Rekonstrukce vily od architekta Kalivody

Majitelé experimentálního domu v Rožnově pod Radhoštěm si uvědomili, že vlastní unikát a chtěli co nejvíce zachovat jeho původní charakter. Ateliér architekta Kamila Mrvy ale oslovili nejen s tímto záměrem. Zároveň požadovali, aby byl dům přizpůsoben současným nárokům na bydlení.

„V průběhu prvních návštěv a následné práci na projektu nás dům neustále fascinoval svou propracovaností a neuvěřitelně rafinovanými detaily,“ říká autor. „Díky použití  ocelového nosného skeletu sestává z několika velkorysých prostorových jednotek, které jsou vzájemně posunuty v horizontálním i vertikálním směru. Jeho hlavním obytným částem vévodí dva krby; v přízemí se jedná o organicky tvarovanou omítnutou skulpturu a v patře o pravoúhlé krbové těleso opláštěné měděným plechem. V exteriéru i interiéru domu se prolínají tři základní materiály, dřevo, kámen a bíle omítnuté plochy.“

Při dispozičním řešení domu se autoři snažili původní prostorový koncept v maximálně míře respektovat. Dům je nadále členěn do dvou hlavních společenských zón v přízemí a prvním patře a klidové zóny v patře druhém, kde jsou dva menší pokoje a hlavní ložnice s velkou koupelnou. „Kde to jen šlo, byly v interiérech zachovány původní materiály a vestavěný nábytek. Například obklady stěn a stropů jsme demontovali, prkna se repasovala a vrátila na své místo. Na případné doplnění jsme použili materiály odpovídající těm původním. Pouze místo dobových koberců jsou nyní podlahy dřevěné, záměrně mírně kontrastující s ostatními dřevěnými prvky,“ upřesňuje Kamil Mrva.
Nově byla položena i dřevěná terasa, která je nyní ve stejné výškové úrovni jako podlaha obývacího pokoje. Za zmínku stojí rekonstrukce obou krbů, do kterých byly nainstalovány krbové vložky a díky tomu v nich opět může plápolat oheň; v hlavním krbu v patře s původně otevřeným žárovištěm bylo vzhledem k jeho nevyhovujícímu řešení zatopeno údajně pouze jednou.

V exteriéru stavby došlo k podstatným zásahům tak, aby se zlepšily její tepelně technické vlastnosti. Zásadní byla výměna oken – namísto již nevyhovujících dřevěných, kovových i plastových rámů jsou nyní u oken rámy hliníkové. V přízemí se vybouraly nízké parapety, aby se více propojil interiér a exteriér. Po demontáži původního fasádního dřevěného obkladu byl dům zateplen minerální tepelnou izolací, nicméně tloušťky zateplení byly navrženy tak, aby se nenarušily subtilní proporce stěn a stropních desek.
„Nejvýraznější změnou ve vnějším vzhledu domu jsou dřevěné prvky ve světlejším odstínu. Podobají se tedy dřevu, které jsme odhalili pod tmavě hnědým obkladem. Domnívám se, že architekt Kalivoda navrhl světlý dům, který byl později opatřen novým obkladem s nátěrem v odstínu luxol palisandr,“ upřesňuje Kamil Mrva a dodává: „Během stavebních úprav jsme také objevovali kvalitu tehdejší výstavby. Na jedné straně experiment v podobě ocelových sloupů a odvážných železobetonových desek, na druhé různorodé cihly ve stěnách, připomínající zbytky z jiných staveb. Na konzultaci v rámci kontrolních dnů stavby jsme si zvali experty, například pana Gabryše, dlouholetého spolupracovníka architekta Kalivody. Velkou zásluhu na zdárném dokončení stavby má kromě investora firma EB stavební a technický dozor investora, architekt Lukáš Bargel.“

Hana Vinšová
Foto: Studio Toast

 
Z historie domu: Ve stavbách architekta Vladimíra Kalivody (1927–2005) se nezapře inspirace meziválečnou avantgardou, kterou načerpal díky studiu u Antonína Kuriala na fakultě architektury a pozemního stavitelství České vysoké školy technické v Brně. Vilu v Rožnově pod Radhoštěm autor označil za experimentální skulpturální rodinný dům. Navazuje tak na jeho další stavby s expresivní modelací hmot a se zdůrazněnou nosnou konstrukcí (jedna z nich údajně posloužila i jako předobraz pozdějšímu šumperáku). Zároveň jsou u nich použity rustikální materiály charakteristické pro region, jako je kámen a dřevo. Exkluzivně působící dům zcela vybočoval z tehdejší stavební produkce a u místních obyvatel vyvolával dohady o majitelích, ze kterých vzešlo i jeho lidové pojmenování „Gottova vila“. Realita byla prozaičtější – v roce 1969 byl navržen pro předsedu zemědělského družstva v Bystřičce, dokončen byl o šest let později rodinou jeho dcery.