Praha zpracuje plán pro okolí bývalých staroměstských hradeb

Praha zpracuje plán pro okolí bývalých staroměstských hradeb

(9. 5. 2019)  Hradební korzo propojí a kultivuje úsek od Národní třídy po Revoluční

   
 
 
 
 

Praha zpracuje plán pro okolí bývalých staroměstských hradeb

Pražští radní dnes uložili Institutu plánování a rozvoje Prahy (IPR) vypracovat „Koncepci Hradební korzo“. Jedná se o systematickou revitalizaci ulic, které se nachází v území bývalých staroměstských hradeb. Hradební korzo se rozpíná od Mostu Legií u Národního divadla, až po Štefánikův most u Revoluční ulice. Cílem je zvýšit přístupnost nábřežních částí území a zkvalitnit významné městské třídy, jako je například ulice Na Příkopě nebo 28. října. Zlepší se zejména podmínky pro chodce, cyklisty a městkou hromadnou dopravu. Práce na projektu budou trvat rok.

Koncepce Hradební korzo má za cíl podpořit rozšíření pražské hlavní promenádní obchodní ulice z dnes vymezeného úseku Jungmannovo náměstí – náměstí Republiky do celého území od mostu Legií, až po Štefánikův most. Ty se nacházejí v místě bývalých staroměstských hradeb, které chtěl za svého života odstranit už Karel IV. Hradby zde však zůstaly další 4 století.

„Hradební korzo je nepochybně jedno z nejvýznamnějších míst v Praze. V posledních letech se mu ovšem nedostávalo potřebné pozornosti, což se bohužel odrazilo na kvalitě veřejných prostranství. Je velmi důležité, aby vznikla koncepce, která představí ucelenou vizi o tom, jak se třída stane prostupnějším, příjemnějším a celkově lépe fungujícím místem“, vysvětluje Petr Hlaváček, náměstek primátora a radní pro územní rozvoj.

Koncepce Hradebního korza bude fungovat jako nadřazený dokument, který bude zavazovat jednotlivé menší projekty v rámci řešeného území. Princip návrhu se bude soustředit na užívání území, proměnu fyzického prostoru a na stanovení akčního plánu, který bude vymezovat časový a finanční rámec jednotlivých změn.

Mezi hlavní cíle koncepce patří:
· Revitalizovat a zkvalitnit veřejná prostranství hlavní městské třídy – zaměření zejména na povrchy, mobiliář, zeleň a vizuální smog
· Navrhnout nové trasy a cesty pro chodce a cyklisty
· Podpořit kulturní aktivity a umění ve městě
· Optimalizovat dopravní režim a zásobování města
· Prověřit možnost tramvajové dopravy
· Vytvořit harmonogram jednotlivých změn a rekonstrukcí

Celý projekt bude konzultován napříč všemi dotčenými aktéry v území, jako je například městská část Praha 1, Dopravní podnik, Technická správa komunikací nebo Národní památkový ústav.

„Hradební korzo se skládá ze tří úseků, které dnes vnímáme samostatně. Měly by však tvořit jeden celek. Úsek mezi Jungmannovým náměstím a náměstím Republiky je už dnes plnohodnotnou pěší třídou a obchodní ulicí. Příležitostí je zvýšit kvalitu i obou navazujících úseků a spojit tak fungující veřejná prostranství v centru města s nábřežím,“ říká Ondřej Boháč, ředitel IPR.

Koncepce bude v souladu se strategickými dokumenty města, zejména pak s Manuálem tvorby veřejných prostranství, Pražskými stavebními předpisy a Strategickým plánem.

Historie Hradebního korza
Tato významná ulice metropole na rozhraní Starého a Nového Města pražského se proměnila z hradeb, které vymezovaly ve 13. století městskou aglomeraci. Hradby na Starém městě přestaly plnit svou funkci dnem založení Nového města pražského roku 1348 - sto let po svém dokončení. Již Karel IV. otevřel demokratickou diskusi a navrhnul hradby zbourat. To se navzdory absenci jejich primární funkce nestalo. Území se následně proměnilo ve vnitřní periferii města plnou odpadků, rozpadajících se domů a rochnících se prasat. Omezení fyzické prostupnosti degradovalo veřejné prostranství obou pražských měst přes 400 let. Roku 1787 císařským nařízením o sjednocení měst Josef II. rozhodl o zboření hradeb a zasypání hradebního příkopu. Tímto rokem začalo území nabírat na své atraktivitě a tržní hodnotě. Proměna z periferie byla s přílivem návštěvníků akcentována výstavbou obchodních paláců, bankovních institucí, restaurací, kaváren a luxusních nájemních domů. Dnešní ulice Národní byla osazena lípami a nazývána Českým korzem. Ulice Na Příkopě naopak korzem Německým, lemovaným kaštany. Na konci 19. století obě tato stromořadí ustoupila výstavbě koněspřežné tramvaje. Koleje zde setrvaly až do roku 1985.
tisková zpráva IPR

Související články:
Hradební korzo  3.9.2018


Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz