Zvláštní pozornost byla od počátku věnována materiálovému řešení. Výplň čtverců o délce strany vídeňského sáhu je tvořena oblázky – v tom jsme se shodli při konzultacích s Janem Holečkem z Národního památkového ústavu i Karlem Švejdou, správcem areálu kláštera. Technologie tryskaného betonu je celkem běžně užívaná pro výrobu tzv. vymývané dlažby, ovšem v našich podmínkách je spíše spojována s nejpokleslejší formou architektury v podobě okrašlovací parkové nebo spíše chatařsko-kutilské produkce. Firmy, disponující výrobní technologií, nebyly schopny použít kamenivo jiné, než nejjemnější frakce kačírku, takže nezbylo než přesvědčit jednu z firem, aby si potřebné vybavení opatřila a na několika vzorcích vyzkoušela použití říčního kameniva hrubší frakce. Ve dvou realizačních etapách, rozdělených poslední zimou, se experiment podařilo dotáhnout do konce.
Celé prostranství bylo očištěno od uměle vytvořených dopravních bariér rozdělujících je na chodníky a vozovku, a to včetně veřejného osvětlení. Užitím „jezdeckých“ schodů byl eliminován prostor parkoviště a vjezd automobilů do areálu regulují výsuvné pilíře s komunikačním systémem. Koncepci osvětlení stanovil po několika večerních a nočních prohlídkách Miloslav Naděje takto: „Nejlepšího výsledku dosáhneme, když tam nebude nic!“
Autorská zpráva
Stavba byla zařazena mezi nominace České ceny za architekturu 2016
























Moc se mi líbí, že HELUZ podporuje mladé talenty a dává studentům příležitost rozvíjet své znalosti a ukázat, co v…
Jaké je zadání, takový je výsledek.
Zajímalo by mě, jestli je nějak využíván prostor pod schody za knihovnou.
Není vidět, jestli má ta venkovní učebna možnost stínění proti slunci.
To místo znám. Podle vizualizace tedy bude zrušena komunikace, která dnes spojuje Voctářovu napříč Elsnicovým náměstím s náměstím Dr. Holého.…