Přístřešek s chlebovou pecí

A co skrývá tento přístřešek? V jeho středu trůní běloskvoucí Golem. Než se rozehřeje, vyfukuje do krovu černavý dým, pak už peče. Chleba, placky, slané koláče, sladké koláče, maso i zeleninu. S lehkostí dosuší čerstvě natrhané ovoce. Peče a lidé se k němu scházejí, aby si v něm pekli, aby se při tom setkali, aby si povídali, aby o sobě věděli. A přitom vnímají, že stavba je zvláštní, ale jim se to líbí, cítí se s ní dobře. Vždyť takové historicky vypadající stavby ještě občas vídají přímo v Chebu, nebo při výletech po okolí. Nepotřebují odborníka, aby jim vysvětlil, že je to tu do detailů udělané podle krovu a omítek chebského františkánského kostela z počátku 14. století. A o tom to je, abychom takové věci dokázali poznávat i sami.

Myšlenka projektu se zrodila protnutím dvou veřejně prospěšných snah: připomenout 700. výročí existence nejstaršího datovaného krovu nad presbytářem františkánského kostela Zvěstování Panny Marie v Chebu postaveného v roce 1319, a snahy zřídit v Chebu veřejnou chlebovou pec. Realizace projektu prošla několika fázemi přípravy a dílčích realizací hlavních konstrukcí. Hledalo se vhodné místo, které se nejprve nabízelo v historickém středu města nedaleko Chebského hradu. Později bylo vybráno místo v komunitní zahradě. Zároveň s výběrem místa se konkretizoval konstrukční a architektonický návrh. Jeho dominantními prvky byly tesařsky provedený krov a chlebová pec. Dimenze a proporce stavby se podle středověkých vzorů generovaly pomocí geometrické kružítkové růžice tak, aby si modulově odpovídaly jak detaily, tak i celkové rozměry. Základem byl zvolen rozměr chebského loktu odpovídající dnešní délce 0,6585 m, který již na počátku 14. století s největší pravděpodobností použili tesaři u františkánského krovu. Krov přístřešku byl tedy navržen jako přesná materiálová a řemeslná replika původních pěti příčných vazeb františkánského krovu zmenšených na poloviční rozpětí a doplněných dvěma jednoduššími štítovými vazbami. Na základě dokumentace a vyhodnocení originální konstrukce bylo navrženo ruční opracování dřeva a provedení všech detailů spojů nebo tesařského značení. Pouze průřezy/dimenze jednotlivých prvků byly přizpůsobeny požadavkům statické únosnosti konstrukce a možnostem tesařské výroby.

Krov byl realizován jako první. Jeho zhotovení bylo provedeno formou tesařské dílny propojené s výukovým programem. Smyslem bylo, aby stejně jako ve středověku výroba a stavba krovu probíhaly ve veřejném prostoru. Část hlavního chebského náměstí Krále Jiřího z Poděbrad se tak proměnila v tesařský dvůr, na němž tesaři předváděli všechny fáze vzniku svého díla. Opracování kulatiny na hraněné trámy vysokou prací na kozách, rozkreslení návrhu na rýsovací podestě pomocí velké kružítkové růžice, rozměření jednotlivých prvků a polohy a tvaru spojů, převážně jednostranně rybinovitých přeplátování, výrobu těchto spojů, tesařské značení, spojení příčných vazeb a jejich vztyčení pomocí bidla a kladek. Ve všech těchto fázích probíhaly výukové programy a ukázky práce. Během čtyř dnů se na dílně vystřídalo skoro 700 školáků a studentů, odpoledne byl prostor pro debaty s veřejností i odbornými zájemci. Vztyčený krov byl ozdoben glajchou, slavnostně posvěcen otcem Metodějem a oslaven rituálem německých tesařů. Poté byl rozebrán a odvezen do komunitní zahrady.

V říjnu 2019 se stavěly zděné konstrukce z druhotně použitých cihel. V rozpracovaných zdech proběhla stavba chlebové pece s dvouplášťovou klenbou. Prostor mezi klenbami vyplňují skleněné střepy jako tepelná akumulace; zaručují dlouhodobou výhřevnost pece při jednom rozpálení. Pec byla omítnuta a olíčena bílým vápenným nátěrem.

 
Na zdivo přístřešku byly položeny dubové pozednice a znovu vztyčeny příčné vazby krovu. Podélně je propojilo husté laťování, na něž byly v šupinové skladbě položeny bobrovky, sejmuté z jednoho domu v Chebu.

 
Provedení omítek bylo opět připraveno jako veřejná dílna v květnu 2020. Jejich návrh byl připraven také jako replika středověkých omítek z počátku 14. století. Jako vzor sloužily omítky opět z františkánského kostela. Ke spolupráci byl přizván Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR se svým projektem Calcarius. Bylo zajištěno výhradně vápenné pojivo vypálené středověkým způsobem v peci pomocí dřeva, vybrán a přivezen místní písek a připravena technologie a poměry přípravy několika druhů malt. V rámci dílny byly pod vedením zednického mistra provedeny hrubé venkovní omítky s hlazenou štukovou paspartou kolem okna, vnitřní jemnější omítky hlazené zednickou lžící nebo vyspárování pilířů do líce a jejich olíčení dvojitým vápenným nátěrem. Jako rozšiřující ukázka historického využití vápenných pojiv byla před pecí provedena litá maltová podlaha opět podle archeologicky doložených vzorů. Omítková dílna završila vznik jedinečné stavby, která slavnostním pečením chleba vstoupila do fáze užívání.

Stavbu tvoří dvě stěny v půdorysu tvaru písmene L doplněného do obdélného tvaru dvěma pilíři. Stavba je tak z jedné příčné a z jedné podélné strany otevřená. Na zdech je přes pozednice uložen krov sedlového tvaru. Navržen byl jako jednoduchá krokvová soustava s vaznými trámy, hambalky a patními vzpěrami, zavětrován je dvěma diagonálami z vnitřní strany a v rovině střešního pláště. Krov je pokryt bobrovkami na laťování, jeho štíty jsou otevřené.

 
Přístřešek je vybaven pecí na chleba o rozměrech 205 x 250 x 200 (výška) cm. Hmotnost pece je asi 14 tun. Vystavěna byla z ražených starých cihel. Pec pojme 15-20 bochníků chleba. Její podoba byla inspirována renesanční pecí na Šumavě. Nebylo třeba ji opatřovat komínem, postačuje dýmník pod úroveň střechy. Spaliny vycházející z pece nejsou horké a neohrožují tak požární bezpečnost krovu. Očazení konstrukcí přístřešku dokresluje středověkou atmosféru a není na závadu.

 
Základy přístřešku jsou z litého zdiva z lomového kamene a betonu, pec je vyzděna na samostatnou základovou konstrukci. Podlaha je mlatová. Stěny a pilíře jsou vyzděny z cihel plných pálených klasického formátu na vápennou maltu. V podélné stěně je vyzděn jeden okenní otvor. Překlad nad jeho nikou tvoří dva dubové trámky. Okno má parapet z druhotně použitých ostře pálených cihel spárovaných do líce.

 
Na korunu podélné stěny a pilířů jsou položeny pozednice. Koruna příčné stěny je pokryta druhotně použitými ostře pálenými cihlami spárovanými do líce a spádovanými ve sklonu 5 % k venkovní hraně.

Stěny jsou omítané jednovrstvou vápennou omítkou, dřevo na krov je ručně tesané s použitím replik historických nástrojů. Trámy se tesaly z kulatiny. Na maltové lože korun stěn a pilířů jsou v podélném směru kladeny dřevěné pozednice, na ně pak bylo osedláno pět plných vazeb krovu, které doplňují dvě krajní prázdné vazby. Plná vazba se skládá z vazného trámu, k němuž jsou na průběžný plát připojeny krokve, ve spodních částech doplněny námětky. Krokve jsou ve své horní třetině spojeny hambalkem, ve spodní třetině vzepřeny patními vzpěrami do vazného trámu. Prvky jsou navzájem spojeny jednostranně rybinovitými pláty. Doplňkové krajní vazby jsou složeny pouze z krokví, které jsou osedlány rovnou na pozednice a v horní třetině spojeny hambalkem. Přes krokve je provedeno husté laťování, na něž je položena bobrovková krytina.

Autorská zpráva

Replika historického krovu ze 14. století
Výrobce: tesařský mistr Petr Růžička a spolupracovníci
Repliky omítek ze 14. století
Materiál: vzdušné hašené vápno v podobě vápenné kaše, hydraulické nehašené kusové vápno, písek různých frakcí, voda
Výrobce: zednický mistr Filip Trunečka
Litá vápenná podlaha provedená podle historických vzorů s použitím tradičně připravených vápenných pojiv
Materiál: ploché fylitické kameny, štěrk, hydraulické nehašené kusové vápno, písek různých frakcí, voda, oblázky
Výrobce: kolektiv účastníků omítkové dílny pod vedením Ing. Jana Válka
Stavba chlebové pece s využitím historických cihel
Výrobce: Jaroslav Závacký
Druhotně použité historické cihly a bobrovky
Cihly byly položeny do vápenné malty na parapetu okna a koruně severní štítové stěny, postaveny na štorc tvoří lemování lité vápenné podlahy. V peci tvoří vnitřní lícovou klenbu.

Bobrovky jsou položeny na sucho na husté laťování v šupinové skladbě, hřebenáče jsou položeny do malty.
Výrobce: cihelna Antona Harta ve Starém Hrozňatově v době před druhou  světovou válkou. Anton Hart, zachránce poutního místa Maria Loreto a čestný občan města Chebu, věnoval v roce 2005 městu finanční dar, který se stal základním jměním nově založeného Nadačního fondu Historický Cheb, dnes investora této stavby. Některé cihly mají výrobní kolek s propleteným monogramem AH a číslem 13.
Bobrovky byly vyrobeny ve 40. letech 20. století a použity při stavbě domů v Chebu v Riegrově ulici kolem roku 1942.

Investor: Nadační fond Historický Cheb za finanční podpory města Chebu
Autorsko-realizační tým: PhDr. Marcela Brabačová (zástupce investora); Mgr. Michal Panáček – stavební historik, odborný garant dokumentace, průzkumu a prezentace historických krovů v Chebu; Petr Růžička – tesařský mistr; Ing. Filip Chmel – projektant obnovy historických staveb – působí v týmu projektantů kanceláře Ing. Víta Mlázovského, věnuje se diagnostice poruch historických konstrukcí a návrhům jejich řešení, projekt a koncepce návrhu přístřešku; Filip Trunečka, DiS. – zednický mistr, majitel firmy TRASTAM s.r.o., zhotovení omítek, řemeslné a lektorské vedení omítkové dílny; Ing. Jan Válek – výzkumný pracovník ÚTAM AV ČR – zaměřuje se na výzkum a experimentální přípravu a aplikaci vápenných pojiv podle historických vzorů; Jaroslav Závacký – kamnářský mistr; KLEMPEX Vacek s.r.o. – stavební firma; Ing. Jiří Benda – stavební dozor investora, zajištění a koordinace stavby, zajištění dodávek druhotně použitých stavebních materiálů