Školka a škola v Nekoři

Školka a škola v Nekoři

Nekoř

(4. 2. 2020) MOLO Architekti

   
 
 
 
 

Školka a škola v Nekoři

Chtěli jsme vytvořit prostor, kde bude dostatek světla, aby děti cítily nejenom tvůrčí svobodu, ale byly blízko přírodě, mohly vyběhnout ven a hrát si na čerstvém vzduchu. Také jsme si velmi přáli zkultivovat historický střed naší obce. Architektonicky jej tvoří fara, škola, kostel, zeď hřbitova a lipová alej. Proto jsme stavbu navrhli tak, aby působila spíše nenápadně a nebránila výhledu na les.
Vstup do školky s velkým přesahem střechy je zároveň místem, kde je možné ukrýt se před deštěm při čekání na autobus. Střechu školní jídelny jsme navrhli tak, aby lákala děti čekající na autobus, aby neběhaly po silnici. Materiály vstupní stavby školky jsme volili s ohledem na okolí. Pískovcová gabionová zeď je zrcadlem pískovcové zdi hřbitova. Béžová barva obkladu odkazuje na barevné provedení kostela. Dřevěný obklad, který necháváme přírodně zestárnout, je odkazem na dřevěné hospodářské části fary. Střecha, osázená sukulenty, se bude při pohledu ze hřbitova ztrácet oproti okolní vegetaci.
Velkých změn také doznala budova školy. V posledních sto letech byla po různých částech adaptována, většinou se však zásahy prováděly cestou nejmenšího odporu. V rámci této stavby jsme vybudovali novou kotelnu s automatickým kotlem a novou kuchyni. Kotelna se nyní nachází mezi schodištěm a zázemím tělocvičny. Získali jsme tím zpět chodbu, kterou je možné projít ze školy do tělocvičny. Zázemí tělocvičny jsme zbavili stále protékající střechy. Novou střechou jsme potom jednotně zastřešili i kotelnu a nové sklady kuchyně. Školní kuchyně byla doposud v prostorách na hranici hygienické přijatelnosti. Nyní je umístěna místo bývalé jídelny. Navýšení velikosti kuchyně bylo nutné z důvodu dvojnásobného navýšení obědů a svačin. Jídelna pak tvoří spojení mezi školkou a školou. Dispozičně je uspořádána tak, aby ji bylo možné využít i pro jiné než školní akce (přednášky, svatby, společná setkání, divadla, koncerty v amfiteátru).
Další důležitou změnou bylo přesunutí kabinetu učitelů a ředitelny výměnou za bývalou školní družinu. Družina je nyní ve větším a prosluněném prostoru a má možnost vyběhnout na tartanovou herní plochu na střeše jídelny. Děti si tak mohou užít dopoledního sluníčka v jinak poměrně temné škole a zároveň má paní družinářka přehled, co tropí její žáčci, kteří čekají na autobus.

Byla to dlouhá a namáhavá cesta. A nebyla by možná bez odvahy obecních zastupitelů, kteří se do projektu pustili. Bez pana starosty Jiřího Pomikálka, pro kterého to znamenalo mnoho administrativní agendy, paní místostarostky Jany Kubíčkové Berkové, která byla velmi aktivní v průběhu celého procesu navrhování a výstavby. A samozřejmě stavebního dozoru, všech projektantů specialistů, grafičky, stavební firmy a jejich subdodavatelů, dodavatelů interiéru, místních řemeslníků, poskytovatelů dotací, úředníků, kteří povolovali a kolaudovali stavbu a vycházeli nám vstříc. Dále učitelů a kuchařek, které měly trpělivost s námi neustále konzultovat a dalších, kteří se jakkoliv podíleli.

Autorská zpráva

 
Investor: Obec Nekoř
Autor: MOLO Architekti s.r.o. – Tereza Kučerová, Patrik Zamazal
Projekty technologií: Pavel Bartoň, Luboš Bartoš, Pavel Čada, Jan Hrdina, Yvona Náglová, Libor Sauer, Romana Vacková
Dodavatel stavební části: Bursík Holding, a.s.
Dodavatel gastro vybavení kuchyně: Jindřich Schlesinger – GASTRO komplet Ústí nad Orlicí
Dodavatel vnitřního vybavení a herních prvků: Compo Praha Interiéry, s.r.o.
Technický dozor investora: FORENTA s.r.o.
Celkové náklady: 45,7 mil Kč, akce byla spolufinancovaná z dotačního programu 11703 – Integrovaný regionální operační program

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2018

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz