Projektil: Muzeum barokních soch v Chrudimi

Projektil: Muzeum barokních soch v Chrudimi

Do Muzea barokních soch v Chrudimi jsem se podívala až v srpnu 2012 takřka náhodou a byla jsem velmi příjemně překvapena. Nejdříve jsem ocenila prostor, v němž jsem se ocitla. Pak mě zaujal způsob, jakým se návštěvník informuje o vystavených exponátech (osobní audioprůvodce), poté rozlehlost a rozsah expozice a různorodost nabídky informací a zážitků a nakonec jsem si uvědomila, jak citlivá byla ruka architekta při této rekonstrukci a revitalizaci. Spodní podlaží ani klášterní zahrady jsem osobně neviděla.
 

Stavba byla již mnohokrát publikována. Z literatury a z informací dostupných na internetu lze zjistit, že cesta k tomuto výsledku nebyla bez komplikací, provázená spory politickými i odbornými, a že projekt vlastně není dokončen ve smyslu plného využití. Ale i tak je muzeum barokních soch plně postačujícím důvodem, proč navštívit Chrudim.
Milena Sršňová

Autorská zpráva
Památkově chráněný komplex Kapucínského kláštera s dominantním objektem kostela sv. Josefa je součásti centra města Chrudimi. Po 50 letech prázdnoty a devastace se kostel stává městskou kulturní institucí a svou expozicí zaměřenou na venkovskou barokní plastiku přesáhne regionální význam. Součástí komplexu kláštera jsou zahrady, jejichž rekonstrukcí vznikl veřejný prostor s funkcí městského parku, jenž nabízí herní aktivity i rekreační parkovou zónu.
Urbanistické řešení vychází ze snahy o zapojení nových funkcí galerie do okolního prostředí, na jedné straně městského a rušného Školního náměstí a na straně druhé klášterních zahrad, které jsou svou pozicí a rozlohou ojedinělým klidovým, zeleným protipólem kamennému historickému centru.

Kostel
Inspirací pro architektonické řešení byl význam kapucínského prostého života ve víře a službě, který se promítal i do vlastní architektonické typologie kapucínských klášterů. Snažíme se tuto upřímnou chudobu – jednoduchost až strohost – vložit do přístupu k řešení nové funkce kostela.
Při seznamování se s podklady a historickými plány jsme si všimli neobvyklé původní vestavby Lorety do kaple (patrné zbytky na západní vnitřní stěně). Toto umístění nám přišlo tak jedinečné, že jsme v našem projektu navrhli vestavěný objekt, který by tuto svébytnou prostorovou náladu připomněl.
Hlavní důraz klademe na původní prostor kostela. To se při řešení instalace galerie vkládá do vytvoření pocitu návštěvníka „já v prostoru a sochy“ oproti „já se sochami v prostoru“. Nesmí být totiž vyvolán dojem lapidária, kde je mnoho předmětů a výraz prostoru je potlačen. Návštěvníkovi je přístupný celý kostel včetně sakristie. Prostor je bílý – nástěnné a nástropní malby jsou zčásti zakryty – přetřeny, jemnou bílou poloprůhlednou lazurou. Dochází tak k potlačení pestrosti a ke sjednocení prostor galerie, které je nutné pro instalaci plastik. Pestrost poslední výmalby kostela z počátku 19. století tak není v ostrém kontrastu s instalovanými plastikami. Původní hierarchie členění prostoru je převedena do různého podlahového materiálu. Stávající drobné detaily kostela jsou zachovány jako připomínky původní funkce. Vstup moderního – současného výrazu je omezen na vestavěné prvky – schodiště vedoucí dolů do 1.NP (kostel je vestavěn do městského příkopu a tak je směrem k zahradám dvoupodlažní), vestavěný objekt v loretánské kapli a sociální zázemí v 1.NP. Jsou jednoduché tvarově i materiálově, tak aby pouze připomínaly geometrie původních vestavěných prvků a přitom sloužily nové funkci galerie.
Sklepní prostor 1.NP je řešen tak, aby byl co nejvíce čitelný původní velkorysý prostorový koncept. Kvůli nekvalitním stávajícím povrchovým úpravám a nutnému zásahu do skladeb podlah a stěn (hydroizolační konstrukce – odvod vlhkosti z prostor), jsou nehodnotné povrchy nově upraveny. Pouze pod západní kaplí jsou, dle restaurátorského průzkumu, zachovány a restaurovány fresky. Na přízemí navazuje dvůr ohraničený opěrnou zdí a spojený rampami se zahradami. Arkády na úrovni dvora jsou jednoduše zaskleny a tvoří tepelný filtr mezi interiérem a exteriérem. Vše je v jednoduchých lineárních liniích, či plochách, tak aby nedocházelo k výrazové kolizi s původním historickým objektem.

Konstrukční řešení – představuje statické zajištění stěn, kleneb a krovu v návaznosti na podrobné průzkumy. Mimo to bylo provedeno odvodnění a odvlhčení zdiva spodní části kostela. Nové konstrukce minimálním způsobem zasahují do původních (vestavba kanceláře je zavěšena z úrovně krovu bez zbytečných zásahů do obvodových zdí). Součástí prací bylo též restaurování a záchrana hodnotných maleb a cenných kamenných, dřevěných a kovových stavebních prvků.
Rozvody a instalace - Instalační vedení jsou navržena a vedena s ohledem na stav objektu. Maximální péče byla věnována zachování původních konstrukcí a to včetně omítek v hlavní lodi.
Vnitřní osvětlení – jeho koncepce je založena na jednoduché funkci vlastního svítidla, v duchu kapucínské strohosti – skromnosti. Cíleným výsledkem je přesto silný zážitek z prostoru a expozice.
Venkovní osvětlení - je navrženo jemné nasvícení hlavní portálu, bočních vstupů, doprovodné osvětlení cest, ramp a schodů, osvětlení dvora a osvětlení infopanelu před hlavním vstupem.
AV vybavení - v prostorách galerie slouží především pro vytvoření atmosféry - přenos hudby na pozadí expozice. AV vybavení v projekční místnosti, která je akusticky odcloněna, je řešeno nezávisle k provozu muzea. Audiovizuální vybavení je navrženo s důrazem na kvalitní přenos mluveného slova, komorních koncertů a s dodatečným zařízením pro konferenční provoz a provoz dalších společenských akcí.

Zahrady
Inspirací pro architektonické řešení byl historický vývoj kapucínských zahrad a morfologie místa. Klášterní zahrady se obecně skládaly se čtyř částí: užitkové zahrady, štěpnice - ovocného sadu, rajského dvora a hřbitova řeholníků. V Chrudimi měly části tři – štěpnici s výhledem na siluetu klášterních budov, která poskytovala ovoce, užitkovou zelinářskou zahradu a rajskou zahradu kde byl pěstováno koření, léčivé rostliny a květiny pro výzdobu kostela. Naším návrhem navazujeme na toto historické členění a zároveň vytváříme moderní pobytový park. Morfologie pozemku pak pomáhá vytvořit přirozené hranice mezi jednotlivými částmi. Zásadní je původní prostor zahrad. Nechceme výrazně měnit stávající terénní konfiguraci, snažíme se ji dekódovat a pouze dotvořit. Zastáváme myšlenku, že paměť krajiny je dlouhodobá a nemá se násilně potlačit nebo vymazat.

Na nižší úrovni shodné s 1.NP je při klášterním kostele klidový dvorní předprostor na místě městského hradebního příkopu. Za ním vzniklo Plato – velkorysý prostor rámovaný klášterem z jedné strany a na druhé otevřený dálkovým výhledům. Poloha za „zámkem či hradem“ navozuje atmosféru francouzských upravených zahrad. Štěpnice začíná na původním terénním zlomu a svažuje se ke klášterní zdi nad řekou – terén zde tvoří přirozený dolík, takže jde o intimnější prostor než velkorysá rovina Plata. Má atmosféru anglického krajinářského parku nebo louky v sadu. Rajská zahrada – Rozárium – je tichým koutem, ohraničeným od zbytku zahrad i okolí.

Muzeum barokních soch a rekonstrukce klášterních zahrad
Místo stavby: Chrudim, Kraj Pardubický
Autor scénáře muzea: Luboš Jelínek
Autor expozice: Pavel Panoch
Architekt: Projektil, s. r. o., Roman Brychta, Adam Halíř, Ondřej Hofmeister, Petr Lešek
Spoluautoři: Ivana Dvořáková, Kateřina Horáková, Bohdana Linhartová, Rudolf Wiszczor
Zahradní architektura:  ATELIER a05, Aleš Steiner, Pavlína Malíková
Foto: Tomáš Rasl

Celková výměra pozemku kostela: 1628 m²
Celková výměra řešeného území zahrad: 10 814 m²
Zastavěná plocha kostela: 1001 m²
Obestavěný prostor kostela: 8180 m³
Čistá užitková plocha kostela: 1212 m²
Projekt a realizace: 2006–2011
Otevřeno pro veřejnost: 10. 9. 2011

Ocenění: Stavba roku Pardubického kraje 2011
Zlatá cena LivCom 2011 (Liveable Communities) za prokázání nejlepších postupů