Rodinný dům v Kostelci

Příběh tohoto domu ukazuje, že cesta k cíli nemusí být vždy z nejpřímějších. K zakázce jsme se dostali na doporučení společného známého. Byli jsme přizváni do malé architektonické soutěže organizované investorem. Soutěž jsme vyhráli, ale dům měl původně stát na úplně jiném místě. Investorovi se však naskytla možnost jiného zajímavého pozemku, a tak jsme navrhovali stavbu pro nové místo. A protože platí do třetice všeho dobrého, na další zadanou parcelu, nejlepší místo, se skica dočkala realizace.
Tato fáze společného hledání pozemku, řešení a formulace zadání se nepočítala na dny, spíše na měsíce, ale pro nás to byla neocenitelná zkušenost. Jsme vděční důvěře investora projevené relativně mladým architektům. Už na první schůzce měl investor jasnou představu svého domu, zadání měl profesionálně a racionálně připravené. Během naší bezmála roční pouti ke konečnému pozemku a poté k samotné realizaci jsme zjistili, že se nejednalo o náhodu, ale charakteristický rys jeho osobnosti, který jsme se mimo jiné snažili propsat do duše a struktury domu. Co se týká stylu, troufáme si říci, že došlo k dokonalému souznění. V naší práci preferujeme jednoduchost, přirozenost, hru se světlem a propojení s okolím. Minimalismus byl to, na čem jsme se s klientem nad referencemi okamžitě shodli.

Stavba měla být nadstandartním rodinným domem provedením i velikostí, což plynulo z toho, že byl kladen důraz na společně strávený čas rodiny; záměr, na kterém jsme se s klientem domluvili hned na první schůzce. Na velkorysý společný prostor jsme navázali jednotlivá menší „království“ každého ze členů rodiny a vytvořili dostatečné zázemí pro jejich pohodlí i celkový sportovní ráz rodiny. Řešení zahrnuje i samostatně oddělené bydlení v přízemí pro návštěvy nebo druhou generaci rodiny včetně vlastního zázemí.
Lokalita je v naší práci vždy stěžejním aspektem návrhu. Na naší společné cestě od soutěže po finální realizaci to byl jednou dům těsně sevřený zástavbou, poté dům téměř na samotě u rybníka a nakonec dům na kraji obce na kopci u pole, jak ho dnes vidíme. Každé místo si žádalo transformaci zadání, které se tak obohatilo o nové poznatky a posouvalo se stále dále. I když všechny okolní vlivy obecně vnímáme jako výzvu a je naším úkolem i zábavou je přetvořit v silnou stránku návrhu, je jednoznačně nejlepší, když může být architekt přizván už při výběru pozemku a analyzovat jeho klady a zápory. Je to, dle nás, nejlepší způsob, jak se později vypořádat se všemi požadavky a vyvarovat se nepříjemných překvapení. Výsledná parcela měla nakonec téměř ideální orientaci, napojení na technické sítě, umístění v zástavbě i konfiguraci terénu. Hodně jsme řešili výhledy a integraci domu do okolí. Dům na sebe i přes větší velikost neměl nijak zvlášť upozorňovat a lákat pozornost i přes poměrně exponované umístění, měl mít také vlastní svět pro jeho obyvatele.
Jedinou větší nevýhodou lokality mohlo být to, že již existovalo platné stavební povolení na dům, který zde měl stát. Pro nás to ale byla výhoda, mohli jsme díky tomu začít stavět dříve, dům nebylo potřeba i přes jeho velikost složitě legislativně územně umisťovat. Naše kreativní možnosti to omezilo jen velice málo. Bylo v podstatě třeba zachovat pouze určitý objem, výšku stavby a šikmou střechu – asi nejpřísnější regulativ. Podle nás byly požadavky vzhledem k lokalitě nastaveny optimálně. Nemohla vzniknout stavba s negativním vlivem na okolí.