Stavba dvě nadzemní podlaží s plochou střechou a je podsklepena, vzhledem k omezeným nárokům na zastavění je obytná část vložená i do suterénu. Obložena je sklovláknobetonovými deskami v kombinaci s plechovým obkladem z Tecu Gold (slitina mědi a hliníku). Tento materiál patinuje a přirozeně stárne.
V přízemí je společenská zóna s garáží a technickým zázemím, v suterénu pracovna a pokoj hosta s technologickým zázemím domu. Obytné místnosti jsou přes dvorky a atria propojené se zahradou. V patře se nachází klidová zóna s ložnicemi. Pro interiér je typický pohledový beton stropů a stěn s dřevěnými podlahami a černým boxem kuchyně a technického zázemí.
Autorská zpráva
Foto: Robert Žákovič
Prominte pani Jitko, ale Vy mne nepripadate vubec jako stara ale moudra. Vy urcite jste nestudovala architekturu na |vejsce|, obzvkaste ne poslednich 20 let.
Ale jestli architektura je obrazem doby sveho vzniku, tak toto soucasnou spolecnost verne zrcadli.
Jako architektura to ma zajimavy tvar, jako dum na bydleni, to nevim, ale jako neco co oslovuje sve okoli je to naprosta prohra. Pro vsechny.
První dojem: garáž. Druhý dojem: kontejnerové sklady.
Bohužel, další z domů, který se do ulice nedívá, ale staví se k ní zády. A tento nezájem o okolí plíživě pokračuje tím, že se veřejná prostranství místo míst setkávání stávají místy míjení.
Já vím, asi jsem stará škola. Podle mě má být z kuchyně vidět na vstupní branku, domy v ulici se sobě mají alespoň trochu podobat (aby se na to dalo koukat), lidi na ulici mají mít příležitost se pozdravit i s lidmi za plotem, … Prostě je mi smutno z lidí, kteří přijedou autem před dům, otevřou si dálkovým ovládáním a hned se zavřou za dvoumetrovou zdí. A místo setkávání se se sousedy si pořídí velké psy, aby zdůvodnili tu zeď.