Školka a škola v Nekoři

Školka a škola v Nekoři

Nekoř

(4. 2. 2020) MOLO Architekti

   
 
 
 
 

Školka a škola v Nekoři

Chtěli jsme vytvořit prostor, kde bude dostatek světla, aby děti cítily nejenom tvůrčí svobodu, ale byly blízko přírodě, mohly vyběhnout ven a hrát si na čerstvém vzduchu. Také jsme si velmi přáli zkultivovat historický střed naší obce. Architektonicky jej tvoří fara, škola, kostel, zeď hřbitova a lipová alej. Proto jsme stavbu navrhli tak, aby působila spíše nenápadně a nebránila výhledu na les.
Vstup do školky s velkým přesahem střechy je zároveň místem, kde je možné ukrýt se před deštěm při čekání na autobus. Střechu školní jídelny jsme navrhli tak, aby lákala děti čekající na autobus, aby neběhaly po silnici. Materiály vstupní stavby školky jsme volili s ohledem na okolí. Pískovcová gabionová zeď je zrcadlem pískovcové zdi hřbitova. Béžová barva obkladu odkazuje na barevné provedení kostela. Dřevěný obklad, který necháváme přírodně zestárnout, je odkazem na dřevěné hospodářské části fary. Střecha, osázená sukulenty, se bude při pohledu ze hřbitova ztrácet oproti okolní vegetaci.
Velkých změn také doznala budova školy. V posledních sto letech byla po různých částech adaptována, většinou se však zásahy prováděly cestou nejmenšího odporu. V rámci této stavby jsme vybudovali novou kotelnu s automatickým kotlem a novou kuchyni. Kotelna se nyní nachází mezi schodištěm a zázemím tělocvičny. Získali jsme tím zpět chodbu, kterou je možné projít ze školy do tělocvičny. Zázemí tělocvičny jsme zbavili stále protékající střechy. Novou střechou jsme potom jednotně zastřešili i kotelnu a nové sklady kuchyně. Školní kuchyně byla doposud v prostorách na hranici hygienické přijatelnosti. Nyní je umístěna místo bývalé jídelny. Navýšení velikosti kuchyně bylo nutné z důvodu dvojnásobného navýšení obědů a svačin. Jídelna pak tvoří spojení mezi školkou a školou. Dispozičně je uspořádána tak, aby ji bylo možné využít i pro jiné než školní akce (přednášky, svatby, společná setkání, divadla, koncerty v amfiteátru).
Další důležitou změnou bylo přesunutí kabinetu učitelů a ředitelny výměnou za bývalou školní družinu. Družina je nyní ve větším a prosluněném prostoru a má možnost vyběhnout na tartanovou herní plochu na střeše jídelny. Děti si tak mohou užít dopoledního sluníčka v jinak poměrně temné škole a zároveň má paní družinářka přehled, co tropí její žáčci, kteří čekají na autobus.

Byla to dlouhá a namáhavá cesta. A nebyla by možná bez odvahy obecních zastupitelů, kteří se do projektu pustili. Bez pana starosty Jiřího Pomikálka, pro kterého to znamenalo mnoho administrativní agendy, paní místostarostky Jany Kubíčkové Berkové, která byla velmi aktivní v průběhu celého procesu navrhování a výstavby. A samozřejmě stavebního dozoru, všech projektantů specialistů, grafičky, stavební firmy a jejich subdodavatelů, dodavatelů interiéru, místních řemeslníků, poskytovatelů dotací, úředníků, kteří povolovali a kolaudovali stavbu a vycházeli nám vstříc. Dále učitelů a kuchařek, které měly trpělivost s námi neustále konzultovat a dalších, kteří se jakkoliv podíleli.

Autorská zpráva

 
Investor: Obec Nekoř
Autor: MOLO Architekti s.r.o. – Tereza Kučerová, Patrik Zamazal
Projekty technologií: Pavel Bartoň, Luboš Bartoš, Pavel Čada, Jan Hrdina, Yvona Náglová, Libor Sauer, Romana Vacková
Dodavatel stavební části: Bursík Holding, a.s.
Dodavatel gastro vybavení kuchyně: Jindřich Schlesinger – GASTRO komplet Ústí nad Orlicí
Dodavatel vnitřního vybavení a herních prvků: Compo Praha Interiéry, s.r.o.
Technický dozor investora: FORENTA s.r.o.
Celkové náklady: 45,7 mil Kč, akce byla spolufinancovaná z dotačního programu 11703 – Integrovaný regionální operační program

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2018

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz