Místo dětí: prožitková výstava, která podněcuje kreativitu

Hlavní sály Muzea umění a designu v Benešově se až do konce prázdnin proměnily v interaktivní herní instalaci. Jsou věnovány dětem i jejich rodičům s cílem otevřít diskuzi o dětské hře a o jejich místě ve společnosti.

Hra je pro děti, zejména v mladším věku, primárním způsobem vztahování se ke světu, ke svému okolí, k sobě samému. Při slovech dětská hra se nám však dnes často vybaví oplocená standardizovaná hřiště nebo dětské pokojíčky přetékající plastovými hračkami. Výstava se snaží obrátit tohle paradigma naruby – hračky (exponáty z archivu muzea) jsou umístěny mimo dosah a hra spočívá v jejich objevování. Celá zbylá plocha je pak věnovaná svobodné hře s jednoduchými volnými prvky, které nabízí téměř nekonečné množství využití a podněcují dětskou kreativitu.

Výstava je rozdělena do pěti propojených místností a každá podporuje jiný typ her. V té první, největší, najdeme spoustu podnětů k pohybu i smyslovému vnímání – měkkou horu vycpaných džínů a schůdky na skákání, barevný kruh z průsvitných látek, skřítkovské domečky z paper–mache, a schody, co vedou ven – oknem.

Další místnost je věnovaná dětské touze stavět domečky a bunkry – však kdo si někdy nehrál pod stolem, schovaný za naškrobeným ubrusem?

Vedle stojí obrovská růžová almara plná modelů autíček, vlaků a letadel. Nejde se jich ale dotknout, jen je pozorovat malými kukátky. Zviditelňuje napětí, které bývá s některými druhy hraček spojeno i v domácím prostředí – kde končí hra a kde začíná sbírka?

Ve čtvrté místnosti si na své přijdou milovníci stavebnic – tahle je nadrozměrná, dřevěná a vychází z typologie architektury. Postavit se tak dá kde co – sochy, židle, domy i překážkové dráhy – a skutečné tak proměnit svět kolem sebe, přizpůsobit si ho podle fantazie.

Na samém konci výstavy čeká hobliniště, alternativa pískoviště i s autorskými lopatkami a hráběmi. Kdo si zahraje na archeologa, objeví v podlaze zapuštěné vitrínky s hračkami (s extra nostalgickým nádechem pro rodiče a prarodiče). Výstavu provází série textů odkazující k historickému vnímání hry i současnému pohledu na ni v kontextu nastavení společnosti, hodnoty bezpečí i svobody rozhodování. Součástí výstavy je i herní intervence ve veřejném prostoru na sídlišti Bezděkov.

Venkovní intervence
Obyčejný plácek mezi paneláky sídliště. Cestička skrz, kudy chodí lidé do práce, do školy a odpoledne zase zpátky. Prý tu bylo dřív hřiště. Teď tu cvrlikají ptáci, stromy vrhají příjemný stín a občas si někdo na chvíli sedne na lavičku.

Na místo instalujeme několik prvků, které vybízí ke spontánnímu zastavení, ke hře, k setkávání. Všechny mají shodné, hravé Tvarosloví a jsou navrženy tak, aby nabízely víc možností využití.
Růžové betonové schůdky slouží jako začátek opičí dráhy, tvořené žulovými kameny, které už na místě byly – jen jsme je přesunuli. Taky se na nich ale dá sedět, svačit, skákat. A když na to přijde, promění se třeba v pirátskou loď. O kousek dál stojí na podnoži z místních kamenů zase stůl, pobídka k setkávání, sdílení, rozhovoru. Do svahu je zasazená deska – šikmá hladká plocha, vedle jsou na místě bývalého pískoviště vyskládány dřevěné cihly – stavební materiál pro cokoliv, co je zrovna ke hře potřeba.

Za rohem je pak v trávě ukryto malé pódium, třeba na taneční vystoupení. Stávající nevyužívané sušáky dostaly růžovou látkovou střechu a rázem se z nich stal dům… a na klasické hřiště o kousek vedle jsme jako ironickou poznámku umístily ještě jedny schůdky – směrem ven, přes plot.

Autoři Nami nami studio / Klára Koldová, Eduard Herrmann
Spoluautorka Anna Sejková, kurátorka výstavy
Místo Muzeum umění a designu Benešov, Malé Náměstí 74, Benešov + sídliště Bezděkov, Bezručova 1253, Benešov
Rok 2025
Klient Muzeum umění a designu Benešov
Foto Vojtěch Veškrna