Rekonstrukce bytu v paneláku na luxusní horský chalet

Rekonstrukce bytu v paneláku na luxusní horský chalet

(11. 10. 2019) Milan Jirouš

   
 
 
 
 

Rekonstrukce bytu v paneláku na luxusní horský chalet

Interiér plný originálních nápadů: Stropy i nábytek z dřevěných krytin Kährs, televize v zádech sedačky či upíří efekt zrcadel
V luxusní horskou chalet hodnou alpských letovisek proměnil architekt Milan Jirouš interiér tuctového panelákového bytu v Krkonoších. Základem materiálového minimalismu se stalo dřevo, konkrétně dubové podlahové krytiny Kährs, doplněné sklem a textilním čalouněním. Puristické pojetí interiéru díky originálnímu využití dřeva a dalším promyšleným detailům (televize zabudovaná v zádech čalounění jídelní lavice, zrcadla opticky násobící prostor atd.) vytvořilo dokonale útulné bydlení, lákavé snad pro všechny lidské smysly – úchvatné na pohled, přirozené na dotek, poklidné, vonící.

Při rekonstrukci, resp. totální proměně panelákového bytu neplýtval architekt jen materiály, i dveří je tu poskrovnu. Kromě těch vstupních zůstaly jen troje a pouze dveře u toalety vytvářejí soukromí mléčným sklem, ostatní včetně dveří u koupelny či ložnice jsou z čirého skla. „A ty jsou stejně pořád otevřené... Je to byt pro manželský pár, pro dva lidi, kteří spolu léta žijí. Bydleli v rodinném domě, ale děti jim vylétly z hnízda, tak se přestěhovali do paneláku. Cestují po světě a chtějí si to užít, nechtějí sekat trávu a starat se o dům. Při rekonstrukci jsme tedy upřednostnili potřeby manželů,“ vysvětluje architekt Milan Jirouš, proč navrhl doslovně otevřený prostor. Původní dispozici 3+1 proměnil vybouráním příček ve vzdušné 2+kk, které navíc opticky zvětšují velké plochy zrcadel. „Díky zrcadlům má klient dvojitý prostor za jedny peníze,“ pokračuje s lehkou ironií. „Lidé se nejdříve zrcadel bojí, že se na sebe budou pořád koukat, ale po nějaké době už se nevnímáte. Vznikne tzv. upíří efekt, kdy se člověk přestane v zrcadle vidět a nevnímá zrcadlo, ale velkorysost prostoru.“

Pětkrát více podlah, než je rozloha bytu
V  bytě o rozloze 55 m2 architekt „spotřeboval“ na tři sta metrů čtverečních dubových krytin švédské značky Kährs v tmavším dekoru Dub Ydre (dováží společnost Kratochvíl parket profi). Povrch lamel ošetřený přírodním olejem je upraven technikami, které zvýrazňují povrch dřeva, jako je kartáčování, ruční škrábání a opracování Riverstone, kdy se místa okolo suků ohoblují do hloubky, čímž se suky zvýrazní a navodí dojem starých prken. „Od KPP beru jen olejované podlahy, jsou příjemné na dotek a hlavně cítíte to dřevo. Když ho nalakujete, vytvoříte na dřevě slupku a už se dotýkáte laku, nikoli dřeva,“ vysvětluje architekt.

Už z číselného údaje o množství krytiny Kährs  je zřejmé, že při jejím použití nezůstalo jen u podlah. Vícevrstvé podlahy Kährs jsou super materiál, jsou lepené, tedy klasický sendvič s povrchem z masivu, takže jsou tvarově stálé a nekroutí se. Dá se z nich udělat nábytek, lze je položit na zem, přilepit je na stěny i na strop a interiér získá své úžasné klima i v letních měsících. V paneláku jím byt i trochu odhlučníte. Člověk má potřebu pořád na ty stěny sahat, je to přírodní materiál, žádný fake. Říkal jsem žertem panu Kratochvílovi z KPP, že jejich výsledný produkt používám jako surovinu,“ s lehkou ironií pokračuje Ing. arch. Milan Jirouš a už vážněji dodává, že se vědomě zaměřuje na dražší věci z kvalitních materiálů. „Jsem z Krkonoš, takže mám vazbu na dřevo a sádrokarton nemusím, je to laciný šmejd. Mám svoje vyučené české řemeslníky a pracujeme se dřevem, stejně tak i všechny další věci děláme v českých prvovýrobách. Například čalounění sedaček, jídelního sezení, postele i stěny za ní vyráběla na zakázku rodinná firma Polstrin z Hradce Králové.“

Materiálový minimalismus s křišťálem po babičce

Základem interiéru bytu je minimalistické pojetí materiálů a tvarů, které prostor sjednocují a vytvářejí ho pocitově větší a vzdušnější. I čalounění v jednotném odstínu holubičí šedi s hrubší texturou tuto stylovou čistotu vizuálně dotváří. Celý interiér je obložený dřevěnou předstěnou, pod kterou architekt schoval množství úložných prostor a např. i jídelní stůl má zásuvky na schování drobnosti, jako stoly z dob našich dědů. „Nemám rád poličky, je to jen zlo pro hromadění nesmyslů, na které pak sedá prach,“ pokračuje architekt, přesto pár horizontálních ploch v bytě vzniklo. A na nich našel místo český křišťál po babičce. „Je to vlastně recyklát, paní ho měla v kredenci a byla strašně překvapená, že takové věci může do interiéru krásně použít.“

Televize by podle architekta neměla být dominantou interiéru, proto ji schoval v zádech sedačky, stejně tak na první pohled není vidět ani topení, rovněž skryté pod obložením. Do „čistého“ konceptu patří i nábytek bez viditelných madel a úchytů, který se otevírá jen zatlačením na dvířka. „Klient občas přijde s nápadem, pojďme ten interiér něčím rozbít, pane architekte. Tak se ho zeptám, jestli ho rozbijeme šutrákem nebo dynamitem? Samozřejmě přeháním... Srovnaný a zharmonizovaný interiér vytváří klid. A jakmile se nastěhujete, tak si necháte přehozený svetr přes židli, sednete si v červeném tričku na sedačku, do koupelny si dáte kartáček a najednou máte interiér ,rozbitý‘ samotným uživatelem.“

Pozornosti architekta neušel jediný detail, natož pak vstupní dveře, s kterými si rovněž pohrál - z vnitřní strany jsou zrcadlové s téměř nepostřehnutelnou nerezovou klikou. „Vstupní dveře vnímám jako prvek na odejití, což je svým způsobem nepříjemný moment, tak se je snažím pocitově v interiéru upozadit nalepeným zrcadlem. Jednak se v něm prohlédnete, jak vypadáte, než vyjdete na veřejnost, což je užitečné. A současně někdy zafungují i jako dobrý fór, když přijde návštěva, protože nemůže najít cestu ven. A je na majiteli, kdy jí tu cestu ukáže,“ uzavřel Ing. Arch. Milan Jirouš.

Generální dodavatel: Architekt Milan Jirouš s. r. o.
Projektant: Ing. arch. Milan Jirouš, Ing. Petr Mužík
Dodavatel podlahových krytin: Kratochvíl parket profi
Podlahové krytiny: Třívrstvé dřevěné krytiny Kährs, kolekce Småland, dekor Dub Ydre,
1-lamelový, rozměr 2420 x 187 x 15 mm
Dodavatel a výrobce sedacích souprav a čalounění: Polstrin Design
Realizace: 2018

podle podkladů společnosti Kratochvíl parket profi, s. r. o.


Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rekonstrukce

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz