Jádrem areálu z let 1902–1910, jenž bude nově sloužit expozicím a trávení volného času lázeňských hostů, je Vodoléčebný ústav od architekta Dušana Jurkoviče. Ten byl studiem TRANSAT architekti zbaven mladších přestaveb, uveden do podoby z roku 1902 a dostavěn.

Nově v konvertovaných Slunečních lázních funguje muzeum. Jižní stranu areálu tvoří Jurkovičovy Říční a sluneční lázně, severní stranu dva objekty z r. 1909 od dalších architektů: lázeňská kotelna s prádelnou upravená na vstupní objekt muzea s kavárnou a Slatinné lázně změněné na skleník pro zimování rostlin z lázeňského parku a pro letní společenská setkání. Areál je bezbariérově zpřístupněn a parkově upraven.

Objekt vodoléčby je kompletně památkově obnoven a doplněn podzemní přístavbou zázemí. V interiéru jsou přiznány relikty staršího mlýna z r. 1710 a obnoveny ochlazovací bazénky. Podle několika původních oken, dveří a dobových fotografií jsou doplněny repliky všech výplní, kompletně restaurován je prostor odpočívárny a byt v patře. Venkovní bazén je kvůli zákazu hygieniků změněn na průchozí vodní biotop.

Vstupní objekt má novou dispozici, původní vnitřní konstrukce byly již dříve odstraněny. Podzemní propojení s objektem vodoléčby je vyhloubeno do podloží a provedeno technologií bílé vany. Skleník vznikl odstraněním vnitřních konstrukcí, většinou nepůvodních, kvůli jejich technickému stavu. O udržitelnost stavby se usilovalo maximálním využitím původní materie, a to nejen u nosných konstrukcí a památkově chráněných prvků: sejmuté střešní tašky, vybourané cihly a kameny či podlahová prkna byly roztříděny, vyčištěny a znovu použity. Tam, kde to bylo účelné a technicky možné, byly obvodové zdi doplněny vnitřním zateplením kalciumsilikátem pro zlepšení tepelněizolační funkce (objekty byly původně sezónní, nevytápěné). Zatepleny jsou i stropy a podlahy.

Při obnově byly využity zejména přírodní materiály, a to nejen u konstrukcí, ale i při povrchových úpravách (nátěry na bázi lněného oleje aj.). Šetrné je také provozní řešení: vnitřní prostředí je bez klimatizace, ke stínění jsou využívány textilie v oknech a přesahy střech, k ochlazení pak zahloubení nových částí do terénu. Minimalizováno je umělé osvětlení. Skleník není vytápěn, pouze temperován. Objem říční vody v bazénu je zmenšen a voda je cirkulována s ohledem na minimální filtraci.
Autorská zpráva, vyšlo v časopise Stavba 2/2025
Místo stavby: Leoše Janáčka č. p. 97, Luhačovice
Autor: Petr Všetečka / TRANSAT architekti
Spolupráce: Karel Menšík, Robert Václavík, Silvie Jagošová, Tereza Novotná, Alena Všetečková, Kajetán Všetečka, Tomáš Jiránek / New Visit
Investor: Lázně Luhačovice a.s.
Náklady: 153,45 mil. CZK
Zastavěná plocha: 1664 m2
Užitná plocha: 1913 m2
Plocha pozemku: 5500 m2
Obestavěný prostor celkem: 13 995 m3
Projekt: 2016–2020
Realizace: 2021–2024
Foto: Petra Závodná, Dušan Tománek, Jan Dostál, Petr Všetečka

Krásná práce, je radost si to prohlížet :-).
Ta na náměstí bere pohled jen velmi mírně a velmi formalisticky. Pohled od třídy Jugoslávských partyzánů ukazuje výtvarnou bezmocnost v…
Že by tato stavba nějak respektoval okolí, velmi pochybuju. P.Engel se jistě obrací v hrobě. Vím, že je to dobrý…
Tak už nám zase UNESCO vyhrožuje a "ochránci" památek jásají, "Zachráníme" památku tím, že ji celou předěláme a její autenticita…
Hlavně že jsme "světoví". Na Smíchově máme City, Na Knížecí office - jsme ještě vůbec v Čechách? Je mi z…