Středomořská vila NafplioBlu

Středomořská vila NafplioBlu

(17. 3. 2020) Základem konceptu jsou panoramatické výhledy pomocí posuvných systémů Schüco ASS 50 bez viditelných podpěr

   
 
 
 
 

Středomořská vila NafplioBlu

Hliníkové systémy Schüco jsou podle architekty nejlepším řešením pro objekty vystavené vysokým dávkám UV záření a korozivnímu prostředí
V řeckém městečku Tolo, na kouzelném místě v peloponéských horách s výhledem na Argolský záliv, leží Vila NafplioBlu, soukromá letní rezidence i luxusní prázdninové ubytování k pronájmu. Aténská architektka Katerina Valsamaki zasadila objekt tvarově i materiálově do krajiny, včetně částečného zapuštění do skály. Prostřednictvím velkorysých, až devět metrů širokých prosklených ploch z okenních a posuvných systémů Schüco pak otevřela obyvatelům vily nekonečné výhledy.

Rybářské, pobřežní a turistické letovisko Tolo leží v peloponéských horách, přibližně 10 km jihovýchodně od historicky prvního hlavního města Řecka Nafplia. Pozemek Vily NafplioBlu se nachází ve svahu nad městem, kde jej obklopuje olivový háj. Toto malebné místo, otevřené směrem k pobřeží, nabízí velkolepé panoramatické výhledy na Argolský záliv i nedaleké ostrůvky Plateia, Psili a Spetses.

Koncept klade důraz na navázání „dialogu“ mezi objektem a jeho okolím
Poloha Vily NafplioBlu získává ještě více na významu ve spojení se stylistickým konceptem, který vypracovalo studio Katerina Valsamaki Architects (více si o něm můžete přečíst v samostatném rozhovoru). Architektka zde klade velký důraz na navázání „dialogu“ mezi objektem a jeho okolím, přičemž umístění a okolní příroda pozemku ve městečku Tolo jí umožnily tento cíl dokonale naplnit. Vila je citlivě zasazena do svahu a některé její části jsou dokonce zapuštěny přímo do skály. V zájmu co nejlepšího výhledu na moře ze všech hlavních prostor je pravoúhlá budova orientována kolmo ke svahu a přechází do otevřeného prostoru – protáhlá prosklená fasáda směřuje k moři a venkovní bazén se rovnoběžně táhne téměř po celé délce přízemí. V něm se nachází velkoryse pojatý otevřený obývací prostor s jídelnou, který dovoluje libovolně volit mezi středomořským životem venku a transparentní stěnou oddělující venkovní prostor, v závislosti na aktuálním počasí a potřebách obyvatel.

Devět metrů široký posuvný systém Schüco ASS 50 bez viditelných podpěr
Architektka si přála vtáhnout přírodu až do objektu, setřít hranice mezi interiérem a exteriérem a umožnit panoramatické výhledy po celý rok, proto navrhla 9metrovou prosklenou stěnu orientovanou směrem k moři, která byla sestavena z posuvného systému Schüco ASS 50. Díky jeho vynikajícím konstrukčním vlastnostem bylo možné celou fasádu směřující k pobřeží vyplnit pouhými čtyřmi posuvnými prvky, každý o velikosti zhruba 2,3 x 2,9 m. Alotek SA, partnerská firma společnosti Schüco z města Lamia, zkonstruovala čtyřdílný systém bezbariérově pomocí vodicích kolejnic zabudovaných v podlaze, přičemž každý prvek se pohybuje po vlastní kolejnici po celé délce prosklené stěny. Všechny čtyři díly je tedy možné „zaparkovat“ zarovnané za sebou, aniž by jakkoli narušily výhled z obývacích prostor. Tím se vytvoří průhled o velikosti 9 x 2,9 m bez jakýchkoli viditelných podpěr.

Základem konceptu jsou panoramatické výhledy
Panoramatický výhled do krajiny jakožto základní architektonické téma celého objektu hraje hlavní roli i v patře, které je od přízemí mírně odsazené směrem dozadu a ukrývá další dvě ložnice a koupelny. V hlavní ložnici se o výhledy na okolní přírodu a moře starají dvoudílné posuvné systémy Schüco ASS 50 na výšku celé místnosti a také podlouhlé panoramatické okno Schüco AWS 70 BS.HI. V koupelně v přízemí se pak nachází otvíravě-sklopné okno na výšku místnosti (také Schüco AWS 70 BS.HI), které obyvatelům umožňuje kochat se sousedním olivovým hájem nebo vystoupit ven přímo do přírody.

Puristické materiály pomáhají začlenit objekt do okolní krajiny
Hliníkové okenní, dveřní a posuvné systémy Schüco nebyly zvoleny jen kvůli jejich elegantními designu, ale i vysoké funkčnosti a požadavkům na celoroční úsporu energie. Hliníkové systémy navíc podle architektky představují to nejlepší řešení pro dlouhodobou péči a údržbu, zejména vzhledem k poloze objektu blízko pobřeží – materiály rámů i všechny ostatní exponované prvky jsou zde vystaveny zvýšené zátěži v podobě vysokých dávek UV záření a korozivního prostředí.

Výběr materiálů v celé Vile NafplioBlu se řídil požadavky na minimální potřebu údržby, dlouhou životnost a nenápadnou eleganci. Kamenné části fasády, které kombinují místní kámen, bílou omítku, přírodní kamenné dlaždice a povrchy z přírodního dřeva, nejsou náročné na údržbu a zároveň pomáhají začlenit objekt do okolní krajiny.


Vila NafplioBlu, Tolo (Řecko)

Soukromá prázdninová rezidence a ubytování k pronájmu
Architekt: Katerina Valsamaki Architects, Atény (Řecko); www.katerinavalsamaki.gr
Výrobce hliníkových prvků: Alotek AE, Lamia (Řecko)
Dokončení: 2018

Systémy Schüco použité v tomto projektu:
Posuvné systémy: Schüco ASS 50
Pevné a otvíravě-sklopné okno: AWS 70 BS.HI
Vstupní dveře: Schüco ADS 65.HD
Speciální prvky:
- posuvný systém Schüco ASS 50 o rozměrech 9050 x 2920 mm, složený ze čtyř elementů s vlastními vodicími kolejnicemi
- profily granitové barvy v pískovaném vzhledu „Gris 2900 Sable“
- izolační skleněné výplně se stínicí úpravou


Rozhovor s Katerinou Valsamaki z aténského studia Katerina Valsamaki Architects

Jaké prvky typické pro projekty vašeho architektonického studia můžeme vidět v projektu Vily NafplioBlu?
Katerina Valsamaki: Jednotlivé projekty i náš celkový architektonický styl vycházejí z těchto základních principů:
1. Vhodné zasazení objektu do krajiny.
2. Jednoduchost stylu.
3. Propojení interiéru a exteriéru.
4. Strategicky umístěné prosklené plochy, které obyvatelům umožňují naplno si vychutnat okolní přírodu.
5. Volba materiálů, které odrážejí minimalismus a purismus architektury a zároveň nevyžadují složitou údržbu.
Pro tuto konkrétní budovu jsme použili kámen přirozeně se vyskytující v dané lokalitě, světlou omítku a hliníkové okenní a dveřní systémy.

Jak do konceptu Vily NafplioBlu zapadají prosklené okenní, dveřní a posuvné systémy Schüco?
Katerina Valsamaki: Velké prosklené plochy umožňují vyzdvihnout určité zajímavé prvky okolní krajiny. Posuvné systémy na výšku celé místnosti jdou ještě o krok dál – stírají hranici mezi interiérem a exteriérem a umocňují pocit otevřeného prostoru i ve chvíli, kdy jsou zavřené, protože nabízejí daleké výhledy.

Jaké technické důvody vás vedly k výběru tohoto systému?
Katerina Valsamaki: Aktuálně dostupné vysoce kvalitní okenní systémy z hliníku se vyznačují impozantně tenkými, elegantními a téměř zcela skrytými rámovými profily, dokonce i v případě velkoformátových skleněných výplní a širokých stavebních otvorů. Můžeme si tak ve svých projektech dovolit velkou míru kreativní svobody a flexibility. Všechny technické požadavky lze navíc konfigurovat individuálně a realizovat na různých úrovních – ať již se jedná o tepelnou izolaci, zabezpečení nebo provozní pohodlí a automatizaci. Mezi důležité aspekty patří také dlouhodobě nenáročná údržba. U budov stojících poblíž pobřeží jsou vysoce kvalitní rámové konstrukce z hliníku tou nejlepší volbou, protože zvládnou zvýšenou zátěž způsobenou větrem, sluncem a korozí.

Vaše studio se specializuje mimo jiné právě na výstavbu luxusních soukromých rezidencí. Jaké aspekty jsou pro tyto náročné klienty obzvláště důležité?
Katerina Valsamaki: Kvalita a udržitelnost jsou stejně důležité v návrhu i při výstavbě. Pokud jde o dispozice místností, klienti preferují velké otevřené prostory, které plynule přecházejí jeden do druhého a umožňují flexibilní využití místností. S tím souvisejí i čisté linie a praktické, trvanlivé a nízko údržbové materiály. Vysoko na seznamu klientských požadavků figurují také velká okna a prosklené dveře. Kromě toho musí být objekt co nejlépe zasazen do okolní krajiny a svým vizuálním zpracováním i použitými materiály navázat se svým okolím určitý dialog.

Stále častěji se dnes používají moderní systémy řízení budov. Provozní, bezpečnostní a monitorovací systémy pro chytrou domácnost jsou stejně důležité jako stavební a technická opatření, která pomáhají dosáhnout ještě větší energetické úspornosti objektu. Naším úkolem je chytře a nenápadně zapracovat všechny tyto různorodé aspekty do daného projektu a koncepčně i vizuálně je propojit dohromady. 

podle podkladů společnosti Schüco CZ
foto Schüco, Konstantinos Thomopoulos


Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rodinné domy

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz