Jádrem areálu z let 1902–1910, jenž bude nově sloužit expozicím a trávení volného času lázeňských hostů, je Vodoléčebný ústav od architekta Dušana Jurkoviče. Ten byl studiem TRANSAT architekti zbaven mladších přestaveb, uveden do podoby z roku 1902 a dostavěn.

Nově v konvertovaných Slunečních lázních funguje muzeum. Jižní stranu areálu tvoří Jurkovičovy Říční a sluneční lázně, severní stranu dva objekty z r. 1909 od dalších architektů: lázeňská kotelna s prádelnou upravená na vstupní objekt muzea s kavárnou a Slatinné lázně změněné na skleník pro zimování rostlin z lázeňského parku a pro letní společenská setkání. Areál je bezbariérově zpřístupněn a parkově upraven.

Objekt vodoléčby je kompletně památkově obnoven a doplněn podzemní přístavbou zázemí. V interiéru jsou přiznány relikty staršího mlýna z r. 1710 a obnoveny ochlazovací bazénky. Podle několika původních oken, dveří a dobových fotografií jsou doplněny repliky všech výplní, kompletně restaurován je prostor odpočívárny a byt v patře. Venkovní bazén je kvůli zákazu hygieniků změněn na průchozí vodní biotop.

Vstupní objekt má novou dispozici, původní vnitřní konstrukce byly již dříve odstraněny. Podzemní propojení s objektem vodoléčby je vyhloubeno do podloží a provedeno technologií bílé vany. Skleník vznikl odstraněním vnitřních konstrukcí, většinou nepůvodních, kvůli jejich technickému stavu. O udržitelnost stavby se usilovalo maximálním využitím původní materie, a to nejen u nosných konstrukcí a památkově chráněných prvků: sejmuté střešní tašky, vybourané cihly a kameny či podlahová prkna byly roztříděny, vyčištěny a znovu použity. Tam, kde to bylo účelné a technicky možné, byly obvodové zdi doplněny vnitřním zateplením kalciumsilikátem pro zlepšení tepelněizolační funkce (objekty byly původně sezónní, nevytápěné). Zatepleny jsou i stropy a podlahy.

Při obnově byly využity zejména přírodní materiály, a to nejen u konstrukcí, ale i při povrchových úpravách (nátěry na bázi lněného oleje aj.). Šetrné je také provozní řešení: vnitřní prostředí je bez klimatizace, ke stínění jsou využívány textilie v oknech a přesahy střech, k ochlazení pak zahloubení nových částí do terénu. Minimalizováno je umělé osvětlení. Skleník není vytápěn, pouze temperován. Objem říční vody v bazénu je zmenšen a voda je cirkulována s ohledem na minimální filtraci.
Autorská zpráva, vyšlo v časopise Stavba 2/2025
Místo stavby: Leoše Janáčka č. p. 97, Luhačovice
Autor: Petr Všetečka / TRANSAT architekti
Spolupráce: Karel Menšík, Robert Václavík, Silvie Jagošová, Tereza Novotná, Alena Všetečková, Kajetán Všetečka, Tomáš Jiránek / New Visit
Investor: Lázně Luhačovice a.s.
Náklady: 153,45 mil. CZK
Zastavěná plocha: 1664 m2
Užitná plocha: 1913 m2
Plocha pozemku: 5500 m2
Obestavěný prostor celkem: 13 995 m3
Projekt: 2016–2020
Realizace: 2021–2024
Foto: Petra Závodná, Dušan Tománek, Jan Dostál, Petr Všetečka

Děkuji za skvělý článek o perfektní technologii a materiálu. Jenom malá poznámka: Egypt není Dálný východ.
Vím, že článek je o něčem jiném, ale tato fasáda je ukázkou absolutního nedostatku vkusu. Dát do štítu větší okna…
Jak daleko od sebe na té VRT vlastně budou zastávky? Stihne se vlak vůbec rozject? Podle výpočtu cestujících to vypadá,…
Asi u profíků, aby si dobráci neublížili.
Jo, taky se mi to líbí, fakt to má něco do sebe!