PO SAMETU

PO SAMETU

(22. 10. 2019) Cyklus o architektuře a urbanismu Plzně „na konci dějin“ zahájí díl o plánování a transformaci města po roce 1989

 
 
 
 

PO SAMETU

Na nedávno uskutečněný program plzeňské části 9. ročníku festivalu Den architektury s podtitulem Po Sametu aneb Plzeň „na konci dějin“ tradičně navazuje přednášková série, pořádaná rovněž spolkem Pěstuj prostor. Cyklus vytyčené téma – v tomto případě proměny architekonického, urbanistického i společenského diskurzu nejen v Plzni v období krátce před rokem 1989 a po něm – dále sleduje a rozvíjí. První část série, během níž se svými příspěvky vystoupí urbanista a krajinářský architekt Milan Svoboda a sociální geograf Luděk Sýkora, se odehraje ve čtvrtek 24. října 2019 od 18 hodin na půdě Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje.

Milan Svoboda, spoluautor územního plánu Plzně z roku 1992 a někdejší ředitel zdejšího Útvaru koncepce a rozvoje, v přednášce nazvané Plánování měst(a) po roce 1989 přiblíží východiska městského plánování v devadesátých letech minulého století. V roce 1992, v době charakterizované volností, kreativitou a také naivitou, byly zahájeny práce na novém územním plánu města Plzně. „Podle Milana Svobody byla příprava dokumentu vedena snahou zbavit se diktátu modernismu v socialistické, resp. československé podobě, aniž by vlastně bylo jasné, jakým způsobem to udělat,“ uvádí Petr Klíma z pořádajícího spolku. Důsledné změně v plánování měst(a) tehdy bránila řada vnějších i vnitřních faktorů, které se naplno projevily až s postupem času. Jedním z nich byla minimální představa urbanistů o síle vlivu soukromého sektoru a ekonomických hráčů uplatňujících své zájmy i prostřednictvím politické reprezentace. Druhým byl stavební zákon z roku 1976 definující metodu územního plánování formou využití pozemků, což je podle Svobody stigma minulosti, kterého jsme se nezbavili dosud.

Profesor Luděk Sýkora v přednášce s titulem Druhé kolo urbánních transformací kriticky zhodnotí tři desetiletí postsocialistických městských transformací a poukáže na jejich úspěchy i problémy. Připomene tezi německo-britského sociologa, politologa a filosofa Ralfa Dahrendorfa, který v roce 1990 zdůraznil, že k vytvoření stabilní a dobře fungující společnosti v bývalých socialistických zemích bude zapotřebí alespoň šedesát let. Jsme tudíž teprve v poločase transformace. „Ve svém příspěvku profesor Sýkora rovněž představí výzvy současnosti a alternativní perspektivy městského rozvoje,“ doplňuje Petr Klíma.

Vstupné na akci činí 50,- Kč. Další díl cyklu Po Sametu: architektura Plzně „na konci dějin“ se uskuteční ve středu 6. listopadu 2019 od 18 hodin v někdejším bytu Willyho a Gertrudy Krausových, jednom z tzv. Loosových interiérů. S přednáškami věnovanými sídlištím a životu na nich vystoupí historička architektury Michaela Janečková a antropolog Michal Lehečka.

Cyklus připravuje spolek Pěstuj prostor za podpory města Plzně, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury ČR a Nadace české architektury. Chce jím podporovat a rozvíjet zájem místní odborné i širší veřejnosti o architekturu a vystavěné i krajinné prostředí města.

Aktualizované informace k dispozici ve facebookové události 

***

RNDr. Milan Svoboda
Vystudoval ekologii a ochranu životního prostředí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po studiu se věnoval plánování krajiny, krajinářské architektuře, územnímu plánování a strategickému plánování. V letech 1992–2007 působil v Útvaru koncepce a rozvoje města Plzně, který od roku 2001 řídil. Zkušenosti z řízení městské organizace zúročil při vedení týmu Plzeň 2015 v době kandidatury města Plzně na titul EHMK 2015 a při ustavení společnosti Plzeň 2015. Je autorem a spoluautorem řady urbanistických a územně plánovacích dokumentů a projektů krajinářské architektury. Spolupracuje s Fakultou architektury ČVUT v Praze, je konzultantem výzkumného úkolu „Metodika zadávání územních plánů“. Publikoval řadu příspěvků v oblasti územního plánování a územního rozvoje.

prof. RNDr. Luděk Sýkora, Ph.D.
Působí jako profesor na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se proměnami postsocialistických měst a jejich prostorové struktury a sídelního systému s důrazem na metropolitní oblasti. Zaměřuje se zejména na procesy suburbanizace a rezidenční segregace a na jejich rizikové důsledky pro společnost.

Zdroj: Milan Svoboda, Česká komora architektů, https://www.cka.cz/cs/cka/lide-v-cka/pracovni-skupiny/ps-souteze/svoboda-milan, vyhledáno 15. 9. 2019

tisková zpráva

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

25. 5. 2020 17:38:58

Re: Interiér rodinného domu

Jako uživatelka bych měla k Vašemu návrhu několik výhrad, ačkoli je interiér na pohled impozantní : 1) podle velikosti ložnice a postlelí odhaduji, že kuchyň bude mít rozměry cca 4x5 m. I když velká kuchyň je krásná, současně by měla šetřit nohy kuchařky, která kromě vaření je možná celý den pracovně na nohou a ještě obstarává malé děti. Víte jak se naběhá s hrncem špaget po kuchyni, než ho někam umístí? A další cca 3 m k jídelnímu stolu, když chce servírovat. Nechtěla bych to. Kuchyň, kde se nestoluje, má být prostorná, praktická, ale ne rozlehlá! 2) Ložnice na opačné straně domu od WC vám nebude vadit, dokud budete mladí a zcela zdraví. Potom si zařídíte raději ložnici v sousední koupelně, než bloudit po celém domě. 3) chválím nápad dvoupostele s prostředním madlem v dětském pokoli. Skvělý nápad s multifunkční a velkokapacitní pohovky s postelemi pro hostinský pokoj (nebo do obýváku). Ale rodičům se dvěma dětmi i stejného pohlaví, bych zcela určitě, po všech svých zkušenostech, doporučila raději dva malé pokojíky než jeden společný. Možná ten společný tak max. max. do 5. třídy. Ale pak by jej muselo být možné rozdělit na dva. P.S. Pohled z pohovky obýváku do přírody může být úchvatný, na krb také. Přesto bych umožnila pro konzervativce i pohled na obrazovku TV - pohovka jak stvořená pro domácí kino! Je mi líto, ale snaha po umění tady, podle mne, převyšuje funkčnost a praktičnost. Měly by být v rovnováze. Člověku běžně nestačí jen se dívat, v bytě musí i příjemně žít.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz