Rekonstrukce Škroupova náměstí v centru České Lípy

Rekonstrukce Škroupova náměstí v centru České Lípy

(11. 6. 2020) Novou podobu náměstí město vybíralo ze 14 architektonických návrhů

   
 
 
 
 

Rekonstrukce Škroupova náměstí v centru České Lípy

(ČTK) - Klidovou zónou, ale zároveň prostorem pro pořádání menších kulturních akcí by se mělo stát Škroupovo náměstí v centru České Lípy. Na jeho budoucí proměnu město vypsalo architektonickou soutěž, do níž obdrželo 14 návrhů. Vítězem se stal brněnský ateliér M2AU. Velkou výhodou tohoto návrhu je dobře využitelný, dostatečně velký víceúčelový prostor v rovinaté části náměstí. V tiskové zprávě o tom informovala mluvčí radnice Kristýna Kňákal Brožová.

"Porota ocenila také kvalitní výtvarné zachycení historické stopy kostela, zvonice a děkanského domu. Pro další zpracování porota doporučila doplnit do návrhu výraznější vodní prvek a další mobiliář včetně laviček s opěrkami," uvedla mluvčí. Rekonstrukci náměstí chce město zahájit za dva roky. Všechny návrhy z architektonické soutěže si mohou lidé ode dneška do konce června prohlédnout na výstavě ve foyer Kulturního domu Crystal.

Škroupovo náměstí se nachází v samém srdci České Lípy. "Jedná se o archeologicky nesmírně cennou lokalitu a bylo pro nás důležité, aby zde v budoucnu vzniklo něco, co bude architektonicky zajímavé, ale zároveň bude ctít toto zvláštní místo a okolní zástavbu v městské památkové zóně," starostka České Lípy Jitka Volfová (ANO). Na náměstí v minulosti stával i kostel, který ale vzal za své při dvou velkých požárech města na přelomu 18. a 19. století.

Do architektonické soutěže město zahrnulo oblast Škroupova náměstí, přilehlé ulice Prokopa Holého a historických schodů, jež spojují náměstí s ulicí Jindřicha z Lipé. "Po rekonstrukci by Škroupovo náměstí mělo být klidovou zónou s množstvím zeleně, stínu, laviček, ale zároveň s dostatečně velkým prostorem pro pořádání menších kulturních akcí a trhů nejrůznějšího druhu," řekla mluvčí radnice. Výrazně podle ní ubude parkovacích míst, která by měla být jen na straně ulice Prokopa Holého.

Vítězný návrh nejvíce vyhověl zadaným kritériím a představám radnice. "Ačkoli je architektonická soutěž zdlouhavou a nákladnou záležitostí, jsem ráda, že jsme ji uspořádali," dodala starostka. Radnice finančně ocenila čtyři architektonické návrhy, mezi jejich autory rozdělí 750.000 korun.

Doplněno Stavbaweb:

Výsledky soutěže:
1. cena: M2AU s. r. o. Brno
2. cena: Rehwald Landscape architects Praha
3. cena: Helena Hlávková Liberec
zvláštní odměna: Jiří Žentel Praha – za nekonvenční přístup a zároveň velmi kompaktní návrh, který neodporuje zadání soutěže

Ostatní návrhy:
Neuhäusl Hunal Praha
Architektonický ateliér Arkáda Praha
Alice Horňáková architekti Praha 
Josef Hlavatý Praha
Maxim Turba Praha
The Hong Nhung Praha
Vladimír Balda Chrastava
Jaroslav Ševčík Zlín
Ivan Vavřík Praha
Gogolák+grasse Praha
(Prezentace návrhů najdete po kliknutí na odkaz u každého jména)

Po vyhlášení výsledků soutěže bude následovat tzv. jednací řízení bez uveřejnění, ze kterého vzejde dodavatel projektové dokumentace na rekonstrukci Škroupova náměstí. O podmínkách zpracování bude město jednat postupně se všemi oceněnými. S kterým z nich se město skutečně domluví, však není jisté. Snahou města je, aby vše bylo připraveno tak, aby se s rekonstrukcí mohlo začít v roce 2022.
Více na stránkách města Česká Lípa ZDE.

Projekt na stránkách vítězného ateliéru M2AU najdete ZDE.

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Veřejný prostor/landscaping

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz