Studenti architektury soutěžili o nejlepší návrh lesní školky

Studenti architektury soutěžili o nejlepší návrh lesní školky

(29. 4. 2013) Xella CZ, významný výrobce stavebních materiálů Ytong pro zdravé a energeticky úsporné bydlení, na slavnostní vernisáži vyhlásila vítěze 18. ročníku mezinárodní architektonické soutěže pro studenty. Studenti soutěžili o nejlepší návrh zázemí Lesní školy v obci Zichovec ve Středočeském kraji. Porota složená z významných českých a slovenských architektů se shodla, že nejlepší práci odvedli Eva Šišková, Katarina Škodová a Miroslav Šestina z Fakulty architektury STU Bratislava.

 
 
 
 

Studenti architektury soutěžili o nejlepší návrh lesní školky

Xella CZ, významný výrobce stavebních materiálů Ytong pro zdravé a energeticky úsporné bydlení, na slavnostní vernisáži vyhlásila vítěze 18. ročníku mezinárodní architektonické soutěže pro studenty. Studenti soutěžili o nejlepší návrh zázemí Lesní školy v obci Zichovec ve Středočeském kraji. Porota složená z významných českých a slovenských architektů se shodla, že nejlepší práci odvedli Eva Šišková, Katarina Škodová a Miroslav Šestina z Fakulty architektury STU Bratislava.


„Cílem architektury je vytvořit zdravé a komfortní prostředí na top estetické úrovni, schopné dobře sloužit potřebám obyvatel i funkci, ale které je také neohrozí  vysokou spotřebou energie. Proto měli studenti poprvé možnost v soutěži pracovat podle konceptu pasivního domu,“
zdůraznil architekt Aleš Brotánek z Centra pasivního domu.Soutěž poprvé v osmnácti letech svého konání kromě estetického a funkčního požadavku na stavbu přidala také stránku trvale udržitelného stavění. „Od roku 2020 bude možné stavět už jen domy s velmi nízkou spotřebou energií. Proto jsme studentům chtěli otevřít dveře do světa pasivních a nízkoenergetických staveb, které budou navrhovat během své kariéry,“ vysvětluje Hana Šimánová ze společnosti Xella, koordinátorka projektu. 

Stavíme vesnici, která vychází vstříc potřebám obyvatel. Proto jsme rádi, že se sešlo tolik návrhů, jak propojit školu s přírodou a nabídnout dětem prostor k přirozenému učení se,“ řekl Ivan Husák, starosta obce Zichovec. Kromě multifunkčního centra s pivovarem, které je místem setkávání obyvatel, má v plánu postavit i mateřské centrum nebo dům pro seniory. „Obec má poskytnout zázemí obyvatelům a podporovat jejich sociální a kulturní život,“ vysvětlil, proč uvítal rozhodnutí společnosti Xella zadat studentům právě návrh lesní školy v jeho obci.
Vítězný projekt
Architekt Vlado Milunić zdůraznil, že architektura by měla napomáhat k budování takové civilizace, která nebude anonymní a bude respektovat přírodu. "Po minulých civilizacích zůstaly ruiny kamenných měst zarostlé vegetací. Pokud se nevrátíme zpět k moudrosti venkova a nezačneme stavět města, které respektují přírodu a šetří energii, po té naší „civilizaci“ zůstanou jen hromady odpadků všeho druhu." Výstava soutěžních projektů se ze Zichovce pak přesune do Senátu PČR, kde bude k vidění od 14.5 do 3.6.2013. Ocenění studenti jsou odměněni cenami ve výši 1500, 1000 a 500 euro a třemi věcnými cenami v hodnotě 150 euro.

Studenti oceňují volnost zadání, porota jejich kreativitu
Studenti, kteří byli oceněni v minulých ročnících, rádi vzpomínají hlavně na volnost, kterou jim soutěžní návrh poskytoval. „Jako "hotový" architekt vzpomínám na tuto soutěž moc rád, neboť mi ukázala, že se vyplatí být tvrdohlavý a jít si za svým cílem. Projekt pro soutěž považuji za nejlepší, jaký jsem kdy jako student vytvořil, a vždycky mi udělá radost, když si na něj mohu vzpomenout. Realita "hotového" architekta je na hony vzdálená našim studentským postojům bez kompromisů. Někdy stojí ale za to, připomenout si ty staré dobré časy, kdy si člověk připadal nesmírně důležitý a schopný změnit svět,“ říká Ing. arch. Radim Rozehnal, který byl oceněn v 7. ročníku.

Na soutěž se ale stejně tak těší i porota. "Celý projekt je krásnou mentálnou symbiózou všetkých zúčastněných. Na jednej strane venujú čas, prostriedky a energiu organizátori - pripravia zmysluplné zadanie, ktoré musí chytiť za srdce každú kreatívnu dušu. Na druhej strane sú študenti - svoj čas, rozum a umelecký potenciál venujú práci, z ktorej vznikne ohromná množina ideí a krásy. A do tretice je tu porota, krorej členovia sa ako malé deti tešia na tento príval kreativity. Aby v kritických rozpravách, teoretických úvahách a nekompromisných súdoch vygenerovali najlepšie z najlepšieho,“ řekl Ing.arch. Peter Moravčík, člen poroty.

Podrobnosti o soutěži
Studenti měli za úkol vytvořit prostor pro vzdělávání - pro vzájemné tvořivé předávání mezi lidmi. Inspirativní místo schopné podpořit vznik skutečného společenství mezi dětmi a dospělými, s atmosférou otevřenosti a nezaujaté alternativy vůči většinovému vzdělávacímu systému. Koncept byl zasazen do vesnice Zichovec, která leží na okraji přírodního parku Džbán.
Cílem soutěže je nabídnout budoucím architektům příležitost k poctivé tvůrčí sebereflexi ve srovnání s ostatními, ale především se pokusit o získání náhledu na samotný vzdělávací proces, uvědomit si svoji pozici v něm a mít možnost vyslovit svůj vlastní osobitý názor.



Seznam oceněných studentů

  • 1. místo - Bc. Eva Šišková, Bc. Katarina Škodová, Bc. Miroslav Šestina  (FA STU Bratislava)
  • 2. místo - Martin Hložka (FA VUT Brno), vedoucí Ing.arch. Pavel Jura
  • 3. místo - Jiří Mach (FA VUT Brno), vedoucí Ing.arch. Pavel Jura
  • 4. místo, odměna - Lenka Gulačová, Linda Pišová, Zdeňka Sedláková  (FA VUT Brno), vedoucí doc. Ing.arch. Gabriel Kopáčik, Dr.
  • 5.místo, odměna - Jitka Vančurová  (FA VUT Brno), vedoucí Ing.arch. Pavel Jura
  • 6.místo, odměna - Juraj Prokipčák, Lukáš Makuch  (STU Bratislava)
  • Cena starosty - Lenka Půžová  (FA VUT Brno), vedoucí Ing.arch.Jan Kratochvíl
     

Všechny projekty naleznete ZDE.

tisková zpráva

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Projekty

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz