Rekonstrukce rodinného domu

Rekonstrukce rodinného domu

Praha - Spořilov

(10. 12. 2019) Baraak Architekti

   
 
 
 
 

Rekonstrukce rodinného domu

 „Když navrhujete pro svoje nejbližší, soustředíte se na to podstatné. A neděláte kompromisy.“

Klasická řadová zástavba pražského Spořilova ze třicátých let minulého století je všeobecně vnímána jako velmi kvalitní bydlení v příjemné rezidenční čtvrti. Na druhou stranu ale stavební úroveň domů není příliš velká. Ani hustota zástavby řadovek nedává architektovi příliš velký prostor pro realizaci. Architektce Barboře Kopečné se kompletní rekonstrukcí domu podařilo nejen zcela proměnit interiéry, dát jim novou kvalitu, ale především dům rozšířit a smysluplně propojit s exteriérem.  

Kompletní rekonstrukce malého řadového domu od architektky Barbory Kopečné dala stavbě zcela nový charakter, rozšířila podlahovou plochu o obývací pokoj a také venkovní posezení do zahrady. „Obě funkce jsou sjednoceny pod jeden jednopodlažní rámový celek z pohledového betonu. Obytná část je po rekonstrukci lépe propojená se zahradou, a to jak výškově, tak okny,“ říká architektka o nejvýraznějším zásahu směrem do vnitřní zahrady.
Vstupní část byla nově postavená, protože ta původní se odtrhávala a stavebně byla nevyhovující. Během rekonstrukce autorka dodržela výšky venkovních říms stejně jako charakter oken a tvar střechy. Okna jsou v domě osazena nová, střecha má nadkrokevní izolaci, což je technicky lepší řešení. Tím se navíc v interiéru vytvořilo více místa pod krovem – jeho konstrukce zůstala odkrytá, vznikl zde nový prostor pro dočasné přespání vnoučat majitelů domů.
Největším oříškem při rekonstrukci domu bylo jeho rozšíření ve střední části. To architektka vyřešila právě monolitickým blokem obývacího pokoje se vstupem plynule přecházejícím do zahrady.
V interiéru, který byl navržený nově, vznikla plnohodnotná kuchyně, jež nahradila původní kuchyňský kout. Přibyla také prostorná jídelna a obývací pokoj, oba prostory s minimalistickým vybavením několika solitérními kusy nábytku s nadčasovým designem. Podlahy v přízemí architektka barevně sjednotila a použila tradiční materiály: marmoleum a klasickou dlažbu.
Patro bylo nově otevřeno do krovu, čímž místnosti získaly přidané patro na spaní (dříve to byla jen malá, špatně využitelná půda). V horním patře vzniklo nové WC a šatny. „Chtěla jsem nevelký prostor využít do posledního centimetru. Protože každý, kdo zná spořilovskou zástavbu, ví, že tohle opravdu není žádná velkorysá vila, ale řadovka původně určená pro úředníky Spořitelny,“ komentuje limity prostoru Barbora Kopečná. Z toho také vyplynula nutnost navrhnout a vyrobit všechny nábytky a dveře na míru. K domu také patří malá zahrada, kterou investor v nejbližší dokončí podle návrhu ateliéru Partero.

Tisková zpráva
Foto: Juliana Vlčková

Autorka: Ing. arch. Barbora Kopečná/Baraak Architekti
Zahradní úpravy: Ateliér Partero
Užitná plocha nově: 103,7 m2 – sklep 14,5 m2; 1. NP: obytná část včetně příslušenství 60,8 m2, terasa s pergolou 18,1 m2; 2. NP: obytná část 42,9 m2
Pozemek: 217 m2

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rekonstrukce

Dokončení

2019

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

20. 3. 2020 15:24:36

Re: Re: Re: Re: Obnova mariánského sloupu v Praze.

Koukám Luščinole, že jsi opravdu vytrvalý, to není až zas tak obdivuhodná vlastnost, spíš svědčí o tvé omezenosti. Tvoje hraní si na světaznalého všeználka je ovšem v zásadě velmi zábavné, zejména v dnešní smutné době. Tvůj poslední výlev je zajímavý mimo jiné tím, že asi se neumíš pořádně vyjadřovat ani v jednom jazyce a se snažíš předstírat znalosti angličtiny, což v tvých vlastních očích má vytvářet pocit jakési morální nadřazenosti. Strašně se pleteš a poučovat mě o významu slov nebo o tom co co znamená je asi stejně pádné, jako tvoje bláboly o tom sloupu. Nějaký ten překlep se mi v mobilu stane, na rozdíl od tebe podobné věci "vyřizuji" třeba v MHD, rozhodné bych jimi neztrácel čas na rozdíl od tebe, který podle všeho brejlíš celý den do monitoru, abys připravil další blábol. Nicméně budu rád, když budeš pokračovat, bavím se dobře. Jediný jistota tak jednou za čtrnáct dní, když navštívím na pár minut tyto stránky, že zrovna pod támhle článkem najdu tvůj další blábol. A jen tak mimochodem, jestli jsi měl na mysli Chruščova, tak se někam podívej, jak se to jeho "otčestvo" v češtině píše. Jinak doufám, že sloup tam vydrží podstatně kratší čas než původně, oni podobní samozvaní umělci umí mlátit hlavně hubou a až to na někoho spadne, bude po legraci. Takže milý nedělnický původe, předveď se...

19. 3. 2020 15:44:03

Re: Analytici: Stavebnictví může být tahounem při oživení ekonom...

Je zajímavé, kolik analytiků hovoří o zcela obligátních záležitostech, jako kdyby měli právo a všechny moudra světa ve svém držení. Přitom co ví ti z bank o reálných problémech na stavbách? Nic, protože mají pouze předávané informace od manažerů stavebních firem, které jsou často poněkud vzdáleny od pravdy. Logicky. Je také podivné, že vůbec někomu sdělují své prognózy a potřebu budoucího dění. Komu? Vládě? Pojišťovnám? Prázdné článečky, které nikdo nepotřebuje, jsou o ničem. Odvětví, která podporují stavební průmysl, ta v určitém utlumeném procesu dále produkují. Stavební firmy část zakázek, těch menších, zpomalí, ale ostatní pojedou dál, např. dálnice a koridory. Tam se termíny nesmí posunovat. Co se zhorší, jsou investice do jiných odvětví, kde začnou chybět zahraniční síly, které odjely pryč. A stavby technologií pro petrochemii a energetiku, na ty budou tyto montážní cizí síly chybět nejvíc. na to jsem zvědav, jak to dodavatelské firmy zařízení pro zásadní změny v energetice vyřeší. Poklesne čerpání tzv. dotací z fondů EU ještě víc? Ovšem a to bude jen dobře. Nevyváženost mezi zdroji peněz a možnostmi stavební výroby se ukáže ještě větší než dosud. Zajímá to vládu, její investiční národní plán se bude měnit? Jak, kdy? Ani ve hvězdách to dnes nestojí.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz