Praha vybrala firmu pro přeměnu nádraží Bubny na Památník ticha

Praha vybrala firmu pro přeměnu nádraží Bubny na Památník ticha

(11. 12. 2019) Firma Omnima by s přestavbou mohla začít v příštím roce

   
 
 
 
 

Praha vybrala firmu pro přeměnu nádraží Bubny na Památník ticha

(ČTK) - Dokumentaci přeměny nádraží Praha-Bubny na Památník ticha věnovaný transportům českých Židů do Terezína za druhé světové války vytvoří pro pražský magistrát za téměř 1,3 milionu korun firma Omnima. 9. prosince 2019 o tom rozhodla pražská rada. Přetavba by podle radního Jana Chabra (TOP 09) mohla začít v příštím roce, podle dřívějších informací má vyjít na zhruba 150 milionů korun.

Do soutěže se podle Chabra přihlásily tři firmy, vítězná nabídla nejnižší cenu a splnila nejvyšší kritéria kvality. "Do 85 dnů ode dneška jsou na základě uzavřené smlouvy povinni odevzdat projektovou dokumentací, na základě níž my můžeme soutěžit dodavatele," uvedl radní.

Nádražní objekt, který má město v dlouhodobé bezplatné zápůjčce od Správy železniční dopravní cesty (SŽDC), se má stát platformou se stálou expozicí, výukovými programy, sezonními výstavami a prostorem pro setkávání. V budově je plánována také kavárna. V objektu i jeho okolí bude při přestavbě zachováno několik původních prvků, konzervována bude odjezdová hala, peron a schodiště, které vede napříč celou stavbou. Projekt přestavby má výjimku ze stavební uzávěry, která pro okolní území brownfieldu Bubny-Zátory platí.

Z nádraží Bubny byly za druhé světové války vypravovány židovské transporty a v roce 1945 odsud při odsunu odjížděli pražští Němci. O vybudování památníku se několik let snaží obecně prospěšná společnost Památník Šoa Praha.

Doplněno Stavbaweb:
PAMÁTNÍK TICHA je název projektu revitalizace nádraží Bubny v moderní prostor pro veřejný dialog o dědictví minulosti jako stigmatu dneška. Realizátorem je obecně prospěšná společnost Památník Šoa Praha o.p.s. 
Přestavbu nádraží umožnila dohoda mezi Prahou a Správou železniční dopravní cesty (SŽDC) o dlouhodobém pronájmu nádražní budovy Bubny a přilehlých prostor, jejichž majitelem je právě SŽDC.  V roce 2017 bylo vypsáno výběrové řízení. Ve dvoukolovém hodnocení odborná porota pod vedením arch. Zdenka Zavřela vybrala z patnácti oslovených studií pět účastníků pro realizaci souběžného zadání architektonického záměru. První týden v červenci roku 2017 proběhlo zasedání poroty. Ve dvoukolovém řízení bylo vybráno vítězné řešení pro nové zpracování projektové dokumentace až do prováděcí dokumentace. Autorem je studio ARN z Hradce Králové. Vítězný návrh byl zadán k dopracování.
Nový památník se stane centrálním místem náměstí nové aglomerace. Nové místo paměti nemá být novodobým pomníkem - mlčenlivým gestem, ale křižovatkou témat k obohacení živých, mladých, hledajících.
Více zde: PAMÁTNÍK TICHA BUBNY

Související články:
Revitalizace nádraží Bubny na Památník ticha  3.12.2018

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rekonstrukce

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz