Školka a škola v Nekoři

Chtěli jsme vytvořit prostor, kde bude dostatek světla, aby děti cítily nejenom tvůrčí svobodu, ale byly blízko přírodě, mohly vyběhnout ven a hrát si na čerstvém vzduchu. Také jsme si velmi přáli zkultivovat historický střed naší obce. Architektonicky jej tvoří fara, škola, kostel, zeď hřbitova a lipová alej. Proto jsme stavbu navrhli tak, aby působila spíše nenápadně a nebránila výhledu na les.
Vstup do školky s velkým přesahem střechy je zároveň místem, kde je možné ukrýt se před deštěm při čekání na autobus. Střechu školní jídelny jsme navrhli tak, aby lákala děti čekající na autobus, aby neběhaly po silnici. Materiály vstupní stavby školky jsme volili s ohledem na okolí. Pískovcová gabionová zeď je zrcadlem pískovcové zdi hřbitova. Béžová barva obkladu odkazuje na barevné provedení kostela. Dřevěný obklad, který necháváme přírodně zestárnout, je odkazem na dřevěné hospodářské části fary. Střecha, osázená sukulenty, se bude při pohledu ze hřbitova ztrácet oproti okolní vegetaci.
Velkých změn také doznala budova školy. V posledních sto letech byla po různých částech adaptována, většinou se však zásahy prováděly cestou nejmenšího odporu. V rámci této stavby jsme vybudovali novou kotelnu s automatickým kotlem a novou kuchyni. Kotelna se nyní nachází mezi schodištěm a zázemím tělocvičny. Získali jsme tím zpět chodbu, kterou je možné projít ze školy do tělocvičny. Zázemí tělocvičny jsme zbavili stále protékající střechy. Novou střechou jsme potom jednotně zastřešili i kotelnu a nové sklady kuchyně. Školní kuchyně byla doposud v prostorách na hranici hygienické přijatelnosti. Nyní je umístěna místo bývalé jídelny. Navýšení velikosti kuchyně bylo nutné z důvodu dvojnásobného navýšení obědů a svačin. Jídelna pak tvoří spojení mezi školkou a školou. Dispozičně je uspořádána tak, aby ji bylo možné využít i pro jiné než školní akce (přednášky, svatby, společná setkání, divadla, koncerty v amfiteátru).
Další důležitou změnou bylo přesunutí kabinetu učitelů a ředitelny výměnou za bývalou školní družinu. Družina je nyní ve větším a prosluněném prostoru a má možnost vyběhnout na tartanovou herní plochu na střeše jídelny. Děti si tak mohou užít dopoledního sluníčka v jinak poměrně temné škole a zároveň má paní družinářka přehled, co tropí její žáčci, kteří čekají na autobus.

Byla to dlouhá a namáhavá cesta. A nebyla by možná bez odvahy obecních zastupitelů, kteří se do projektu pustili. Bez pana starosty Jiřího Pomikálka, pro kterého to znamenalo mnoho administrativní agendy, paní místostarostky Jany Kubíčkové Berkové, která byla velmi aktivní v průběhu celého procesu navrhování a výstavby. A samozřejmě stavebního dozoru, všech projektantů specialistů, grafičky, stavební firmy a jejich subdodavatelů, dodavatelů interiéru, místních řemeslníků, poskytovatelů dotací, úředníků, kteří povolovali a kolaudovali stavbu a vycházeli nám vstříc. Dále učitelů a kuchařek, které měly trpělivost s námi neustále konzultovat a dalších, kteří se jakkoliv podíleli.