Velký smíchovský příběh

Představujeme první fázi projektu Smíchov City v Praze developera Sekyra Group, na kterém se podílelo několik top českých architektonických studií – Kuba & Pilař architekti, Lábus AA, A69 – architekti a D3A. Příběh rozsáhlé transformace na Smíchově se začal psát v 90. letech minulého století, vyvíjel se ale velmi zvolna. Na jednom z největších pražských brownfieldů ležela léta stavební uzávěra.

Proběhlo několik pokusů toto nelehké, ale atraktivní území uchopit. V roce 2009 společnost Smíchov City Development patřící developerovi Sekyra Group zadala na základě širší diskuse nad územím a globálních změn, které v té době měnily pohled na development, ateliéru A69 – architekti zpracování nového koncepčního řešení a urbanistické studie. Ta jako první přinesla myšlenku reminiscence blokové struktury a stala se až v roce 2014 podkladem pro změnu územního plánu, která byla ale rychle schválena Zastupitelstvem hl. m. Prahy a ukončila uzávěru.

Do projektu agilně vstoupila metropole, zosobněná tehdy velmi mladým IPR Praha a společně s developerem vyhlásili vyzvanou soutěž na architektonickou podobu budov v severní části území. Bylo osloveno 12 českých i zahraničních týmů a v roce 2015 zvítězil návrh kanceláře Kuba & Pilař architekti, k další spolupráci byly přizvány ateliéry Lábus AA a D3A (první fáze) a Haas Cook Zemmrich STUDIO 2050, Chalupa architekti a Projektil architekti (druhá fáze). Soutěž potvrdila správnost koncepce masterplanu, kdy namísto odlidštěných monobloků všechny příspěvky dál rozvíjely možnosti blokové zástavby. Shoda byla také na potřebě nechat v bloku autorsky působit více architektonických studií.  Výsledky byly prezentovány důležitým hráčům v území a odehrála se bezprecedentní a čilá participace včetně té s veřejností, která pomohla kladnému přijetí projektu bez odvolání a obstrukcí.

Po téměř deseti letech od soutěže byla v roce 2023 dokončena zde představovaná první fáze. Na severním rezidenčním bloku SM2 se podílel vítězný ateliér Kuba & Pilař architekti, Který se postaral o celkové řešení bloku a architekturu dvou bytových domů; ateliér Lábus AA navrhl tři domy – kterým Ladislav Lábus říká úzký, široký a bystrozraký – a studio D3A přispělo hned čtyřmi subtilnějšími domy. Blok začínají zabydlovat noví obyvatelé a nájemci. Čelo bloku k severu uzavírá pod kódem SM1 administrativní budova od A69 – architekti; těchto deset domů dohromady tvoří na české poměry nevídaně ucelený městský celek. Jsou hotové také první ulice, domy mají v parteru obchody a služby. Centrální bulvár nese jméno Madeleine Albrightové, doplní ho dva parky Alice a Anny Masarykových a Hannah Arendtové. Developer projevil neobyčejnou citlivost a navrhl téměř všechna veřejná prostranství nazvat podle významných žen: najdeme tu ulice Medy Mládkové, Růženy Vackové, Jiřiny Šiklové a Toyen. Západní blok SM3 je v této chvíli zkolaudovaný, připravuje se také rozsáhlý kancelářský hub a další součásti projektu.

Karolína Vojáčková k projektu poznamenala:

Rezidenční vnitrobloky stojí na rostlém terénu a garáže jsou jen pod domy, což je jedna ze zásad, jak udržitelně stavět – nechávat vsakovat srážky do rostlého terénu. Dále bychom u takhle velkého celku mohli hledat přípravu pro komunitní energetiku, která by posunula celý projekt do vyšších pater udržitelnosti. Ale vzhledem ke stáří projektu už postavené domy tento přístup nepodporují. Třeba se dočkáme u dalších bloků, které se projekčně připravují. I když samotné domy působí spíš konvenčně, dimenze tušeného bulváru i okolních ulic jsou více než příjemné. Na moderní koncepci, která v srdci drží hlavně chodce a cyklisty, Praha čekala dlouho.

Je třeba mít stále na zřeteli, že projekt se kvůli externalitám vleče déle než jednu dekádu a díky trpělivosti investora se dostal do fáze realizace. Architektonické návrhy vznikaly v době bouřlivých a opakovaných změn v oblasti relevantní legislativy, pro které použiji zkratku „boj o Pražské stavební předpisy“. Konsenzem bylo určeno, že půjde o blokovou zástavbu, docházelo však ke konfliktům s překonanými, ale nepřekročitelnými požadavky na denní osvětlení a oslunění. A sotva se situace ustálila na tomto poli, přišla paralyzující pandemie a následně válka na Ukrajině, což s sebou neslo mnoho neblahého, zejména horší dostupnost hypoték, inflaci a zdražení stavebních materiálů i prací. Nakonec ale všechno dobře dopadlo a domy stojí, bok po boku, jako němí svědci vývoje pražského přístupu k budování měst i komunální a koneckonců i globální politiky.

Lucie Volejníčková k dispozicím napsala:

Jednotlivé bytové domy se svým vnitřním rozvrhem od sebe neliší tolik jako vnějším zpracováním. Nabízejí různé velikosti bytů od 1+kk až po 5+k, přičemž těmi nejpoužívanějšími typy jsou nejvíce poptávané 2+kk a 3+kk. Architekti v nich využili podobných prostorových typů, které modifikovali dle odlišných velikostí parcel a forem fasád. Vytvořit funkční dispozici domu vyhovující všem nastaveným soutěžním i legislativním podmínkám a poptávkám současnosti je tak trochu magií. Smíchovský domovní blok v sobě nese historické návaznosti svého prostředí od urbanismu přes vybrané fasády až po dispoziční vlastnosti jednotlivých domů. Kvalitativně jsou domy na vysoké úrovni, oceňuji zejména Prouzovy schodišťové experimenty.

Urbanismus celého území je soudobý a lze z něj vyčíst, že formu rezidenčních bloků přinesla touha autorů po lidském, přívětivém měřítku a „zrnitosti“. Není mu zatím co vytknout, na efekt z celku a vyvolané celoměstské změny si musíme ještě počkat. Z hlediska autentičnosti bychom mohli diskutovat o snaze – zcela přiznané, která je autory vynášena jako mimořádná kvalita – napodobovat a transformovat historické vzory blokového, nebo dokonce rostlého města. Je zřejmé a obecně známé, že jde o jediný promyšlený a koordinovaný development; přesto má budit dojem rozmanitého města, které vzešlo z přirozeného vývoje a postupného vzniku různých, harmonicky se doplňujících staveb. Tím ale Smíchov City – přes sebevětší nadšení pro věc – není. Je to důkladně a rafinovaně naplánovaný kus města, koneckonců jednotlivé domy mají svoje vchody, ale společné podzemí pro parkování. Nicméně celek prvního hotového bloku a utěšeně rostoucího bloku druhého působí velmi dobře, jednotlivé domy jsou vizuálně různorodé. Podotkla bych pouze, že z kompozičního hlediska by bytové domy mohly být o jedno až dvě patra vyšší.

Administrativní budova má reprezentativní metropolitní charakter a propisuje se do ní DNA autorského atelieru – stejně jako A69 vedou tři architekti, i budovu tvoří tři barevně a výškově odlišné části. Co se týká architektury devíti bytových domů, které mají různou velikost i pozici v bloku: jsou na nich čitelné rukopisy třech ateliérů nebo dokonce konkrétních architektů, střídají se vedle sebe a svým způsobem spolu komunikují, některé mají tradicionalistický výraz, jiné jsou hravé nebo svěží, celkový dojem je příjemný. Tady chcete bydlet. A nezbývá než doufat, že se budou inspirovat i další developeři, a tak jako hlavní město přepečlivě dohlíželo na tento soukromý počin, bude se stejně, ne-li více věnovat vlastnímu městskému developmentu.

Napsala Mariana Pančíková, srpen 2024, vyšlo v časopise Stavba 3/2024, kde naleznete i další fotografie, autorské zprávy, výkresy jednotlivých domů a recenzi.

Místo stavby: ulice Šiklové, Nádražní a třída Albrightové, Praha 5
Autoři masterplanu celého území: A69 – architekti
Hlavní architekt bloku: Kuba & Pilař architekti
Autorské týmy: A69 – architekti, D3A, Lábus AA, Kuba & Pilař architekti
Investor: Sekyra Group, a. s.
Plocha pozemku: 3649 m²
Zastavěná plocha: 3619 m²
Projekt: 2015–2021
Realizace: 2021–2023
Foto: archiv Sekyra Group, Tomáš Souček