Revitalizace sokolovny

Z hodnocení poroty: Tento návrh je jedním ze dvou nejlepších řešení. Citlivě vstupuje do stávajícího prostředí, budovu staré sokolovny zachovává a renovuje, prostorově ji v maximální míře využívá. Místo přístaveb ze 70. let minulého století vzniká přístavba nová, která navazuje na historickou budovu, působí důstojně, kultivuje a oživuje plochu v blízkosti městského centra. Z hlediska urbanismu návrh nevytváří z žádného směru bariéru. Velmi zdařilé je dispoziční řešení, interiéry jsou přehledné, jasné a nejsou předimenzované. Vítězný návrh nabízí propojení obou sálů a využití celého prostoru společně.

Cílem návrhu je posílit urbanistický i společenský význam sokolovny její přeměnou na kulturní centrum Rokycan. Předpokladem k tomu je obnova historické budovy, nahrazení dožilé přístavby mnohem kompaktnější novostavbou a vytvoření důstojného předprostoru ve formě náměstí. Důraz jsme kladli na jednoduchost a vysokou variabilitu dispozic, na kompaktní objem novostavby, minimalizující investiční a provozní náklady a na klidný architektonický výraz.

Stará sokolovna nemá v relativně úzké Jiráskově ulici dostatečný předprostor. Demolicí technicky, ekonomicky a provozně nevyhovujících dostaveb ze 20. století se na východní straně budovy otevírá prostor pro nástupní piazzettu, pozvolně stoupající k novostavbě kulturního centra. Vstup do jsme umístili v rohu novostavby tak, aby byl přístupný po piazzettě od parkoviště i po schodech přímo z ulice. Mírný sklon piazzetty zajišťuje bezbariérový přístup návštěvníkům i účinkujícím. Schody na piazzettu za novostavbou zajišťují prostupnost územím od Jižního předměstí. Piazzetta slouží také pro pořádání venkovních kulturních a společenských akcí. Předpokládá se možnost zřízení venkovního mobilního pódia a hlediště v přirozeném spádu.

 
Pod novostavbou bude podzemní parking s kapacitou 24 míst, částečně využívající prostor dnešního suterénu.

Historická budova sokolovny je očištěna od nekoncepčních stavebních zásahů. Obnoveny budou její architektonicky hodnotné prvky, zejména neorenesanční fasáda, interiér sálu a foyer. K dispozičním změnám dochází jen minimálně. Vnitřní prostory jsou pojednány architektonicky soudobě s respektem k historickému dědictví. Ve velkém společenském a divadelním sálu bude odpovídající jeviště a scénická technika.

 
Architektura novostavby je klidná a jednoduchá. Výškové členění fasád navazuje na římsy historické budovy. Přes prosklené plochy vestibulu a tanečního studia se propisuje hmota malého sálu, zvenčí opláštěná mosaznými deskami. Lehkost a transparentnost přístavby podporuje solidnost historické stavby. Do novostavby jsou kromě vestibulu umístěny pouze víceúčelový malý sál, zázemí účinkujících a taneční studio. Umístění stavby podél východní strany staré budovy dovoluje důsledně zkrátit provozní cesty a v plné míře propojit starý a nový objekt, aniž by docházelo ke křížením provozů. Obě budovy tvoří jeden funkční celek. Sály lze propojit do jednoho velkého společenského prostoru na úrovni parketu.

U staré budovy budou zásahy do historických konstrukcí minimální. Obnoveny jsou historické vápenné štukové fasády i dřevěné výplně oken a dveří. V interiéru společenské části jsou použity omítky se štukovými prvky a leštěné vápenné omítky (stucco lustro), na podlaze je terrazzo a dřevěný parket. Krov je dřevěný se skládanou krytinou.

Novostavba má železobetonovou monolitickou stěnovou konstrukci, částečně přiznanou v interiérech. Malý sál bude v přízemí obložen dřevem, v horní části měkkým akustickým obkladem. Prosklené části fasád tvoří hliníkový lištový systém s venkovními vertikálními hliníkovými lamelami, které se uplatňují i v plných plochách. Venkovní obklad malého sálu bude z panelů z mosazného plechu, průběžná venkovní markýza ze svařovaného nerezového plechu. Piazzetta je vydlážděna velkoformátovou betonovou dlažbou.

Autorská zpráva
Vizualizace Dousek-Zaborský

Autoři: Martin Rusina, Martin Frei, Gabriela Sládečková; spolupráce Magdaléna Fiurášková, Vojtěch Vondra
Řešené území: 5895 m²
Zastavěná plocha: 1830 m²