Santiago Calatrava musí Benátkám zaplatit odškodné

Santiago Calatrava musí Benátkám zaplatit odškodné

Ponte della Costituzione

(20. 8. 2019) Navrhl nevhodný most, nevzal do úvahy houfy turistů se zavazadly

   
 
 
 
 

Santiago Calatrava musí Benátkám zaplatit odškodné

(ČTK) - Slavný architekt Santiago Calatrava musí Benátkám zaplatit odškodné 78.000 eur (přes dva miliony Kč). Podle soudu ve městě na laguně navrhl nevhodný most, protože nevzal do úvahy houfy turistů se zavazadly. Informoval o tom  list The New York Times. Právní zástupci odmítli komentovat, zda se Calatrava odvolá.

Pětice soudců rozhodla, že španělský architekt, který se proslavil návrhy s elegantními křivkami, se při konstrukci mostu z oceli a skla v roce 2008 poblíž benátského nádraží Santa Lucia dopustil "zjevné nedbalosti".

Stavba si podle soudu žádá neustálou údržbu, s níž architekt nepočítal, přestože se tyto problémy s přihlédnutím na množství turistů v Benátkách daly předvídat. Mnoho z výletníků přijíždí na benátské nádraží a jejich zavazadla opatřená kolečky si na mostě, zejména na skleněných deskách jeho schodů, nevyhnutelně vybrala daň.

V původních plánech architekt odhadoval, že schody bude třeba vyměnit každých 20 let. Už čtyři roky po otevření stavby muselo město vyměnit osm z nich, což radnici stálo 36.000 eur. Problémem se také ukázal být, podobně jako u dalšího architektova pěšího mostu ve španělském městě Bilbao, kluzký povrch.

Shaul Bassi, který na benátské Univerzitě Ca' Foscari učí anglickou literaturu, se neskrývá obdivem ke kráse stavby a jejímu strategickému umístění. První most zbudovaný v městě na laguně po více než 70 letech podle něj ukazuje, že "v Benátkách lze udělat něco nového". "Je ale nemožné na něm neuklouznout, zvlášť když prší,"dodává.

Kvůli kluzkému povrchu konstrukce musely Benátky vyplatit tisícům zraněných turistů i místních odškodné zhruba 60.000 eur (přes 1,5 milionu korun), informovala loni v říjnu agentura DPA. O odškodné radnici požádalo kolem 5000 lidí.

Doplněno Stavbaweb:
Santiago Calatrava zvítězil v roce 1999 v konkurenci dalších 70 architektů. Plánovaný rozpočet 4 milióny eur překročil více jak o 300 %. Kvalita jeho návrhu čtvrtého mostu přes Grand kanál v Benátkách ale i tak porotu přesvědčila. Již tehdy kritici  tvrdili, že převládající použité materiály, sklo a ocel, se do centra Benátek nehodí. Součástí projektu se stala i revitalizace oblasti poblíž nádraží.
Ponte della Costituzione
Soutěž: 1999
Realizace: 2002-2008
Slavnostní otevření. 11. září 2008

Projekt na stránkách autora najdete ZDE.



 
 
 
 
45.438814
12.319472
Santiago Calatrava musí Benátkám zaplatit odškodné

Santiago Calatrava musí Benátkám zaplatit odškodné
Ponte della Costituzione

 
 
 
 

19. 8. 2019 18:20:12. Re: Santiago Calatrava musí Benátkám zaplatit odškodné. D.

  Esteticky je most krásný, ale použitý materiál je předvídatelně nesmyslný...most ale musel být jistě úřady schválen a městem zaplacen, tedy stejná vina je i na straně investora. Pokud by ale most byl jen"sochou", netuším, čím se do města nehodí. Je krásný, elegantní a i to sklo sem patří.

23. 8. 2019 12:50:05. Re: Re: Santiago Calatrava musí Benátkám zaplatit odškodné. Jitka

  Za projekt odpovídá projektant. Pokud v něčem podlehne tlaku investora, jde to stejně na jeho triko.

22. 8. 2019 15:15:18. Re: Santiago Calatrava musí Benátkám zaplatit odškodné. jadran

  Bohužel je to typická ukázka, jak dost velká část architektů pracuje. Okamžitý efekt je to nejdůležitější, náklady, provoz a trvanlivost je nezajímají a v hamižnosti (přece nebudu přeplácet ty inženýrské lemply) jsou leckdy taky docela "mistři". To je důsledek bombastických soutěží a jednoznačné preference vzhledu a "individuálnosti" řešení. A tvrdit, že se na tom podílejí i úřady, které to schvalovaly je samozřejmě nesmysl. Projektant si musí být vědom všech důsledků svého návrhu, proto si ho laici - klienti berou, protože sami tomu nerozumí a nejsou schopni domýšlet provozní důsledky.

Je to něco podobného, jako když někdo vybere pro velký koncertní sál třeba výběžek v přístavu, okolo kterého plují (a hlavně houkají) velké zaoceánské lodi a architekti navrhnou sál navíc nesmyslně členitý a ve finále stojí akustika stejně jako jako vlastní barák. I tady by měli být architekti schopni po konzultaci s dalšími odborníky upozornit investora, co všechno určené místo stavby přináší a jak se jejich návrh odrazí v dalších nákladech. Bohužel, to bychom ale od různých těch Pleskotů, Lábusů, Šrámkových a podobných "renomovaných" architektů chtěli hodně...a komu by nebylo jasné, o čem mluvím, ať se třeba někdo projde Jelením příkopem pod Pražským Hradem a jako perličku ať si zkusí vystoupat ty schody nad nižší zatáčkou Chotkovy silnice. A nebo ať se podívá, jak vypadají dřevěné části fasád na bance v Radlicích.

23. 8. 2019 09:02:43. Re: Re: Santiago Calatrava musí Benátkám zaplatit odškodné. J.

  Jistě to nebylo z jedné vody načisto, ale předcházel tomu výběr návrhu, během něhož měl investor zásadní slovo. Takže by nemělo nastat žádné velké překvapení. Typická je spíš snaha ostatních zúčastněných umýt si ruce.
Nevím, co je míněno slovy "dost velká část architektů" - převážná většina? 20%? Nebo 2%? Ale i kdyby jen každý stý dokázal,co Calatrava, bylo by to bezva.
Ve výčtu průšvihářů je nutné doplnit mj. třeba i Parléře, Santiniho, nakonec i toho Miese van der Rohe a ono je jich vlastně dost, kteří prostavěli investorům majlant namísto chatrče. Ale i taková volba už k světu patří. Je to asi jako jít na operu nebo na pivo. Pivo je levnější a opice vydrží déle. Přesto se najdou tací, co nedomýšlí provozní důsledky a volí operu.

26. 8. 2019 14:18:49. Re: Re: Re: Santiago Calatrava musí Benátkám zaplatit odškodné. Lea.Nardová

  Krajně těžký úkol, vstoupit do Benátek s tak nepřehlédnutelným novotvarem, jako je most přes Grand Canal. A ta Calatravova idea, která musela navázat a přitom se neopičit po Rialtau, je konstrukčně krásná a přitom nádherně prostá. Nevhodný, nebo dokonce nebezpečný povrch je samozřejmě neodpustitelný a je mi naprostou záhadou, jak k tomu mohlo dojít. Když já musím dokládat investorovi a stavebnímu úřadu prohlášení o shodě s parametry o obrusnosti a neklouzavosti na každou použitou dlažbu. Že by už i v Itálii byly normy jen "dobrovolné"?
Ale hlavně: stavební dílo, je týmová práce. A tak, jak je nespravedlivé zapomínat na podíl zásluhy na úžasném tvaru mostu nikdy nejmenovanému konstruktéru-statikovi, stejně tak je nespravedlivé dělat z architekta pitomce kvůli klouzavé a málo odolné dlažbě...myslíte že Calatrava dělá ve svém ateliéru stavařinu? Jiná věc je zodpovědnost, samozřejmě. Tu má vždy šéf projektu...a ani v nejmenším nepochybuji, že to zacvakne pojišťovna. Ale jsem si jistá, že město mělo najít jiné řešení nejspíš zcela oprávněné "reklamace".


Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz