Sněmovna schválila rychlejší přípravu infrastrukturních staveb

Sněmovna schválila rychlejší přípravu infrastrukturních staveb

(22. 6. 2020) Část opozice návrh zákona kritizovala, Piráti ho chtěli zamítnout

 
 
 
 

Sněmovna schválila rychlejší přípravu infrastrukturních staveb

(ČTK) - Příprava staveb dopravní a další infrastruktury se v budoucnu zřejmě výrazně zkrátí. Podle vlády by to mohlo být až o třetinu. Stát by měl také snáze a rychleji získávat pozemky pro výstavbu dálnic a železnic. V případě výkupu stavebních pozemků a staveb bude moci vlastník dostat až jedenapůlnásobek znalecké ceny. Počítá s tím novela takzvaného liniového zákona, kterou v pátek 19. června 2020 schválila Sněmovna. V současné době trvá příprava velkých dopravních staveb až 13 let.

Část opozice návrh zákona kritizovala, Piráti ho chtěli zamítnout. Další opoziční poslanci kritizovali podle nich nedostatečně připravený materiál. Poukazovali na výhrady, které k návrhu měla Legislativní rada vlády, nebo na to, že jim vláda nedala informaci, jak se osvědčily změny přijaté v předchozí novele. Vicepremiér Karel Havlíček (za ANO) připustil, že vláda mohla tyto údaje k novele přiložit, aby se s nimi poslanci mohli seznámit.

Novela má umožnit státu stavět dálnice a železnice okamžitě poté, co získá přístup k potřebným pozemkům v rámci stavebního povolení. Tento postup budou moci uplatnit jen takzvaní oprávnění investoři, tedy hlavně státní organizace, jako jsou Ředitelství silnic a dálnic nebo Správa železnic.

Tento návrh, nazývaný polský model, předložil zpravodaj Martin Kolovratník (ANO) a získal pro něj podporu i hospodářského výboru. Na Kolovratníkův návrh Sněmovna také rozhodla, že snáze půjdou získávat pozemky vedle dálnic i pro nové elektrárny s výkonem nad 100 MW a pro přenosové sítě.

Schválený návrh navazuje na dřívější úpravy zákona, které zavedly například takzvané mezitímní rozhodnutí. Tento institut státu u vymezených projektů umožňuje zahájit stavbu ještě před dokončením vyvlastňovacího procesu. Nově se má rozšířit i na vodní a energetickou infrastrukturu, pokud jsou vymezeny v územním rozvojovém plánu nebo v zásadách územního rozvoje.

V příloze k zákonu vláda navrhuje zařadit mezi tyto významné stavby i nové jaderné zdroje v Temelíně a Dukovanech. Na seznam se mají zařadit na návrh vlády také některá elektrická nebo plynárenská vedení.

Zákon zpřesňuje i podmínky, za nichž úřady povolí zrušit železniční přejezdy. Má to snížit počet nehod na přejezdech a také zrychlit vlaky, které danými úseky projíždějí. Nově má platit, že silniční správní úřad zruší přejezd na žádost vlastníka trati nebo pozemní komunikace. Podmínkou bude, že pro přístup k nemovitostem bude možné využít jinou vhodnou trasu, která ale nesmí být delší o více než pět kilometrů. Nebude také smět vést přes přejezd s nižším stupněm zabezpečení.

Návrh dále zavádí jednotné závazné stanovisko u záměrů staveb, u kterých bylo provedeno posouzení vlivů na životní prostředí. Toto stanovisko by mělo nahradit veškeré správní akty nutné k ochraně přírody, což může podle ministerstva oproti současnosti urychlit přípravu staveb až o rok. Lhůta pro vydání stanovisek by navíc měla být 30 dní, ve složitých případech dvojnásobná. Pokud se úřady nevysloví, uplatní se tzv. fikce souhlasu.

Poslanci vznesli k předloze desítky pozměňovacích návrhů. Poslanec Kolovratník uspěl s návrhem, který zvyšuje o deset milionů na 60 milionů korun příspěvek obci, na jejímž území bude stanoveno území pro ukládání jaderného odpadu.

Sněmovna přijala i návrh Petra Dolínka (ČSSD), který má podpořit rozvoj elektromobility. Schválila, že budování veřejných dobíjecích stanic pro elektromobily nebude vyžadovat rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas.

Opoziční Piráti chtěli zákon zamítnout, se svým návrhem ale neuspěli. Podle nich je velká část navrhovaných opatření nedostatečně zdůvodněná. Pro zákon jako pro celek hlasovalo 129 ze 157 přítomných poslanců.

Vicepremiér Karel Havlíček (za ANO) řekl, že v případě pozitivního scénáře se může příprava zkrátit až o sedm let. Ujišťoval, že polský model nikoho nepřipraví ani o korunu, ale eliminuje tím možné vydírání a prodlužování debat o získání pozemků.

Největší kritiky se předloze dostalo do Pirátů. Poslanec této strany Ondřej Polanský mimo jiné, že stanovisko Legislativní rady vlády je tak zdrcující, že by se slušelo tisk stáhnout a přepracovat. Také předseda klubu ODS a bývalý ministr dopravy Zbyněk Stanjura nešetřil výhradami. "Co to říká o té kvalitě návrhu, kdy sami vládní úředníci to strhají od začátku do konce," podotkl. Připomněl, že poslední novelu tohoto zákona Sněmovna schvalovala před dvěma lety. Poukazoval přitom na to, že poslanci nemají informace, zda a jak tato předchozí novela pomohla urychlit výstavbu. Také Helena Langšádlová (TOP 09) naléhala na Havlíčka, aby poslancům poskytl analýzu toho, jak pomohly ve výstavbě nástroje, které do zákona Parlament vložil při poslední novelizaci. Zpravodaj Kolovratník řekl, že Ředitelství silnic a dálnic použilo mezitímní rozhodnutí již v 15 případech a z toho v pěti případech již úřady rozhodly.

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz