Rodinný dům Košinova

Rodinný dům Košinova

Košinova ulice, Brno

(5. 12. 2019) Mimosa architekti

   
 
 
 
 

Rodinný dům Košinova

Dům je dalším dílkem do pestré mozaiky ulice, tvořené směsicí objektů různých barev, tvarů a velikostí, jejichž jediným pojítkem je uliční čára – což vlastně stačí. Plocha k „vyplnění“ domem tak byla v podstatě dána. Z východu uliční čárou, ze západu linií zahradní fasády sousedního objektu, ve zbylých dvou směrech štíty sousedních domů.
Větší hloubku stavby založenou na těchto návaznostech jsme využili k vytvoření polosoukromého venkovního prostoru v patře a zapuštěné kryté terasy v přízemí, navazující na hlavní obytný prostor. Těmito „výkusy“ z hmoty domu a umístěním schodiště v jeho středu je prosvětlena hlubší dispozice přízemí.
Do uličního prostoru se dům uzavírá, s výjimkou vstupních dveří a garážových vrat. Vstup zdůrazňuje šikmý zářez do hmoty objektu, který jej současně kryje před deštěm. Za perforovanou ocelovou stěnou držící uliční čáru se v patře skrývá venkovní prostor umožňující velkorysá prosklení pokoje i koupelny orientované do ulice bez ztráty soukromí. I místnosti směřované do ulice tak mají svůj „kus venku“. Venkovní plocha může být zahradou nebo hrací plochou dle preferencí obyvatel domu.
Obytnou částí v přízemí a třemi pokoji v patře se dům otevírá západním směrem do zahrady.
Barevně neutrální ladění ponechává volné pole pro dotvoření domu jeho obyvatelům. Bílé plochy doplňují černé kovové prvky v podobě hliníkových oken, kování, ocelových sítí zábradlí a dalších interiérových prvků.

Autorská zpráva
Foto: Jaroslav Hejzlar

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2018

Komentáře ke článku

 
 
 
 

6. 12. 2019 11:10:12. Re: Rodinný dům Košinova. Jitka
6. 12. 2019 12:36:18. Re: Re: Rodinný dům Košinova. Martin Václavů
6. 12. 2019 17:09:20. Re: Re: Rodinný dům Košinova. arch

9. 12. 2019 11:22:57. Re: Rodinný dům Košinova. Daniel

18. 12. 2019 18:42:53. Re: Rodinný dům Košinova. Marek

 
 
 
 

6. 12. 2019 11:10:12. Re: Rodinný dům Košinova. Jitka

  Snažím se být tolerantní, ale tohle že je dodržení stavební čáry? Nesahá k ní ani střecha ani obvodová zeď, je to jen plot/zábradlí balkónu. Vlk se nažral a koza zůstala celá.

6. 12. 2019 12:36:18. Re: Re: Rodinný dům Košinova. Martin Václavů

  To je ukázkové dodržení uliční čáry. Objekt na hranici pozemku a na hranici pozemku není pouze to co protíná fyzicky terén ale i to co je nad terénem např. předsazené patro, balkon, arkýř. V tomto případě je část 1.NP zapuštěna a tím je elegantně vyřešený vstup. Uliční čára je dodržené.

6. 12. 2019 17:09:20. Re: Re: Rodinný dům Košinova. arch

  presne tak, vlk se nazral a koza je cela, ale v tom dobrem. Pozadavek dodrzeni ulicni cary je hlavne proto, aby se chranil, tvoril a doplnil ulicni prostor, coz se v tomhle pripade podarilo. Ze za tou ulicni fasadou architekt uskakuje, je chytre reseni tohodle navrhu. (na muj vkus jsou sice pouzite trochu agresivni materialy, podle me by mel byt architekt pokornejsi a citlivejsi k mistu, ale coz, to uz je vec nazoru)

9. 12. 2019 11:22:57. Re: Rodinný dům Košinova. Daniel

  Nápad perfektní, bohužel chybí cit pro detail i použité materiály. I při zachování základního nápadu mohl vzniknout skvělý dům, který by krásně zapadl, tady z nějakého záhadného důvodu je zvolené, navzdory proklamacím, kontrastní řešení, které ale nefunguje dobře. To bych raději viděl nějaký úlet, ale s větším citem. Tady se mířilo na cíl, ale cíl se s přehledem minul.

18. 12. 2019 18:42:53. Re: Rodinný dům Košinova. Marek

  Uliční čára - budiž. Ale stavba je arogantní k okolní zástavbě bytových domů . Rodinný dům se blíží použitými materiály i tvarem více např. autoservisu .

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz