Praha má plán pro rozvoj Pražské tržnice

Praha má plán pro rozvoj Pražské tržnice

(5. 6. 2020) Areál bude plnit funkci kulturní, obchodní nebo gastronomickou, budou zde i kanceláře, supermarket a vznikne vyhlídková věž

   
 
 
 
 

Praha má plán pro rozvoj Pražské tržnice

Hlavní město má jasný plán pro rozvoj Pražské tržnice – zanedbaného památkově chráněného areálu v srdci města, který má větší rozlohu než Pražský hrad. Studie říkají, co vše Pražanům toto místo nabídne, jak budou služby rozmístěny, jak se vyřeší lepší přístup do areálu a jak se v něm například bude sbírat dešťová voda na údržbu velkého množství zeleně. Důraz se při tom bude klást na ekonomickou udržitelnost provozování areálu a zároveň pestrou nabídku pro všechny Pražany.

„Poprvé přicházíme s kompletní strategií rozvoje tohoto unikátního areálu jako celku. Cílem je naplnit jeho potenciál a vrátit jej Pražanům. Budou tu normální obchody a obchůdky, trhy, restaurace a malá bistra, stejně jako prostory pro kulturu. A také nádherné venkovní prostory, kde se dá jen tak posedět třeba se zmrzlinou v ruce. Už podnikáme první kroky, aby se do tržnice mohl postupně navracet život. Chceme tržnici otevřít lidem všech věkových a příjmových kategorií a zároveň do budoucna zajistit její ekonomicky udržitelný provoz,“ představuje vizi města Pavel Vyhnánek, náměstek primátora hl. m. Prahy pro oblast financí a rozpočtu.

Podkladem pro novou vizi Pražské tržnice jsou dvě studie od renomovaných společností, které vznikaly ve spolupráci s Institutem plánování a rozvoje hlavního města Prahy. Ověřovací ekonomickou studii vypracovalo konsorcium poradenských firem JLL a 4ct, které se specializují na městské plánování a poradenství v oblasti realitní služeb. Autorem urbanisticko-architektonické studie je kancelář CMC architects Víta Másla.

Studie představují strategický plán rozvoje areálu a jeho fungování pro příští dekády. Ověřovací ekonomická studie na základě analýzy současného stavu i historie dává doporučení vhodného mixu a rozložení aktivit v areálu na základě zkušeností z trhu s komerčními nemovitostmi.

Jedním z důležitých požadavků města je ekonomická udržitelnost. Tu studie posuzuje a představuje několik scénářů rozvoje, přičemž doporučuje vyváženou variantu. Do obnovy areálu tak bude potřeba postupně investovat mezi dvěma až třemi miliardami korun v horizontu příštích dvou dekád. Investice se ale Praze začnou vracet v rámci 13 až 16 let v závislosti na konkrétní struktuře nájemců a nastavených úrovních výše nájmů.

„Výsledkem je koncepce zaměřená na vhodnou kombinaci prvků kultury, gastronomie, kreativních průmyslů, businessu a maloobchodu s rozsáhlou možností pro trávení volného času. Klíčové by mělo být zachování flexibility využití Pražské tržnice s možností průběžně reagovat na vývoj požadavků společnosti a ekonomiky,“ uvádí Tomáš Ctibor, zakladatel a ředitel společnosti 4ct.

Pražská tržnice se podle plánu stane místem celopražského a potenciálně i celorepublikového významu, podobně jako bývalé industriální areály Kødbyen v Kodani nebo Matadero v Madridu.

„Koncept by měl mít destinační charakter, a přestože bude primárně sloužit obyvatelům města, měl by být zároveň dostatečně atraktivní i pro zahraniční návštěvníky,“ konstatuje Blanka Vačkova, ředitelka oddělení průzkumu trhu a poradenství v JLL.

Kromě nezbytné celkové rekonstrukce budov a veřejných prostranství bude areál obohacen i o nové architektonické prvky. V plánu je výstavba nové prostorové dominanty nebo významné přepracování vstupů, aby se zlepšilo propojení areálu s Bubenským nábřežím i Holešovicemi. Také umístění dostatečného počtu parkovacích míst bude funkčně lépe řešeno. Podle architektonické studie bude areál obohacen až o 70 nových stromů. K jejich zavlažování se využije zachycená dešťová voda a jako prevence vzniku tepelného ostrova poslouží speciální ochlazovací systém pomocí vody z Vltavy. 

„Vytyčeného záměru revitalizace Pražské tržnice chceme dosáhnout pomocí urbanistické studie. Ta jasně organizuje provoz areálu, hierarchizuje veřejná prostranství, zachovává industriální charakter místa a zároveň poskytuje atraktivní prostory pro nové využití a nové nájemce tak, aby svou nabídkou oslovili a přilákali širokou škálu návštěvníků,“
uzavírá architekt Vít Máslo, spoluzakladatel studia CMC architects.
tisková zpráva


Do opravy Pražské tržnice město investuje dvě až tři miliardy Kč
(ČTK) - Hlavní město investuje do opravy Pražské tržnice v Holešovicích v příštích 15 letech dvě až tři miliardy korun. Areál bude plnit funkci kulturní, obchodní nebo gastronomickou. Budou zde i kanceláře, supermarket a vznikne vyhlídková věž. Rozšířena bude možnost vstupu, vysázena nová zeleň a dešťová voda bude zachycována do podzemních nádrží. Tržnici bude provozovat samo hlavní město. Novinářům to ve čtvrtek 4. června 2020 řekl náměstek primátora Pavel Vyhnánek (Praha Sobě) spolu s architekty, kteří vytvořili ekonomickou a urbanisticko-architektonické studie.

"Chceme, aby to byl živý areál přístupný pro všechny věkové a příjmové skupiny a nabízel vhodný mix aktivit, ochodu, služeb, gastronomie či kultury. Máme zájem uchovat tržnici celistvou a plně pod kontrolou města," řekl Vyhnánek. Pětina areálu je prý nyní nevyužita.

Rekonstrukci bude město platit ze svého rozpočtu. Na letošek na ni má podle náměstka vyčleněny řádově desítky milionů. Peníze jsou určeny například na opravy bývalé Burzy. Město čeká na stavební povolení a tendr na opravu vypíše v druhé polovině roku. Zároveň najde projektanta na opravu inženýrských sítí, které jsou ve špatném stavu a bez nichž nelze opravovat budovy. "I kdybychom některé budovy nyní zrekonstruovali, tak bychom je nebyli schopni napojit na sítě," řekl Vyhnánek. Při rekonstrukci zůstane tržnice v provozu.

Areál bude rozdělen do několika zón. "Základ je v maloobchodě, službách a gastronomii. Budovy nejsou monofunkční," řekla Blanka Vačková, která spolupracovala na ekonomické studii, kterou si město nechalo udělat.

Zrekonstruováno bude centrální korzo. Na něm budou mobilní stánky, infocentrum a v hale 29 tržiště s jídlem. Kromě gastroprovozu by se tu měly konat také konference a podobné akce.

Další je tzv. pop-up zóna, která sousedí s korzem a je směrem k řece. Mohly by zde vzniknout menší obchody, které by byly pronajímány na kratší dobu nebo začínajícím podnikatelům. V hale 2 by mohlo být centrum českého designu. "Je to zóna, která už začíná být transformována a bude se tu oprava odehrávat jako jedna z prvních," řekl Tomáš Ctibor, který se podílel na ekonomické studii.

V západní části areálu bude náměstí s restauracemi a na něj bude navazovat gastronomicko-volnočasová zóna. V hale číslo 22 zůstane nadále zeleninové tržiště. Budou tady ale i restaurace nebo noční klub. "Je to dostatečně daleko od obytných domů, takže by to nemělo lidem vadit," řekla Vačková.

V areálu zůstane divadlo, bude zde supermarket a v nových prostorách také společnost Alza, která v tržnici již sídlí. Hala 39 bude sloužit jako dětské centrum. Věž v tržnici bude sloužit jako vyhlídka. Zachována bude také asijská tržnice. V hale číslo 9 pak bude nová pasáž, která areál lépe propojí směrem k ulici Komunardů.

V tržnici bude mimo jiné na parkovištích vysázena nová zeleň, která bude v létě areál ochlazovat, a vzniknou nová stromořadí. V podzemí budou nádrže na dešťovou vodu. Na veřejných prostranstvích budou nové vodní prvky nebo výtvarná díla.

Z Argentinské ulice bude vést nový vjezd, který uleví přetížené Jateční ulici. Vzniknou nové vchody a areál bude podle architekta Víta Másla lépe propojen s okolím a lépe přístupný. Vedle vodárenské věže vyroste vyhlídková věž, která bude na místě, kde stával kdysi komín. Bude i stejně vysoká.

Dva domky z 80. let minulého století u Jateční ulice se zbourají. "Podle nás i památkářů nemá smysl je ponechávat, nemají z hlediska památkářů žádný stupeň ochrany," řekl Vyhnánek.

Areál původně pražských jatek byl založen v roce 1895. Jako jatka fungoval do 80. let minulého století, kdy se začal měnit na tržnici. Je kulturní památkou.

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Komerční stavby

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz