Park U Vody v Praze

V září se oficiálně otevřel další metropolitní park v Praze od ateliéru YYYY. Na rozdíl od svých „starších bratrů“ nemá charakter romantických parků s vazbou na pražské centrum, ale nachází se na jeho periferii v dolních Holešovicích nedaleko přístavů.

To se propisuje i do jeho formy, najdete tu staré koleje a pozůstatky návěstidel, vedle toho pak nové betonové panely, lavičky z pražců a zábradlí z roxoru, které tvoří mobiliář parku. Místo u řeky překlenuté dvěma mosty, které se od roku 2015 snaží městská část Prahy 7 postupnými kroky přeměnit v park, konečně nese své ovoce. V roce 2020 na ni vyhlásila veřejnou soutěž pod záštitou České komory architektů o urbanisticko-krajinářský návrh parku, kterou vyhrál ateliér krajinářské architektury YYYY. Déle to nebyla to cesta zrovna jednoduchá – potkaly ji soudní spory o koleje vlečky, velká míra regulací povodí a vandalismus během stavby.

Povodňový park
Tříhektarový park se nachází v aktivní záplavové zóně Vltavy. Má tak velmi blízko k řece, a zároveň je zde vysoké riziko povodně. Ve chvíli, kdy se řeka zvedne, musí jeho vybavení sílu řeky vydržet. To s sebou nese specifické technologie. Veškerý design je tak podmíněn řadou regulací, s níž si tvůrkyně z ateliéru YYYY poradily hravou formou betonových dílců a panelů, které využívají pro nášlapy, lavice, sedací zídky, malou tribunu nebo ohniště. „Snažily jsme se si s těžkopádným materiálem hrát a odlehčit asociace, které s ním mají lidé často spojené,“ říká jedna z autorek a zakladatelka ateliéru Tereza Rapsová a dodává: „Takový design není prvoplánově líbivý a pro řadu lidí je výzva přijmout, že se jedná o park.“

Periferie
Park je od města oddělen nejen řekou, ale i šest metrů vysokou protipovodňovou stěnou, která podporuje jeho výlučnost a nižší sociální kontrolu. Donedávna to bylo místo, kde jste měli pocit, že se může téměř vše. Jak vtom negativním smyslu, tak i v tom pozitivním. Pocit svobody, které v sobě místo má, chtěly architektky maximálně podpořit. A tak vznikla dvě ohniska cestních sítí, které mají člověka odvést od dvou hlavních vchodů, provést ho kolem řeky a všemi zákoutími nábřeží. Své místo by si zde měl najít každý. „Šly jsme jen ruku v ruce s tím, co již na místě bylo a vytvořily tak park v daných možnostech pro všechny,“ popisuje architektka Tereza Rapsová. Poslední aktivační složkou sociální kontroly by měla být komunitní zahrada, které daly architektky novou formu ve vazbě na otevřenou louku. Bude se tak moci občas otevřít i veřejnosti, třeba během slavností dožínek nebo vítání jara.

Vegetace
Co dělá park parkem je však z největší části jeho vegetace, která poskytuje příjemné prostředí pro pobyt v létě. Některá místa jsou zcela ponechána svému osudu, nezasáhla do nich ani stavba a je jim ponechán jejich přirozený vývoj. Dávají tak možnost osídlení ptáků a hmyzu a zvyšují přirozenou biodiverzitu. V parku bylo určeno několik tzv. „bezzásahových zón“, které podléhají pravidelnému managementu, mají z nich vznikat nové struktury a porosty dřevin, které v budoucnu budou tvořit kostru parku. Takový princip tzv. pohyblivé kompozice je v městských parcích zcela nezvyklý. Architekt v něm nemá plnou kontrolu, kde přesně budou stromy růst. V parku jsou tedy části, které jsou jak přímo komponované, tak ty ponechané více přírodě. Do zbytku parku jsou pak navrženy dřeviny, které dobře snesou extrémní podmínky velkého zamokření se střídáním extrémního sucha. Vegetace zde asociuje buď blízkost vody nebo postindustriální charakter.

Autorky: Ing. Tereza Rapsová, Ing. Arch. Alice Boušková, Ing. Martina Tománková, Ing. Marie McClellan, Ing. Marie Pourghasem, Ing. Tereza Lacigová
Ateliér: YYYY
Spolupráce: D Plus projektová a inženýrská a.s., Artlite Studio, Ing. Adam Baroš, Konstat s.r.o., Jan Albert Šturma
Země: Česká republika
Město: Praha – Holešovice
Realizace: 2024

Foto archiv ateliéru YYYY

Tisková zpráva