Rekonstrukce a dostavba domu v Kravařích

Dvoupatrový dům s polovalbovou střechou byl postaven v 50. letech minulého století. O třicet let později byl na severní straně doplněn dvoupatrovou přístavbou s plochou střechou. Stavba byla dispozičně nevyhovující a předimenzovaná – její rekonstrukce proběhla v období dvou let za použití standardních stavebních materiálů a technologií, v podstatě svépomocí. Záměrem bylo vytvořit současné bydlení za minimální náklady, respektive s co nejmenšími zásahy do stávajícího objektu.

Starší část domu tvoří vstup, vnitřní komunikace, sociální a technické zázemí a ložnice. V exteriéru je tato hmota opatřena bílou omítkou. V dostavbě, která je obložena dřevem z modřínu, se nachází obývací pokoj, kuchyně, jídelna a galerie. Vzhledem ke špatné využitelnosti původní dispozice s množstvím malých pokojů bylo třeba v polovině plochy vybourat strop nad 1. NP. Podařilo se tak docílit toho, že i poměrně malá společenská část získala velkorysý charakter. Její prostor se zároveň otevírá do zahrady a terasy. Nově se dostavělo pouze závětří jako lehká dřevěná konstrukce.
„Docela složité bylo vytvořit dobré proslunění obytných prostor, protože jsou orientovány především k severu,“ říká Adam Weczerek, autor projektu a zároveň také majitel domu. „Proto je tu z východní a severní strany velké rohové okno a také střešní světlík ve stropě, díky němuž je místnost prosvětlena během dne. Ze západní strany je pod stropem pásové okno. Dosáhlo se tím efektu proměnlivé barevnosti a intenzity proslunění a zároveň se v létě obývací prostor tolik nepřehřívá.“

Podobných domů, jako byla původní stavba, vidíme v našich městech opravdu hodně a často se při úvahách, co s nimi, objeví beznaděj, která nakonec vede k rozhodnutí je radši zbourat. Pro autory z ateliéru WMA architects byla rekonstrukce výzvou, jsou toho názoru, že stavba se dá téměř vždy zachránit. Vycházeli ale z mylného předpokladu, že její technický stav je uspokojivý. „Statické problémy se objevily až po odkrytí všech konstrukcí. Například stropní profily u přístavby byly poddimenzované – na rozpětí pět metrů byly použity I profily 120 mm. Stropní trámy byly někde do jedné třetiny své výšky oslabeny kvůli vedení instalací, zcela chyběly ztužující věnce a podobně,“ vzpomíná architekt Weczerek a dodává: „Museli jsme zhotovit dodatečný věnec pro ztužení celé stavby. Po celém obvodu se zvenku v úrovni stropu 1. NP vysekala drážka, do které se vložila ocelová táhla z roxorů o průměru 16 mm a v rozích se pomocí závitových tyčí a speciálních ocelových rohů předepjala. Drážka se pak vyplnila vysokopevnostní cementovou směsí.“
Dřevěné stropní konstrukce posílili příložkami, krov se doplnil o kleštiny. Příložkami  se posílily také některé krokve. Část stropu z ocelových nosníků doplnili o další ocelové profily. Nedošlo ale k zásadním zásahům do nosného zdiva. Část domu z 50. let zůstala téměř nezměněna, včetně původního dřevěného schodiště. Doplnily se jen sádrokartonové příčky ve vstupu. V přístavbě z 80. let vybourali všechny kantky – nenostné příčky v obou patrech a  také polovinu stropu mezi 1. a 2. NP. Vznikl tak mezonetový prostor, kde je teď obývací prostor s kuchyní a nahoře otevřená pracovna. 

Co se týče například oken, byli autoři projektu limitovaní financemi. Zvolili proto plastové profily rehau profiline od firmy Sulko. „I přes řadu problémů jsme se dobrali k řešení o velikosti až 2,6 x 2,4 metrů s bezpečnostním trojsklem. Z venku je barva okenních rámů antracitová a připomíná hliník, zevnitř bílá,“ dodává Adama Weczerek. Dveře mají obložkové zárubně, obklady a dlažby jsou velkoformátové. Podlaha v obývacím prostoru, kuchyni a chodbě je z masivních parket.

Část stavby z 50. let se zateplila kontaktním zateplením o tloušťce 15 cm, bílá omítka je silikonová. Dřevěný obklad byl proveden tak, že se na zateplení nanesla armovací tkanina, která byla dvakrát opatřena stěrkou. Pak se ukotvily svislé latě a na ty se modřínový obklad přišrouboval. Modřínové hranoly jsou bez povrchové úpravy.