Rodinný dům Radimovice

Rodinný dům Radimovice

Radimovice, Petříkov

(2. 12. 2019) Atelier Kunc Architects, DMAE architects

   
 
 
 
 

Rodinný dům Radimovice

Zadáním byl dům pro manželský pár s odrostlými dětmi. Od začátku jsme tedy návrh koncipovali jako dům pro dvě osoby. Tím se tento dům odlišuje od našich ostatních domů: nemá dětské pokoje, ale byl koncipován jako jednoduché a pohodlné bydlení. Jako místo setkávání s dětmi a jejich rodinami.
Tvarování hlavní hmoty stavby ovlivnil především územní plán obce, který stanovil sedlovou střechu. Tento handicap jsme přetavili v bonus. Chtěli jsme, aby dům byl moderní na první pohled, otevřený do zahrady a anonymní v pohledech z ulice. Proto vznikla hlavní hmota domu s asymetrickou střechou. Je to taková housenka položená v zahradě. Bylo nezbytně nutné, aby dům měl stejnou fasádu a stejnou střechu.
To, že jsme použili jako obklad černý plech, byla vlastně cesta hledání optimalizace. Michal přišel s touto inspirací z Nového Zélandu, kde se právě plechové domy (i když ne v černé barvě) často staví a klientům se tento koncept líbil.
Interiér je opakem vnějšku, tedy je zde využita kombinace bílých barev, stěrek a obkladů stěn s laminátovými deskami v dřevodekoru. V koupelnách jsou chromové doplňky. Kombinace měkkých tónů od bílé, přes dřevodekory až po tištěnou velkoplošnou grafiku na skle dávají interiéru kompaktní a přívětivý výraz.
Obývací pokoj je přisazený k hlavní hmotě a tvoří tak půdorysnou kompozici ve tvaru písmene T. Je protiváhou právě černé hmoty. Kombinace masivního, černého bloku s lehkou, nehmotnou a prosklenou částí dává domu dynamiku a autentický výraz. Intimita obývacího pokoje vznikla díky zahradě, kdy exteriér zahrady doslova vrůstá do obývacího pokoje a zároveň dává majitelům dostatečné soukromí. Aby tato privátní část byla maximálně odstíněna od okolí, je část obývacího pokoje od uliční strany odstíněna posuvnými kovovými paravány.

Dům je na velmi vysoké technologické úrovni: je zde využita rekuperace s vlastním tepelným čerpadlem s reverzním chodem. Vytápění je zajištěno druhotným tepelným čerpadlem, na domě jsou solární panely, které dobíjejí baterie, a to včetně možnosti nabíjení elektroauta. Celý dům je řízený systémem inteligentní domácnosti od firmy Inell.

Autorská zpráva
Foto: Jan Vrabec


Autoři: Atelier Kunc Architects – MgA. Michal Kunc; DMAE architects – Ing. arch. Alžběta Vrabcová
Obestavěný prostor: 1173 m3
Zastavěná plocha: 272 m2
Pozemek: 1517 m2
Generální dodavatel: Formic Construction

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2019

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz