Rodinný dům na Bílé Hoře

Rodinný dům na Bílé Hoře

Praha - Bílá Hora

(28. 2. 2020) Lennox architekti

   
 
 
 
 

Rodinný dům na Bílé Hoře

Zadání: Vlastní bydlení pro manžele ve středních letech. Pár s dětmi v dospělém věku s vlastním bydlením a životy, pár se širokým spektrem zájmů, pár žijící společenským životem. Rozsáhlá knihovna, sbírka výtvarného umění, samostatné pracovny. V budoucnosti možnost odděleného bydlení pro prarodiče, které lze v mezičase využít pro ubytování dětí, vnoučat nebo hostů. Vazba obytných prostor na zahradu.

Na místě novostavby se nacházel dvoupatrový rodinný dům, který svou západní stranou navazoval na souseda a tvořil s ním identickou dvojici. Oba domy byly v průběhu času podrobeny mnoha úpravám a přestavbám, které z větší části oslabily původní řešení. Jednalo se o stavby poplatné době vzniku, kdy obytné místnosti byly orientovány do ulice na sever a do zahrady se k jihu obracely servisní a komunikační prostory. Na pozemku se nacházela stavba garáže a venkovního bazénu.

Stavbu jsme rozdělili do dvou hmot, které využívají rozdílné nivelety ulice vůči zahradě. Patrová hmota domu tvarem a výškou říms kopíruje původní objekt, horizontální hmota přístavby navazuje na sousední garáž. Patrová část obsahuje samotné bydlení manželů se všemi servisními provozy. Jednopatrová přístavba sdružuje pod jednou střechou vstupy, parkovací stání a „vejminek“.
Skladba funkcí a prostor se v obou hmotách odvíjí logicky jak ve vertikálním směru, tak horizontálně do hloubky dispozice. Dům je řešen jako jeden spojitý otevřený prostor s rozdílnými výškami, s různou mírou uzavřenosti a intimity jednotlivých funkcí. Úplně odděleny jsou pouze servisní prostory a ložnicová část. Z úrovně ulice vstoupíme do zádveří a vstupní haly se schodištěm. Hala je propojena s obytným podlažím otvírajícím se do zahrady přes terasu s pergolou. Ze vstupní haly jsou přístupné nezbytné servisní provozy. Vícepatrové obytné podlaží je srdcem domu, na které v horizontálním směru navazuje jídelna s kuchyní, ve vertikálním je lemováno ochozem s knihovnou, z něhož je přístupná oddělená ložnicová část se šatnou. Nad blokem ložnicové části a nad ochozem knihovny pod střechou jsou dvě pracovny spolu s malým koutem na přespání. Do hmoty střechy jsou ze všech stran „zaseknuty“ osvětlovací zářezy a naopak z její hmoty expanduje objem koupelny.
Horizontální přístavba je poměrně utilitární stavbou. Směrem do ulice jsou dvě krytá parkovací stání, za kterými se nachází samostatná obytná část garsoniéry s vazbou na zahradu. Obě obytné části lze propojit na úrovni vstupní haly.

Autorská zpráva
Foto: Andrea Thiel Lhotáková


 

Autoři: Markéta Smrčková, Tomáš Starý; spolupráce Michal Pek - stavební část, Piada – statika, Petra Fialová – interiér
Hlavní dodavatelé: Doležel - hrubá stavba; YLK - stavební část, profese; Betmetal – zámečnické práce; Prošek - truhlářské, sklenářské práce; Maskop99 – okna; Brabec – elektro
Užitná plocha: dům 225 m2, výměnek 40 m2

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2017

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

20. 3. 2020 15:24:36

Re: Re: Re: Re: Obnova mariánského sloupu v Praze.

Koukám Luščinole, že jsi opravdu vytrvalý, to není až zas tak obdivuhodná vlastnost, spíš svědčí o tvé omezenosti. Tvoje hraní si na světaznalého všeználka je ovšem v zásadě velmi zábavné, zejména v dnešní smutné době. Tvůj poslední výlev je zajímavý mimo jiné tím, že asi se neumíš pořádně vyjadřovat ani v jednom jazyce a se snažíš předstírat znalosti angličtiny, což v tvých vlastních očích má vytvářet pocit jakési morální nadřazenosti. Strašně se pleteš a poučovat mě o významu slov nebo o tom co co znamená je asi stejně pádné, jako tvoje bláboly o tom sloupu. Nějaký ten překlep se mi v mobilu stane, na rozdíl od tebe podobné věci "vyřizuji" třeba v MHD, rozhodné bych jimi neztrácel čas na rozdíl od tebe, který podle všeho brejlíš celý den do monitoru, abys připravil další blábol. Nicméně budu rád, když budeš pokračovat, bavím se dobře. Jediný jistota tak jednou za čtrnáct dní, když navštívím na pár minut tyto stránky, že zrovna pod támhle článkem najdu tvůj další blábol. A jen tak mimochodem, jestli jsi měl na mysli Chruščova, tak se někam podívej, jak se to jeho "otčestvo" v češtině píše. Jinak doufám, že sloup tam vydrží podstatně kratší čas než původně, oni podobní samozvaní umělci umí mlátit hlavně hubou a až to na někoho spadne, bude po legraci. Takže milý nedělnický původe, předveď se...

19. 3. 2020 15:44:03

Re: Analytici: Stavebnictví může být tahounem při oživení ekonom...

Je zajímavé, kolik analytiků hovoří o zcela obligátních záležitostech, jako kdyby měli právo a všechny moudra světa ve svém držení. Přitom co ví ti z bank o reálných problémech na stavbách? Nic, protože mají pouze předávané informace od manažerů stavebních firem, které jsou často poněkud vzdáleny od pravdy. Logicky. Je také podivné, že vůbec někomu sdělují své prognózy a potřebu budoucího dění. Komu? Vládě? Pojišťovnám? Prázdné článečky, které nikdo nepotřebuje, jsou o ničem. Odvětví, která podporují stavební průmysl, ta v určitém utlumeném procesu dále produkují. Stavební firmy část zakázek, těch menších, zpomalí, ale ostatní pojedou dál, např. dálnice a koridory. Tam se termíny nesmí posunovat. Co se zhorší, jsou investice do jiných odvětví, kde začnou chybět zahraniční síly, které odjely pryč. A stavby technologií pro petrochemii a energetiku, na ty budou tyto montážní cizí síly chybět nejvíc. na to jsem zvědav, jak to dodavatelské firmy zařízení pro zásadní změny v energetice vyřeší. Poklesne čerpání tzv. dotací z fondů EU ještě víc? Ovšem a to bude jen dobře. Nevyváženost mezi zdroji peněz a možnostmi stavební výroby se ukáže ještě větší než dosud. Zajímá to vládu, její investiční národní plán se bude měnit? Jak, kdy? Ani ve hvězdách to dnes nestojí.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz