím.
Zdivo suterénu a částečně přízemí a klenby nad suterénem jsou trvale vysušovány metodou mírné elektroosmózy, jsou opatřeny sanačními omítkami a je zabráněno vnikání vody konstrukcí terasy. Odvětrávaná podlaha suterénu je založená tak, aby nezasahovala do původních konstrukcí, její dutina byla napojena na částečně zachovaný původní odvětrávací systém zdiva a na sopouchy původních kamen. V rámci založení podlahy byly provedeny složitě tvarované kanály a do nich osazeno vzduchotechnické potrubí, tělesa elektrických konvektorů a provedeny rozvody vody a kanalizace. Podle zachovaného fragmentu původního průmyslového okna v suterénu byla provedena okna z izolačního skla do zhruba původních profilů a se shodnými rozměry jednotlivých tabulek.
Nakonec byl proveden interiér přízemního pavilonu, kabina pokladny, prodejny suvenýrů a kabina zázemí bufetu. Byl osazen nábytek bufetu.
V závěru prací byl namontován nový osobní výtah pro 5 osob se zastávkami v obou vyhlídkových kabinách.