Fotogalerie ke článku (1)
Celá fotogalerie (1)Rudolfinum bylo postaveno před 125 lety k uvádění českého umění.
Praha 4. února (ČTK) - Uznávaná galerie i věhlasné hudební těleso sídlí v prostorách pražského Rudolfina, které také každoročně hostí prestižní mezinárodní hudební festival Pražské jaro. První návštěvníci si novorenesanční budovu, v níž za první republiky fungoval československý parlament, mohli prohlédnout před 125 lety, 7. února 1885, kdy byla slavnostně otevřena za přítomnosti rakouského korunního prince Rudolfa. Téhož dne zde byla zpřístupněna i první expozice nově založeného Uměleckoprůmyslového muzea.
Kulturnímu životu v Praze dlouhodobě chyběl stánek, kde by bylo možné prezentovat české umění. Vedení České spořitelny se proto u příležitosti svého padesátiletého trvání rozhodlo Praze takovou budovu dát. Pozemek ke stavbě byl vybrán v severní části dnešního Palachova náměstí, takzvaného Rejdiště. Podle historiků pochází jméno tohoto území od bývalé jízdárny nebo souvisí s "rejdy" chudiny, která se tady scházela. Od čtrnáctého do sedmnáctého století bylo údajně na pravém břehu řeky Vltavy smetiště, a poté překladiště dřeva s pilou a několik dalších objektů, které byly demolovány.
V architektonické soutěži na Dům umělců, který by sloužil jako sídlo obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění, Uměleckoprůmyslového muzea a Konzervatoře hudby, zvítězil plán Josefa Zítka a Josefa Schulze. Profesoři pražské polytechniky budově vtiskli stejný novorenesanční ráz jako předtím Národnímu divadlu. Při své práci se inspirovali budovou v té době již požárem zničené Opery v Drážďanech, kterou navrhl architekt Gottfried Semper.
Rudolfinum rozdělili do dvou svébytných částí: jižního traktu s Dvořákovou síní a severní části s několika sály, soustředěnými kolem ústřední monumentální dvorany s proskleným stropem. Celkem je zde přes 80 místností, které zabírají 8000 čtverečních metrů plochy.
Základní kámen Rudolfina byl položen 23. června 1876. Stavba, která nesla jméno svého patrona, korunního prince Rudolfa, byla dokončena o pět let později. Práce na její umělecké výzdobě poté trvaly ještě do konce roku 1884. Celkové náklady na stavbu dosáhly dvou milionů zlatých, čtyřikrát víc, než se předpokládalo.
Zahajovací koncert se konal 7. února 1885. Téhož roku započala výstavní činnost ve vedlejší budově. Galerie tehdy vystavovala především soudobé umění. Česká filharmonie zahájila své působení v Rudolfinu v roce 1896 koncertem, který řídil Antonín Dvořák. Jeho socha od roku 2000 velebí prostor před Rudolfinem.
Po vyhlášení Československé republiky se v budově Rudolfina usídlilo Národní shromáždění, které zde s výjimkou německé okupace fungovalo až do dubna 1946. Koncertovat v Rudolfinu se opět začalo 11. května 1946, když dirigent Rafael Kubelík zahájil první ročník hudebního festivalu Pražské jaro. Od té doby je Rudolfinum trvalým sídlem České filharmonie a místem koncertního života metropole.
Za dobu své existence prošla budova řadou stavebních úprav, v roce 1989 byla dokonce uzavřena kvůli špatnému havarijnímu a technickému stavu. Naposledy prošlo Rudolfinum zásadními úpravami při generální rekonstrukci podle návrhu architekta Karla Pragera v letech 1990 až 1992. Při ní byla tato národní kulturní památka obnovena do původní podoby a k původním, tedy koncertním i výstavním účelům. Rekonstrukce trvající 23 měsíců přišla na 1,2 miliardy korun.
Loni bylo Rudolfinum medializováno v souvislosti se spory kolem chystaného odvolání ředitele Galerie Rudolfinum Petra Nedomy nově jmenovaným šéfem České filharmonie Vladimírem Darjaninem. Za Nedomu se však postavila odborná veřejnost a ministerstvo kultury proto v říjnu rozhodlo o převedení galerie ze svazku České filharmonie pod správu Uměleckoprůmyslového muzea v Praze k 1. lednu letošního roku.
Doplněno Stavbaweb:
Stavba
Novorenesanční budova Rudolfina stojí na pozemku nazývaném Rejdiště. V roce 1873 odkoupila tento pozemek Česká spořitelna se záměrem vybudovat zde Dům umělců jako součást oslav padesátého výročí svého založení. Patronát nad stavbou převzal korunní princ Rudolf, po němž dostala stavba jméno. K soutěži na projekt byli vyzváni známí pražští architekti Ignác Ullmann, Antonín Barvitius, J. Zítek, J. Schulz a F. Beníšek i architekti z Vídně: A. Wieleman, O. Thienemann, G. Niemann, V. Lunche a Köchlin. Vítězové - J. Schulz aj. Zítek - předložili první plány r. 1875. Průčelí je obdobou požárem zničené Semperovy Opery v Drážďanech (1838-41). Budova byla dokončena r.1881, z. r.1884 pocházejí plastiky na atice a v témže roce byl zařízen koncertní sál a přilehlé prostory. Zahajovací koncert se konal 7. února 1885 a téhož roku započala výstavní činnost ve vedlejší budově
Stavební úpravy
V pozdější době prošly obě budovy několika úpravami: v l. 1919-20 adaptací vedenou Václavem Roštlapilem pro potřeby parlamentu, další v l. 1922-32 vedl Rudolf Kříženecký. Změny se týkaly především interiéru koncertního sálu (parlamentní sněmovna), loggie, galerie, a úpravy salónků (v patrech severní. budovy). Z významných autorů přispěli k vybavení Josef Gočár (dvě nástropní svítidla) a Marie Teiniátzerová (tapeta). V roce 1940 se podíleli na nové přestavbě jižní části Rudolfina Antonín Engel a Bohumír Kozák. Upraven byl velký sál (znovu koncertní síň, malý sál (zkušebna změněna na koncertní sál - Sukova síň). Severní strana zůstala v parlamentní podobě.
Generální rekonstrukce
Zásadními změnami prošel celý objekt při generální rekonstrukci v l.1990-92 podle návrhu Karla Pragera. Při ní došlo k částečnému odstranění některých dodatků (spojovací průchod), nově byly řešené prostory spojené s koncertním provozem a k původnímu účelu se navrátila severní výstavní část. Z původní výzdoby se bez přemaleb dochovaly nástěnné malby pouze v kupoli salonku v západním průčelí.
(zdroj: Česká filharmonie - Rudolfinum)
