Rákosův pavilon tropických papoušků

Rákosův pavilon tropických papoušků

ZOO Praha - Troja, Praha

(14. 11. 2019) AND Architekti

   
 
 
 
 

Rákosův pavilon tropických papoušků

Pavilon vznikl v pražské zoo na místě drobných ptačích expozic z třicátých let minulého století. Úzký prostor na úpatí strmého svahu byl předurčen pro nevšední návrh.
Architektonickou soutěž vypsanou v roce 2012 jsme vyhráli s návrhem, který respektuje místo, vytváří bohatou skladbu expozic, nabízí překvapivý návštěvnický zážitek a výborné podmínky pro chovatele.
Velkou výzvou při návrhu byl prostor: pavilon z jedné strany ohraničuje cesta, z druhé svah. Proto jsme ho skryli za nenápadnou kamennou zdí přirozeně doplňující kamenné viničné zídky ve svahu nad ním. Uvnitř je osm expozic nabízejících různé pohledy do ptačí říše. Dvě voliéry, z nichž jedna je průchozí, vnitřní volně přístupný tropický skleník a pět kukátkových expozic. Všechny expozice mají skvělou uměleckou i botanickou část, vznikly dokonalé scenérie, navržené podle charakteru jednotlivých krajin. Navržené biotopy jsou autentické, a to nejen díky svým obyvatelům, ale také druhové skladbě rostlin, scénickým malbám a výběru hornin. Z chovatelského hlediska je pavilon jedinečný kombinací botanické a zoologické expozice. Díky posuvné prosklené střeše se navíc z vnitřních expozic můžou stát venkovní, a papoušci i rostliny tak mají přístup k přímému slunečnímu světlu i dešti z bezpečí interiéru pavilonu.

Pavilon nese jméno po Stanislavu Rákosovi – chovateli ptactva a milovníkovi papoušků, který zoo Praha věnoval mimořádný finanční dar. Výjimečný je i svým zoogeografickým přístupem – jednotícím tématem expozic jsou především papoušci z různých koutů světa. Díky spolupráci kurátorů, zahradníků, umělců a architektů má každá scénicky pojatá expozice také věrnou skladbu konkrétního biotopu. Uvnitř pavilonu se nachází osm expozic – dvě voliéry, z nichž jedna je průchozí, vnitřní volně přístupný tropický skleník a pět kukátkových expozic.
Propracované scénické pojetí vtáhne návštěvníka na zábavnou, naučnou, a dobrodružnou cestu ptačí říší napříč čtyřmi kontinenty. Zavede ho do různých typů asijského deštného pralesa, na Nový Zéland, do brazilské Caatingy, do otevřených i uzavřených prostor, ze světla do tmy, do suchých i mokřadních biotopů, polopouští i pralesů. Putování završuje venkovní průchozí expozice. U východu naleznou návštěvníci místo pro odpočinek s lavičkou a dvěma původními voliérami profesora Jandy, zakladatele zoo Praha. Představují historický odkaz našich předků, na něž v mnoha ohledech dnešní architektura navazuje.

Dispoziční řešení jsme založili na návštěvnickém a ošetřovatelském provozu. Návštěvnický provoz je jednosměrný, člověk prochází temnou chodbou, z níž je dobře vidět do prosvětlených expozic. Provozní a chovatelské prostory jsou vždy ob dvě expozice, kterým slouží. Koncové místnosti byly navrženy jako přípravny krmiva a zázemí ošetřovatelů.
Větrání je z hlavní části přirozené, pomocí komínového efektu. Stěnové vytápění využívá velké plochy zadních oblých stěn a umělý déšť doplňuje zálivka, která zvlhčuje vzduch. Umělé osvětlení se používá pouze pro úklid a zimní období, kdy by tropickým rostlinám nestačila běžná doba svitu slunce. Vodní plochy s vegetací jsou doplňovány upravenou a ohřátou užitkovou vodou.

Na jedné straně je pavilon životním prostředím vzácných zvířat, kterým je třeba zajistit prostor, slunce, stín, a vhodné hnízdní příležitosti. Kromě toho je i pracovištěm kurátorů a chovatelů a slouží jako vědecké a pečovatelské zařízení s veterinárním provozem.

Pavilon papoušků je v evropském měřítku výjimečný. Jeho stavba byla dokončena před necelými dvěma lety, pak v ní probíhaly výsadby rostlin, které se před vypuštěním ptačích obyvatel musely rozrůst tak, aby odolaly zájmu jejich silných zobáků. V neposlední řadě byly důvodem i práce na přípravě a stavbě sousední expozice Australské fauny, která doposud přístup návštěvníků znemožňovala.

Autorská zpráva
Foto: Petra Hajská


Autoři: Architektonický ateliér AND – Vratislav Danda, Pavel Ullman, Josef Klika
Zastavěná plocha: 527 m2
Plocha expozic: 273 m2
Délka budovy 66,7 m, šířka 7, 9 m, výška max. 8 m

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2019

Komentáře ke článku

 
 
 
 

14. 11. 2019 18:54:49. Re: Rákosův pavilon tropických papoušků. Novotná J.

 
 
 
 

14. 11. 2019 18:54:49. Re: Rákosův pavilon tropických papoušků. Novotná J.

  Pavilon pěkný, chodník pro návštěvníky nevím proč v šeru a úmyslně křivý, mokrý a kluzký - nebezpečný. Přitom papouškům se svítí.

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

20. 3. 2020 15:24:36

Re: Re: Re: Re: Obnova mariánského sloupu v Praze.

Koukám Luščinole, že jsi opravdu vytrvalý, to není až zas tak obdivuhodná vlastnost, spíš svědčí o tvé omezenosti. Tvoje hraní si na světaznalého všeználka je ovšem v zásadě velmi zábavné, zejména v dnešní smutné době. Tvůj poslední výlev je zajímavý mimo jiné tím, že asi se neumíš pořádně vyjadřovat ani v jednom jazyce a se snažíš předstírat znalosti angličtiny, což v tvých vlastních očích má vytvářet pocit jakési morální nadřazenosti. Strašně se pleteš a poučovat mě o významu slov nebo o tom co co znamená je asi stejně pádné, jako tvoje bláboly o tom sloupu. Nějaký ten překlep se mi v mobilu stane, na rozdíl od tebe podobné věci "vyřizuji" třeba v MHD, rozhodné bych jimi neztrácel čas na rozdíl od tebe, který podle všeho brejlíš celý den do monitoru, abys připravil další blábol. Nicméně budu rád, když budeš pokračovat, bavím se dobře. Jediný jistota tak jednou za čtrnáct dní, když navštívím na pár minut tyto stránky, že zrovna pod támhle článkem najdu tvůj další blábol. A jen tak mimochodem, jestli jsi měl na mysli Chruščova, tak se někam podívej, jak se to jeho "otčestvo" v češtině píše. Jinak doufám, že sloup tam vydrží podstatně kratší čas než původně, oni podobní samozvaní umělci umí mlátit hlavně hubou a až to na někoho spadne, bude po legraci. Takže milý nedělnický původe, předveď se...

19. 3. 2020 15:44:03

Re: Analytici: Stavebnictví může být tahounem při oživení ekonom...

Je zajímavé, kolik analytiků hovoří o zcela obligátních záležitostech, jako kdyby měli právo a všechny moudra světa ve svém držení. Přitom co ví ti z bank o reálných problémech na stavbách? Nic, protože mají pouze předávané informace od manažerů stavebních firem, které jsou často poněkud vzdáleny od pravdy. Logicky. Je také podivné, že vůbec někomu sdělují své prognózy a potřebu budoucího dění. Komu? Vládě? Pojišťovnám? Prázdné článečky, které nikdo nepotřebuje, jsou o ničem. Odvětví, která podporují stavební průmysl, ta v určitém utlumeném procesu dále produkují. Stavební firmy část zakázek, těch menších, zpomalí, ale ostatní pojedou dál, např. dálnice a koridory. Tam se termíny nesmí posunovat. Co se zhorší, jsou investice do jiných odvětví, kde začnou chybět zahraniční síly, které odjely pryč. A stavby technologií pro petrochemii a energetiku, na ty budou tyto montážní cizí síly chybět nejvíc. na to jsem zvědav, jak to dodavatelské firmy zařízení pro zásadní změny v energetice vyřeší. Poklesne čerpání tzv. dotací z fondů EU ještě víc? Ovšem a to bude jen dobře. Nevyváženost mezi zdroji peněz a možnostmi stavební výroby se ukáže ještě větší než dosud. Zajímá to vládu, její investiční národní plán se bude měnit? Jak, kdy? Ani ve hvězdách to dnes nestojí.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz