Mottem autorů se pro toto území stalo Místo setkání. Svou pozornost soustředili do jasné hmoty slunečního domu s ambitem. Definovali ho jako jasný bod s volným, otevřeným středem a vytvořili tak transparentní a průchozí stavbu, přitom ale její formu jasně vymezili vůči okolí. Nese symboliku rajské zahrady, poskytuje podloubí pro poutníky, místo pro spočinutí a občerstvení. Nabízí příchozím stín i přímé slunce tak, aby si tu každý mohl najít vlastní místo.
Objekty pavilonu a zázemí sportoviště jsou situovány na stávající body technicky i provozně nevyhovujícího současného zázemí jablonecké přehrady (starý pavilon Slunečních lázní a budova se sociálním zařízením na opačném konci řešeného území). Návrh tyto dva body respektuje, využívá i stávající infrastrukturu sítí a komunikací.
Nosná konstrukce dřevostavby vynáší horní sluneční terasu a fasádu, která bude opláštěna lehkým transparentním materiálem, V projektu autoři navrhli několik variant:
– Žlutý průhledný plast
– Transparentní opláštění plastem v přírodním opálovém odstínu s lehkými perleťovými odlesky. Kryje roznášecí rošt a chrání proti povětrnosti, nezamezuje průhledům do okolí, je finančně dostupný a dobře se udržuje. Lze s ním výborně pracovat v kombinaci s nasvětlením fasády.
– Variace na transparentní fasádu: roznášecí konstrukce fasády je potažena nerezovou sítí s oky, která slouží jako podklad pro život popínavých kvetoucích rostlin. Sítě tvoří zároveň také zábradlí.
– Varianta jednomateriálová formou opláštění různě dlouhými a strukturálně rozmístěnými dřevěnými lamelami na základním roštu fasády. Nepravidelné kotvení, směrování a délky lamel mají evokovat sluneční paprsky.
Dvoupatrový objekt pavilonu má rozměry 31 x 16 m, přízemí se otevírá ze tří stran, na jižní straně je restaurace s terasou. Převlékárny se sprchami a WC jsou při severním vstupu. V ose západ-východ je objekt otevřen kolonádami směrem ke břehu vodní nádrže a k pláži. Celé přízemí spojuje pochozí dřevěná terasa, na kterou navazují nástupní platformy. Z terasy vedou dvě schodiště do prvního patra se sluneční terasou. Centrální prostor bude osázen listnatými stromy typu osika, bříza nebo japonský topol. Pavilon může být vybaven venkovním mobiliářem a přistíněn slunečními plachtami.
Nový objekt zázemí sportoviště má základní rozměry 18 x 6 m. Měl by stát na východní straně území při hřištích plážového volejbalu a petangu. Výrazově i konstrukčně je řešen podobně jako pavilon, ale v menším rozsahu: přízemí je opět otevřené s malým centrálním atriem se stromy, jsou tu převlékárny, kiosek s občerstvením a WC, v patře bude klubovna skautů. Princip řešení pavilonu by mohl být základem pro další drobné objekty vybavení potřebné v dalších místech celé přehrady. Mezi Slunečním pavilonem a zázemím sportoviště je nádherná parková plocha, kde by mohlo být založeno nové arboretum.
Zpracováno na základě autorské zprávy
Foto: Roman Dobeš
Veřejnost je velmi citlivá na svá oblibená místa. Vnímá poměrně správně, zda nové dílo je jednoznačným přínosem a pro koho. Zároveň přirozeně žádá moderní řešení a oceňuje snahu o zkulturnění dožilých staveb. Domnívám se, že tak vyjímečné a atraktivní místo by mělo mít kvalitně zpracované zadání ze strany města a teprve pak by mělo být řešeno – nejlépe veřejnou architektonickou soutěží. Účastníci soutěže i veřejnost by měli přesně vědět, jakou kapacitu stávajících Slunečních lázní nový záměr ruší a k čemu všemu bude nový objekt sloužit. Má objekt fungovat po celý rok? Kdo a za kolik bude objekt provozovat? Praktické postupy většinou formuluji projekt účinněji, než jen čistá architektova vize. Z tohoto úhlu se mi jeví představený projekt jako nehotový, rozporuplný i když je na první pohled líbivý. Zde několik otázek do diskuze : Proč je projekt bariérový? Proč tolik hran a úrovní? Proč je bufet/restaurace téměř bez zázemí s posezením až ve druhém plánu a kratší stranou s výhledem na vodu? Proč není rozpracováno venkovní sezení? Na této straně u RD to vidím jako problém. Bude kapacita šaten – převlékáren veřejnosti stačit? a bude v nich příjmné klima? – narážím na lehkost konstrukce a orientaci ke slunci. Proč je sluneční terasa s lehátky clonená zvýšenou konstrukcí a stromy v atriu? Pro koho má tedy sloužit? Proč se mají návštěvníci dívat na okolí průzory? Má sloužit pro sezení maminek se zakoupenou kávou a pozorovat s patra své ratolesti v pískovém atriu? Kdo má dítě ví, že takto to nefunguje. Otevřenost v přízemí vidím spíše jako problém – vítr, prach, neútolnost. Kde je místo na oblíbené kapely a kulturní večerní akce? Kde má sedět či stát obecenstvo? Kde tančit děti? Kam se poděli příznivci nuda klubu? Vyhradit jim zatravněnou sezónní střechu by možná bylo řešení – ale i se zázemím. Přál bych si více koplexněji a ekologičtěji pojaté řešení stavby s celoročním provozem a v kvalitních přírodních materiálech. Jednoduše, aby to byla stavba s delší životností, než současné Sluneční lázně, kde opalující naleznou to, co jim na vedlejší louce schází, úkryt, stín, občerstvení a služby -a |pavilón| zní poněkud provizorně.