SOAAS – sdružení Olomouckých architektů a stavitelů

SOAAS – sdružení Olomouckých architektů a stavitelů

(2. 6. 2020) Ambicí spolku je stát se partnerem města

 
 
 
 

SOAAS – sdružení Olomouckých architektů a stavitelů

(ČTK) - Někteří olomoučtí developeři, investoři, projektanti a architekti spojili své síly a vytvořili sdružení Olomouckých architektů a stavitelů (SOAAS), které chce komunikovat s radnicí při územním plánování a rozvoji regionu. Sdružení má 13 zakládajících členů, mezi kterými je například developer Richard Morávek, spolumajitel firmy TESCO SW Josef Tesařík či ředitel Hanácké realitní kanceláře Petr Korytar.

"Naší ambicí je stát se partnerem městu Olomouc. Nabízíme naše dlouholeté zkušenosti z každodenní praxe při přípravě a realizaci nejrůznějších investičních, stavebních projektů a nejen to. Jsme připraveni poskytovat odborná stanoviska a názory, na které by vedení města mohlo brát zřetel v kontextu například zlepšování procesu územního plánování a obecně rozvoje území," sdělil ve čtvrtek 28. května 2020 ČTK předseda správní rady SOASS Pavel Vrba.

Příprava vzniku sdružení začala před rokem a zahájil ji ředitel Okresní hospodářské komory Olomouc Radim Kašpar. "Snažil jsem se v první fázi oslovit praktiky, lidi, za nimiž jsou viditelné výsledky jejich práce. Našli jsme množství společných témat," uvedl Kašpar, podle kterého má komora pomáhat podnikatelům.

Sdružení už zprovoznilo web, na kterém prezentuje své aktivity i členy. "Průběžně zde budou publikovány relevantní aktuality, studie, pozvánky na nejrůznější akce, ukázky příkladů dobré praxe ze zahraničí, a to třeba i v otázce symbiózy památkově chráněných území s moderní architekturou," uvedlo sdružení.

Například podnikatel Morávek v Olomouci postupně buduje novou čtvrť Šantovka, jejíž součástí je stejnojmenné nákupní centrum. Postavena má být i kontroverzní výšková budova Šantovka Tower. O její stavbě se v Olomouci léta diskutuje. Nesouhlasí s ní památkáři a někteří odborníci, podle nichž by výšková budova poškodila historické panorama města, jelikož má být postavena v ochranném pásmu památkové rezervace. Investor tvrdí opak.

Soud nedávno přiznal odkladný účinek žaloby vůči územnímu rozhodnutí pro stavbu Šantovky Tower. Nemůže být zatím zahájeno stavební řízení. Soud vyhověl bývalé ombudsmance Anně Šabatové, která podala žalobu na olomoucký magistrát.

Komentáře ke článku

 
 
 
 

4. 6. 2020 00:34:32. Re: Upřesnění. Lea Nardová

 
 
 
 

2. 6. 2020 16:28:50. Re: SOAAS – sdružení Olomouckých architektů a stavitelů. Jiří Kalvach

  Má-li být SOAAS hlásnou troubou zastánců stavby Šantovka Tower, pak je to poměrně velký omyl a nechutná fraška všech, kteří se na tom podíleli. Morávek, jako investor odpornosti TOWER nemá vůbec co pohledávat v takovém sdružení. Radim Kašpar tedy patrně hodlá potvrzovat význam slova jeho příjmení. Je mi líto moudrých lidí v Olomouci, že něčeho takového jsou jejich jistí zde jmenovaní nesolidní krajánci schopni. Jsem rád, že Anna Šabatová přispěla k odložení plánované stavby zatím na neurčito, a doufám, že navěky!

3. 6. 2020 09:55:59. Re: Re: SOAAS – sdružení Olomouckých architektů a stavitelů. Radim Kašpar

  Vážený pane Kalvachu,

pokud byste si věci nastudoval, viděl byste, že členů je 13 a nemusí to být nutně finální číslo. Současně nevím, proč účelově "vypichujete" Šantovka Tower.

Pokud máte nějaký problém s mým příjmením (nebo čímkoliv jiným), rád Vás uvítám u sebe v kanceláři a můžeme si o všem osobně pohovořit. Tř. Kosmonautů 1288/1, mé tel. číslo 727923131

Mějte fajn den
RK

4. 6. 2020 00:34:32. Re: Upřesnění. Lea Nardová

  Odhaduji, že olomouckých architektů je cca 150. A mám mezi nimi spolužáky, kolegy a dokonce kamarády, kterých si hluboce vážím a kteří by určitě nechtěli být spojováni s tímto specifickým sdružením. A už vůbec nechápu, proč se zúčastnění DEVELOPEŘI stydí za toto označení a schovávají se za označením STAVITELÉ, což je termín vyjadřující něco úplně jiného. I když to zní neuvěřitelně, tak v ČR existují developeři, kteří jsou rovní a kultivovaní lidé, kteří se za toto označení nemusí stydět.

Bylo by asi výstižnější, kdyby se ono sdružení přejmenovalo na SNMOAaNMD – tedy Sdružení několika málo olomouckých architektů a několika málo developerů.


Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz