Rodinný dům v Nitranských Hrnčiarovciach

Rodinný dům v Nitranských Hrnčiarovciach

(25. 9. 2019) Dřevostavba netradičně celá zateplená polystyrénem

   
 
 
 
 

Rodinný dům v Nitranských Hrnčiarovciach

Na začátku bylo rozhodnutí postavit dům podle vlastních představ a vejít se do rozpočtu. Sen o ideálním bydlení splnila mladé rodině montovaná dřevostavba netradičně celá zateplená polystyrénem.

Majitelé využili příležitosti a koupili pozemek ve vyhledávané obci blízko Nitry. Vyžadoval sice hodně terénních úprav, ale investice se vyplatila. Mladá rodina si postavila dům podle vlastních představ bez jakýchkoli omezení.

Manželé měli při plánování vysněného bydlení výhodu. V rodinném domě už bydleli. Do projektu novostavby tak zahrnuli všechno pozitivní a zároveň se vyvarovali nežádoucího. Rozčarovaní však přišlo s prvními cenovými kalkulacemi. Zarazili je vysoké náklady na hrubou stavbu zděného domu. „Věděl jsem, že když hrubá stavba bude stát 200 tisíc euro, tak v konečném důsledku bude za dokončení stavby nezbytné zaplatit trojnásobek. A to pro nás nebylo přijatelné,“ vysvětluje majitel.

Náhoda ho přivedla ke kamarádovi, jehož stavební firma realizuje montované dřevěné domy. Projekt spolu přepočítali a zjistili, že dřevostavba umožní zrealizovat vysněné bydlení v rámci rozpočtu. „Jako první nás příjemně překvapila cena montovaného dřevěného domu. Po konzultacích s odborníky jsme objevili i další pozitiva. Kromě rychlosti výstavby a ekologického aspektu nás oslovila i možnost realizace podle našich individuálních požadavků, kterých nebylo málo,“ vysvětlil pán domu.

Dům postavili za devět měsíců. Hrubá stavba přitom byla hotová za týden. Montované rodinné domy kromě výhodné ceny a rychlosti výstavby nabízejí i možnost dosáhnout výborných tepelně technických parametrů. Dřevostavba v Nitranských Hrnčiarovciach má téměř nulovou spotřebu energie, což dokázala i odborná měření. V porovnání se zatepleným zděným domem, ve kterém bydleli předtím, jsou náklady na energie téměř o 34 procent nižší. Užitková plocha je přitom jednou tak velká.

Smělé, ale efektivní řešení dřevostavby
Majitel chtěl od začátku zateplit dřevěnou konstrukci netradičně použitím expandovaného polystyrénu v sendvičové konstrukci mezi stojkami a mezi krokvemi na střeše. Po konzultacích s realizátorem a architektem obhájil výhody zateplení dřevostavby tímto způsobem. „Běžně se při stavbě dřevěného domu jako tepelný izolant používá minerální vlna. Z vlastních zkušeností na stavbách vím, že minerální vlna může po čase sedat a neizoluje jako předtím. Může také docházet k jejímu vlhnutí nebo plesnivění. Zateplení dřevostavby s EPS se většina realizátorů vyhýbá proto, že jde o proces náročný na preciznost. Počítá se doslova každý milimetr. Výsledek však stojí za to,“ vysvětluje majitel.

Na stavbu byly použité kvalitní KVH profily – vysušené vysokojakostní hoblované hranoly, mezi které se umístila OSB deska. Sendvičová konstrukce se mezi nosnými sloupky vyplnila grafitovým polystyrénem s tloušťkou 13 centimetrů. Takto připravená stěna se uzavřela OSB deskou, která se zateplila z vnější strany grafitovým polystyrénem s tloušťkou 16 centimetrů.

Prostor mezi nosnými sloupky zateplovali manželé svépomocí. Manželka řezala odporovým drátem panely na milimetr přesný rozměr. Manžel s kamarádem je následně zatlačovali do konstrukce. Proces byl o to složitější, že polystyrén vrstvili a spoje překládali, aby se vyhnuli možným tepelným mostům. „S firmou, která dům stavěla, jsme se dohodli, že tuto část si zařídíme sami. Oni měli zkušenosti jen s minerální vlnou, která povoluje drobné nepřesnosti. V případě polystyrénu je potřeba být na milimetr přesný,“ vysvětluje majitel.

Navzdory tom stačil trojici na práci jediný víkend. „Když po víkendu přišli chlapi na stavbu, nevěřili vlastním očím. Prostor mezi hranoly byl vyplněný polystyrénem. Mysleli si, že to bude trvat tři týdny,“ objasňuje majitel domu.

Další výhodou použití polystyrénu v dřevostavbě je jednoduchá a rychlá instalace drážek na vodu a elektřinu pomocí odporové smyčky.

Podkroví zateplili polystyrénem
Expandovaný grafitový polystyrén se netradičně využil i k zateplení střechy. Tepelněizolační vrstva v celkové hloubce 40 centimetrů zabraňuje nejen ochlazování, ale také přehřívání podkrovního prostoru. Výhodou zateplení šikmé střechy polystyrénem je, že pokud jsou KVH profily dostatečně vysušené, nehrozí sesunutí tepelné izolace a vznik tepelného mostu. „Nestane se také, že se ve střeše zabydlí kuna,“ dodává pán domu.

Nařezané tenké panely se vložily tak, aby kopírovaly rovinu krokví. Opět se zabudovaly ve třech vrstvách, aby se eliminovalo riziko vzniku tepelných mostů (obr. 1). Případné mezery se vyplnily PUR pěnou. Takto připravená konstrukce se zakryla finální vrstvou z EPS. Vznikl homogenní podhled (obr. 2). Pohledovou stranu podstřešního prostoru nakonec obložili dřevěným obkladem v bílé barvě, který navozuje severskou atmosféru.

Zdravé klima k nezaplacení
Majitelé si komfort bydlení v dřevostavbě zateplené EPS nemůžou vynachválit. Při výstavbě dřevěného domu se minimalizují mokré procesy, díky čemu nevzniká zbytečná vlhkost. V jednotlivých místnostech jsou umístěné meteostanice, které permanentně měří vlhkost. Ta se celou dobu drží v optimálním rozmezí 45 – 55 %.

Vhodně zvolená hloubka tepelněizolačního materiálu sendvičové konstrukce pomáhá snižovat náklady na vytápění v době zimní sezóny. Velké prosklené plochy orientované na jih zabezpečují dostatek solárního tepla v době chladných dní. Objekt se navíc vyhřívá pomocí teplovodního podlahového topení s nastaveným automatickým režimem, nebo kachlovými kamny, které dominují obývacímu pokoji.

Izolace z polystyrénu zároveň zabraňuje přehřívání interiéru v letních vedrech. Majitelé se už osvojili správný režim větrání a stínění, v létě tak nepotřebují ani klimatizaci. „Při dlouhotrvajících vedrech samozřejmě stoupá i teplota v interiéru, ale stále je to snesitelné,“ vysvětluje majitelka. V tomto směru pomáhají s větráním střešní okna, která se automaticky otevřou, když teplota venku klesne. Nahromaděné teplo tak odvětrají.

Prostor pro každého člena rodiny
Architektka Martina Mrkvicová navrhla dřevostavbu včetně interiéru podle představ a požadavků mladé rodiny. „Když mě majitelé oslovili s nabídkou vytvořit projekt pna jejich rodinný dům, měli představu o svém budoucím bydlení. Navzdory tomu si po vzájemném dialogu nechali vždy poradit. To nebývá časté. Lidé většinou buď nevědí, co by chtěli, nebo právě naopak tvrdohlavě jdou za svojí představou,“ vysvětlila architektka.

Velkorysá užitková plocha přízemí 300 m2 umožnila vytvořit prostorné pokoje pro všechny členy rodiny i atraktivní společenskou místnost s rafinovaným jídelním stolem. V předchozím domě byly dětské pokoje umístěné na poschodí, což majitelům překáželo. Proto se rozhodli umístit denní i noční část do přízemí. Schodiště propojuje přízemí s malou pracovnou o velikosti 20 m2, ze které je otevřený výhled do obývacího pokoje.

Paní domu měla požadavek na samostatnou kuchyň, kterou je možné uzavřít. „Jednou z nejdůležitějších věcí byla pro nás oddělená uzavíratelná kuchyň od obývacího pokoje. Dnes je velmi moderní spojovat tyto dvě místnosti do jedné, nám to ale nevyhovuje. Druhým nejdůležitějším kritériem byla velikost místnosti. Věděli jsme, že dětský pokoj s půdorysem 10m2 nebude prostorný,“ říká majitelka domu.

„Úlohou architekta je i korigovat představy klienta tak, aby výsledek byl estetický i praktický. To se v tomto případě podařilo. Spolupráce na interiéru pokračovala později i v exteriéru, takže výsledek působí harmonicky a všechno se navzájem doplňuje,“ doplnila architektka Martina Mrkvicová.

Dostatek denního světla a čerstvého vzduchu
V době teplých dní tráví rodina nejvíc času u bazénu, vedle kterého postavili letní kuchyň s potřebným zázemím. „V letní kuchyni trávíme téměř celé léto. Kluci se koupou, já chystám oběd nebo večeři a jsme stále spolu. Potom je nám čas strávený v domě vzácnější,“ směje se majitelka. Dostatek denního světla a čerstvého vzduchu si však chtěli dopřát i v domě.

Zimní zahrada, která nabízí zelený výhled do zahrady, měla být původně otevřenou terasou, majitelé si to ale nakonec rozmysleli. Terasu uzavřeli proskleným portálem. Dřevěná okna s trojsklem pomáhají vyhřívat dům pomocí solárních zisků v zimním období V létě se majitelé chrání před přehřátím interiéru screenovým stíněním.

Na zimní zahradu navazuje prostorný obývací pokoj s jídelní částí. Jednopodlažní dům je otevřený až po střechu. Centrální prostor si proto žádal prosvětlení i přes střechu. Pár střešních oken VELUX pomáhá přivádět do prostoru dostatek denního světla a čerstvého vzduchu. „Téměř všichni moji známí mě odrazovali od prostoru otevřeného až po krov v obývacím pokoji. Prý se mi zbytečně prodraží vytápění. Bydleli jsme ve dvoupatrovém domě, kde byly standardně rozmístěné pokoje a tím pádem i stropy. V malých prostorech se vzduch vydýchá, minimálně ve chvíli, kdy se sejde víc lidí. Podstatné je, že když se nás potká víc, tak to není na kvalitě vzduchu vůbec znát. Nepotvrdily se ani obavy o předraženém vytápění, právě naopak,“ říká spokojený majitel.

Vzhledem k výšce umístění jsou střešní okna vybavená systémem VELUX INTEGRA®, pomocí kterého se dálkově ovládají okna i předokenní rolety. Tento systém zároveň umožňuje automatické nastavení stínění a větrání. Střešní okno prosvětluje i pracovnu a poschodí.

Denní světlo dopřáli majitelé i tmavému prostoru koupelny a vstupní haly. Tmavá místa příjemně prosvětlují světlovody. Pomáhají také šetřit energii, protože díky nim není potřeba tolik svítit denním světlem.

S komfortem života v dřevostavbě zateplené EPS je čtyřčlenná rodina výsostně spokojený. Podle jejich vlastních slov nepotřebují ani jezdit na dovolenou. Veškeré potřebné vyžití mají doma. Nedávno dokoupili sousední pozemek, který budou využívat jako užitkovou zahradu na pěstování vlastní zeleniny a ovoce.

podle podkladů společnosti VELUX
 

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Sustainability

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz