Rákosův pavilon tropických papoušků

Pavilon vznikl v pražské zoo na místě drobných ptačích expozic z třicátých let minulého století. Úzký prostor na úpatí strmého svahu byl předurčen pro nevšední návrh.
Architektonickou soutěž vypsanou v roce 2012 jsme vyhráli s návrhem, který respektuje místo, vytváří bohatou skladbu expozic, nabízí překvapivý návštěvnický zážitek a výborné podmínky pro chovatele.
Velkou výzvou při návrhu byl prostor: pavilon z jedné strany ohraničuje cesta, z druhé svah. Proto jsme ho skryli za nenápadnou kamennou zdí přirozeně doplňující kamenné viničné zídky ve svahu nad ním. Uvnitř je osm expozic nabízejících různé pohledy do ptačí říše. Dvě voliéry, z nichž jedna je průchozí, vnitřní volně přístupný tropický skleník a pět kukátkových expozic. Všechny expozice mají skvělou uměleckou i botanickou část, vznikly dokonalé scenérie, navržené podle charakteru jednotlivých krajin. Navržené biotopy jsou autentické, a to nejen díky svým obyvatelům, ale také druhové skladbě rostlin, scénickým malbám a výběru hornin. Z chovatelského hlediska je pavilon jedinečný kombinací botanické a zoologické expozice. Díky posuvné prosklené střeše se navíc z vnitřních expozic můžou stát venkovní, a papoušci i rostliny tak mají přístup k přímému slunečnímu světlu i dešti z bezpečí interiéru pavilonu.

Pavilon nese jméno po Stanislavu Rákosovi – chovateli ptactva a milovníkovi papoušků, který zoo Praha věnoval mimořádný finanční dar. Výjimečný je i svým zoogeografickým přístupem – jednotícím tématem expozic jsou především papoušci z různých koutů světa. Díky spolupráci kurátorů, zahradníků, umělců a architektů má každá scénicky pojatá expozice také věrnou skladbu konkrétního biotopu. Uvnitř pavilonu se nachází osm expozic – dvě voliéry, z nichž jedna je průchozí, vnitřní volně přístupný tropický skleník a pět kukátkových expozic.
Propracované scénické pojetí vtáhne návštěvníka na zábavnou, naučnou, a dobrodružnou cestu ptačí říší napříč čtyřmi kontinenty. Zavede ho do různých typů asijského deštného pralesa, na Nový Zéland, do brazilské Caatingy, do otevřených i uzavřených prostor, ze světla do tmy, do suchých i mokřadních biotopů, polopouští i pralesů. Putování završuje venkovní průchozí expozice. U východu naleznou návštěvníci místo pro odpočinek s lavičkou a dvěma původními voliérami profesora Jandy, zakladatele zoo Praha. Představují historický odkaz našich předků, na něž v mnoha ohledech dnešní architektura navazuje.

Dispoziční řešení jsme založili na návštěvnickém a ošetřovatelském provozu. Návštěvnický provoz je jednosměrný, člověk prochází temnou chodbou, z níž je dobře vidět do prosvětlených expozic. Provozní a chovatelské prostory jsou vždy ob dvě expozice, kterým slouží. Koncové místnosti byly navrženy jako přípravny krmiva a zázemí ošetřovatelů.
Větrání je z hlavní části přirozené, pomocí komínového efektu. Stěnové vytápění využívá velké plochy zadních oblých stěn a umělý déšť doplňuje zálivka, která zvlhčuje vzduch. Umělé osvětlení se používá pouze pro úklid a zimní období, kdy by tropickým rostlinám nestačila běžná doba svitu slunce. Vodní plochy s vegetací jsou doplňovány upravenou a ohřátou užitkovou vodou.

Na jedné straně je pavilon životním prostředím vzácných zvířat, kterým je třeba zajistit prostor, slunce, stín, a vhodné hnízdní příležitosti. Kromě toho je i pracovištěm kurátorů a chovatelů a slouží jako vědecké a pečovatelské zařízení s veterinárním provozem.

Pavilon papoušků je v evropském měřítku výjimečný. Jeho stavba byla dokončena před necelými dvěma lety, pak v ní probíhaly výsadby rostlin, které se před vypuštěním ptačích obyvatel musely rozrůst tak, aby odolaly zájmu jejich silných zobáků. V neposlední řadě byly důvodem i práce na přípravě a stavbě sousední expozice Australské fauny, která doposud přístup návštěvníků znemožňovala.

Autorská zpráva
Foto: Petra Hajská