Rodinný dům s jasným členěním

Rodinný dům s jasným členěním

(4. 10. 2017) Autorem projektu je architektka Helena Paz.

   
 
 
 
 

Rodinný dům s jasným členěním

Dvě hmoty odlišené barevností fasády i tvarem střechy spojuje do jednoho objektu komunikační krček obložený dřevem. Vnější rozdílnost domu se propisuje do interiéru a zdůrazňuje rozdílnost dvou obytných zón – intimní a společenské. Záměrem autorky projektu, architektky Heleny Paz, bylo navrhnout zvnějšku i zevnitř srozumitelný dům.

Zastřešené atrium se stalo další obytnou místností, a proto má také dřevěnou podlahu. Masivní dubové dřevo prochází jak velkorysým obývacím prostorem s jídelnou a kuchyní, tak intimní zónou se třemi ložnicemi. Velkoformátovou dlažbu v neutrální šedé naopak najdeme na celé ploše spojovacího krčku a v prostorách, které tvoří zázemí, včetně garáže. Součástí podzemního podlaží je také multifunkční prostor s přímým vstupem na zahradu.

Logickému členění domu odpovídá nejen striktně oddělená podlahová krytina, ale také odlišná fasáda a konstrukce jeho jednotlivých částí. Pultová nižší střecha bílého ložnicového traktu navozuje intimnější atmosféru než velkoryse převýšený otevřený prostor lomené střechy s dřevěnými krokvemi nad tmavě šedou společenskou zónou. Tenká ocelová táhla zde zastupují příčné vazby tak, aby krov mohl zůstat v jednoduchém tvaru trojúhelníku.

Na stavbu domu byly použity cihelné bloky Heluz plněné polystyrénem, které dosahují vynikajících tepelně izolačních vlastností i bez vnějšího zateplení a vytvářejí zdravé obytné prostředí.

HELUZ FAMILY 2in1 broušená
Broušené cihelné bloky HELUZ FAMILY 2in1 jsou určené pro jednovrstvé obvodové zdivo nulových, pasivních, nízkoenergetických a energeticky úsporných budov. Vyplněním dutin těchto cihel polystyrénem došlo ke 40 % navýšení jejich tepelněizolačních vlastností, při zachování paropropustnosti. Cihly FAMILY 2in1 šířky 440 a 500 mm splňují bez dodatečného zateplení doporučené hodnoty pro pasivní domy.

Výhody:
• Nejlepší tepelněizolační parametry na trhu, součinitel prostupu tepla U až 0,11 W/m2K.
• Nahradí až 36 cm tepelné izolace.
• Tepelněizolačními vlastnostmi nahradí až 7 m tlustou zeď z plných cihel.
• Integrovaná izolace chráněná keramikou.
• Komplexní systémové řešení obálky budovy v jednovrstvé konstrukci.
• S rezervou splňují doporučené hodnoty pro pasivní i nulové domy.
• Masivní, bezpečná konstrukce.
• Přirozený prostup vodních par – zdivo dýchá.

 
Publikováno v časopise Stavba č. 3/2017, str. 84-85 

foto: Ivan Bárta

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rodinné domy

  Výrobci/dodavatelé

U Cihelny 295

373 65 Dolní Bukovsko 295

Telefon +420 385 793 011

odbyt@heluz.cz

http://www.heluz.cz

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

25. 10. 2021 01:01:51

Re: Stanovisko k chystané demolici budovy Chemapolu-Investy v Pr...

Naprosto si netroufám polemizovat s oběma autory obhajoby Chemapolu, tohoto jistě nezpochybnitelného architektonického dokladu své doby. Natož zpochybňovat jejich kvalifikovanost v oboru vývoje architektury. Jenomže dokladem doby je každá realizovaná stavba. Jistě. Liší se vzájemně dobovou kvalitou, významem, ojedinělostí v běhu historie. Ale stavby není možné napichovat špendlíkem a uchovávat jako motýly. Stavba není mrtvý motýl v zasklené vitríně. Stavba má majitele, který si nekoupil muzeální kousek, ale nemovitost, která musí sloužit. Buď to dokáže při zachování (navrácení do) původní podoby. A pokud ne, nezbývá, než ji inovovat, dostavět, přestavět, nebo zbourat a nahradit novostavbou – novým architektonickým dokladem své doby. To není barbarství, ale zákonitost udržitelnosti. Bylo tomu tak v lidské historii vždy. Tedy alespoň do doby institucionalizace památkářů. Že by měly existovat výjimky? Nepochybně ano. Ale někdo musí právo mrtvých motýlů na věčný život mimo ekonomickou realitu kompenzovat. Možná zapálený nebo excentrický vlastník, možná kulturně vzdělaný donátor. Na 99% to ale bude dělat stát, jehož možnosti ale nejsou bezlimitní. Není právě proces prohlašování stavby za památku příležitostí vyjasnit, jakou míru ekonomické neudržitelnosti si může stát dovolit kompenzovat ve snaze o uchování co nejkomplexnější sbírky architektonických motýlů? Tak či tak si dovolím připojit dvě poznámky: 1. Přečetla jsem si: „Pokud se doposud budova Chemapolu nestala předmětem zájmu památkové péče, bylo to tak nepochybně proto, že nikoho z památkářských a architektonických kruhů ani nenapadlo, že by se tak významné architektonické dílo mělo demolovat.“ To je hrůzostrašné vysvětlení. Začít uvažovat o vyhlášení stavby za památku až ve chvíli, kdy ji hrozí zbourání, to nesvědčí zrovna o systémovém přístupu k památkové péči. A lobbování obou autorů (věřím, že upřímné) tak působí náhodně a nedůvěryhodně. 2. Zdánlivě paradoxně se přiznám k tomu, že jsem přesvědčena o tom, že památkově chráněných staveb by mělo být víc – a především z opomíjené nedávné historie této země. Že je to popření toho, co jsem napsala výše? Vůbec ne. Vyžaduje to ale několik systémových změn: a) Přestat si lhát. Zařazení stavby do Seznamu nemovitých kulturních památek neznamená, že je stavba památkově chráněná. Znamená to jediné: že majitel ztratí větší či menší díl svobody vyplývající z vlastnického práva, o čemž rozhodují (soudně nebo nezřídka zcela nesoudně) památkové orgány. Naplnění památkové ochrany je ale jen a jen na majiteli nemovité kulturní památky. b) Zaměňme proto konečně termín „památkově chráněné stavby“ na „stavbu s režimem památkového dohledu“ nebo tak nějak podobně… c) Zcela zásadně je třeba změnit postavení vlastníka objektu, na který chce stát uplatnit ochranný památkový režim. Zatím je to bezprávný a obtěžující element. Protože to ví, nechá památku chátrat, případně ji zrekonstruuje, ostaví případně zbourá „na černo“. d) Je třeba dosáhnout zásadní změny přístupu památkových orgánů: hájit nikoliv všechny atributy stavby, ale skutečně jen ty nejvýznamnější. Při posuzování záměrů rovnocenně posuzovat kulturně-historické hodnoty způsobilost pro účelnou (vhodnou!) soudobou funkci, uživatelský komfort, provozní efektivitu. Nevylučovat aplikaci moderních technologií, zařízení a výrobků – tam, kde to nebude degradovat vyznění památky. Přestat odmítat vkládání soudobé kulturní vrstvy ve formě ohleduplných, ale samozřejmě kontrastních (!) intervencí. Trvat na rigidní autenticity všech částí stavby, bez ohledu na jejich hodnotu a účelnost je cesta do pekel. Je nemyslitelné, aby si památkové orgány vystačily s kunsthistorickým a architektonickým vzděláním, aniž by je kombinovaly se zákonitostmi investiční, stavební a provozní ekonomie, efektivity, návratnosti, se znalostmi realitního světa – účelnosti, flexibility, nabídky, poptávky atd. Nejde o to, aby se atributy udržitelnostistaly součástí památkové péče, ale aby se památková péče stala součástí udržitelnosti!

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz