Soutěž o nejlepší studentský urbanistický projekt

Soutěž o nejlepší studentský urbanistický projekt

(3. 5. 2012)

 
 
 
 

Soutěž o nejlepší studentský urbanistický projekt

Fakulta architektury Českého vysokého učení technického v Praze pod záštitou Asociace pro urbanismus a územní plánování uspořádala v minulém roce 17. ročník soutěže studentů vysokých škol o nejlepší urbanistický projekt.


Soutěž každoročně organizuje Ústav prostorového plánování fakulty a vyzývá k ní všechny studenty škol, které mají ve svém ateliérovém programu urbanistický nebo územně plánovací projekt. Soutěžní porota je složena především z odborníků z urbanistické praxe, kteří „zevně“ posuzují kvalitu práce vzniklé v jednotlivých školních atelierech. Tradičně mají v porotě zastoupení po jednom členu architektonické školy z Prahy, Brna a Bratislavy. Sponzorsky se na soutěžních cenách a odměnách a na nákladech spojených s vystavením prací v uplynulém ročníku podílela Asociace pro urbanismus a územní plánování ČR urbanistické firmy U 24, Urbanistické středisko Brno, Cígler Marani Architects, Casua, DHV ČR a ADNS. Podle svých možností přispěly i jednotlivé účastnické školy a svůj finanční příspěvek věnoval i pořádající Ústav prostorového plánování FA ČVUT. V předešlých ročnících byla významným partnerem též Česká spořitelna.

Do soutěže bylo podáno celkem 38 soutěžních prací. Zastoupeny byly školy z Vysokého učení technického Brno (2 soutěžní návrhy), z Českého vysokého učení technického v Praze - Fakulty architektury (celkem 30 soutěžních návrhů) a ze Slovenské technické university v Bratislavě – Fakulty architektury (celkem 6 návrhů). 
Soutěžní porota zasedla dne 10. ledna 2012 ve složení doc. Ing. arch. Irena Fialová, FA ČVUT v Praze, doc. Ing. arch. Gabriel Kopáčik, Dr., FA VUT v Brně, prof. Ing. arch. Karel Maier, CSc., FA ČVUT v Praze, Ing. arch. Jan Schindler, 4a architekti, Ing. arch. Alžběta Sopirová, PhD., FA STU v Bratislavě, Ing. arch. Michaela Štádlerová, Asociace pro urbanismus a územní plánování, Ing. arch. Hana Zimová, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Sekretářem soutěže byl ustanoven Ing. arch. Vít Řezáč z pořádající FA ČVUT v Praze.
Porota zvolila svým předsedou Ing. arch. Jana Schindlera. Hodnocení proběhlo ve dvou kolech. V prvním kole porotci určili devět postupových prací, ve druhém kole pak stanovili individuálním hodnocením pořadí všech vybraných prací. Na tomto základě byly stanoveny ceny a odměny.

Porota s uspokojením konstatovala, že proti předešlým ročníkům došlo k posunu k lepšímu jak co do počtu přihlášených prací tak i co do jejich celkové kvality. Zastoupeny byly soutěžní návrhy nejrůznějších témat, měřítek a forem zpracování. Projevilo se i různé zaměření jednotlivých škol a atelierů, což podle názoru většiny členů poroty lze hodnotit pozitivně. Nově se „na scéně“ urbanistické soutěže objevily regulační plán a plán revitalizace vesnice, a to v obou případech úspěšně. Zdá se také, že školy v zadání ateliérových urbanistických prací zareagovaly na politiku územního rozvoje státu, která jednoznačně upřednostňuje využívání stávajícího zastavěného území proti rozvoji „na zelené louce“.
 
První cena - návrh
První cen - prostorové vnímání
1. cena – ANTWEILER – VESNICE V KRAJINE EIFEL – autoři Tomáš Kosnar, Markéta Mráčková, Mária Ralbovská, FA ČVUT Praha – atelier Prof. R.- E. Westerheide, práce vypracovaná na Fakultät für Architektur RWTH Aachen
Hodnocení poroty: Práce na základě důkladných analýz hledá pravidla pro další rozvoj vesnice, která se nachází mimo metropolitní zázemí. Porota ocenila šíři a propracovanost analýz, které se navíc ke „klasickým“ urbanistickým rozborům věnovaly stavební a prostorové typologii vesnice a zjišťovaly též „měkká“ data z dotazníků a mentálních map vypracovávaných občany obce. Z analýz vychází vymezení klíčových témat pro aktivní management prostoru sídla: okruh záhumenních cest, vymezení intravilánu a zastavitelných ploch uvnitř tohoto intravilánu. Návrhová část práce pak spočívá ve stanovení pravidel pro další stavební rozvoj na takto vymezených rozvojových plochách, a to srozumitelným a přesvědčivým způsobem.  
Porota konstatovala, že svým přístupem, metodičností a srozumitelností práce, jakož i její prezentací autoři prokázali svoji schopnost aktivně využívat a rozvíjet metodiky vyvinuté v Německu pro revitalizaci vesnic a aplikovat je pro kvalitní místní rozvojovou strategii a na ni navazující urbanistický návrh.
 
 
 
 
Druhá cena - vizualizace
2. cena – SVÃ?TOTROJIČNÉ NÁMESTIE V KRUPINE – autorka
Katarína Chalániová – FA STU Bratislava, vedoucí práce Ing. arch. A. Sopirová, PhD.
Hodnocení poroty: Ateliérová práca riešila návrh rekonštrukcie Svätotrojičného námestia v meste Krupina, ktoré bolo založené na stredovekej obchodnej ceste „via magna“ a dnes je súčasťou pamiatkovej zóny mesta. Cieľom práce bolo prinavrátiť novú identitu verejnému priestoru, v ktorom sa snúbi história s aktívnym a plnohodnotným funkčným využitím územia. Podstatným koncepčným zámerom bolo vylúčenie tranzitnej dopravy, vedenej južným okrajom námestia a obmedzenie statickej dopravy. Centrálna poloha námestia bola v návrhu rozčlenená do troch funkčných zón: reprezentačná, zhromažďovacia a relaxačná. Kompozícia návrhu, nazvaná autorkou „cubic zirconia“, vychádza z ortogonálneho tvaru námestia. Slovo „cubic“ sa odzrkadľuje v hlavnom motíve námestia, v podobe štvorcov. Tieto sú usporiadané do pravidelného rastra, ktorý je po uhlopriečkach narušený, čím sa identifikuje dynamika toku hlavného pešieho pohybu a súčasne vizuálne nasmeruje návštevník na zaujímavé objekty. V okolí Svätotrojičného stĺpa je priestor ukľudnený, čo zvýrazňuje jeho pietnu hodnotu. Malá architektúra rovnako aj mobiliár sa nesie v duchu minimalizmu, v snahe odhmotniť priestor, upriamiť pozornosť na stredoveký charakter námestia a okolitú zástavbu. Prezentovaná vízia študentky vytvára z námestia reprezentačný priestor, hodný ťažiskovej pozície v meste Krupina, ktorý môže spĺňať požiadavky na celoročný kalendár spoločensko-kultúrnych podujatí a súčasne návštevníka oboznamuje s históriou a významnými osobnosťami, ktorí sú spätí s dejinami mesta.
 
Třetí cena - 3D model
3.
cena – REGULAČNÍ PLÁN VYSOČANY BROWNFIELDS – autorka Michaela Fišerová – FA ČVUT Praha, Landscape studio Henry Hansona, M.A., AIA, ASLA a Ing. arch. Petra Klápště
Hodnocení poroty: Autorka si klade za cíl navrhnout, ve smyslu platné legislativy, regulaci přestavbového území ve Vysočanech.
Ceněná je poměrně citlivá funkční regulace s cílem vytvořit polyfunkční území pokrývající široké spektrum lidských činností s areálem přírodního parku za zády. Prostorová regulace mimo jiné zachovává a akcentuje dochované technické památky jako významné “point de vue”. Porota však ještě vidí nevyužité rezervy v návrhu popsaném důrazu na propojení lokality s nově vznikající zástavbou na opačném břehu Rokytky. Naopak velice kladně je hodnocena navržená koncepce technické a dopravní obsluhy s ohledem na vyrovnanou bilanci vodního hospodářství, minimalizaci energetických nároků a celkovou pohodu uživatelů. Je kvalitně rozpracován názor na možnou etapizaci postupné přestavby lokality.
Práce naplňuje podstatu v záhlaví uvedeného “udržitelného” plánování.
Odměna – MĚSTO A ŘEKA – PRAHA A VLTAVA – autoři Petra Barotková, Martin Klicpera, Miroslav Juren – FA ČVUT Praha, Ústav urbanismu, ateliér doc. Ing. arch. Jana Jehlíka
Hodnocení poroty: Zadáním projektu bylo pojmenovat fenomén Vltavy ve vnitřní Praze a navrhnout základní ideu a rozpracovat konkrétní příklady posilující vztah města a řeky. Historickým vývojem se vůči řece prosadil radiální tok energie, dopravy a lidí. Autoři projektu navrhují podpořit i podélný směr, který je dosud využívaný převážně jen automobily. Vnímají řeku jako klidovou zónu, která městu poskytuje jedinečné výhody, které mu dodávají jeho identitu. Projektem identifikují veřejné prostory u řeky, jejich kontrastní kamenný nebo zelený charakter. Navrhují dotvoření předmostí, náplavek a nábřeží, posílení role chodců a cyklistů, zklidnění automobilové dopravy. Návrh je dořešen do detailu jednotlivých veřejných prostranství a ukazuje místu potenciál, který lze nenáročnými zásahy úspěšně rozvinout.
Odměna – SÍDLIŠTĚ BOHNICE 2050 – autoři Martina Guráňová, Kristýna Jirsová, Jan Voltr – FA ČVUT Praha, Ústav prostorového plánování, ateliér 1331 prof. Ing. arch. K. Maiera, CSc., Ing. arch. J. Vorla, Ing. arch. V. Šindlerové
Hodnocení poroty: Cílem práce bylo navrhnout urbánní strukturu sídliště, která by využila příležitostí a zabránila hrozbám vycházejícím z předpokládaných trendů pro rok 2050. Návrh vychází z důkladné analýzy stávajícího stavu, širších vztahů a hlavně z prognóz a trendů pro rok 2050 – zejména stárnutí populace, migrace obyvatel a z toho vyplývajících nových požadavků na bydlení. Návrh mění dosavadní okrajovou pozici sídliště Bohnice tím, že novou tramvajovou tratí zpřístupňuje Dejvice a propojuje je přes Bohnice s celým Severním Městem. Navržené změny koncepce prostorového a funkčního uspořádání sídliště na jedné straně zachovávají hodnoty původního konceptu, ale reagují na nový kontext a na další změny a trendy vyplývající z analýz. Výsledkem navržených urbanistických a stavebních intervencí je změněné měřítko stavebních objemů, prostorů i funkčního uspořádání.
Odměna – KOLBENOVA SITE SPECIFIC – autor Jakub Straka – FA ČVUT Praha, Ústav urbanismu, Ateliér doc. Ing. arch. Radka Kolaříka
Hodnocení poroty: Hlavním tématem projektu je návrh způsobu zástavby a využití rozsáhlého území několika brownfieldů kolem Kolbenovy ulice s potenciálem vzniku nové městské čtvrti v rámci Prahy 9.
Práce na první pohled zapůsobí svou čistou a přitom přirozenou územní strukturou a diverzifikovaným prostorovým uspořádáním. Výborná grafická adjustace a esteticky zdařilé pojetí zástavby někdy vedla k příliš formálním urbanistickým řešením. (např. některé komunikace vedou „odnikud nikam“, problematický přechod k zeleni). Dalším porotou kritizovaným bodem je nedostatek občanské vybavenosti (škola, školka, sportoviště).
 
 
 
 
 
Zvláštní cena – REVITALIZACE AREÁLU KRAS, STARÉ BRNO – autor Petr Valíček – FA VUT Brno, Ústav navrhování ÚN5, vedoucí práce Ing. arch. Luboš Františák, PhD. 
Hodnocení poroty: Rozvojové území na Starém Brně, jehož jádro tvoří nedávno uvolněný pozemek textilního závodu Kras, na spojnici historického jádra Brna a veletržního areálu, je jednou z mála aktuálních, připravených příležitostí pro novou kompaktní, městkou, polyfunkční strukturu. Toto území je atraktivní nejen kvůli poloze v centru, silnému místnímu „geniu loci“, které vyrůstá ze směsi historických příznaků (fragmenty na ul. Křížové a Mendlově náměstí), průmyslové architektury (teplárna a její komín) a velkorysých zásahů z minulého století (ul. Veletržní), ale je také dobře dopravně přístupné. Petr Valíček se úkolu chopil standardními prostředky. Navrhuje zde klasické městské bloky s vnitřními dvory, ulice, náměstíčka, a také pokus o úpravu svitavského nábřeží. Toto uspořádání je logické, jak co se týče návaznosti na stávající město, tak z pohledu potřeb postupné výstavby. Vniká tak také rámec pro fungující veřejná prostranství. Čitelný a přesvědčivý územně plánovací idea je podložena propracovaným urbanistickým designem a kvalitním grafickým zpracováním.
 
Oceněné soutěžní návrhy byly vystaveny v druhé polovině března v Nové budově ČVUT v Praze 6 – Dejvicích. Dále se soutěžní návrhy přesunou na Architecture Week v Ostravě od 2. do 29. dubna 2012. Odtud návrhy poputují na Fakultu architektury VUT v Brně od 7. do 16. května, na konferenci Asociace pro urbanismus a územní plánování v Jindřichově Hradci od 17. do 18. května, dále na Fakultu architektury STU v Bratislavě od 21. do 25. května, a pak se vrátí do Prahy na Architecture Week od 1. do 28. října 2012.   
To umožní, aby se studenti, pedagogové i odborná veřejnost mohli seznámit s výsledky soutěže a aby mohli posoudit, jak je to s kvalitou přípravy urbanistů a plánovatelů na našich školách.
Výběr ze soutěžních návrhů můžete najít také na internetové adrese www.gis.cvut.cz.
 

 

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Projekty

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz