Studenti pracovali na obrazech z centra Prahy, inspirovali se historickými vedutami

Ústav urbanismu Fakulty architektury ČVUT dohodl spolupráci v rámci mezinárodního workshopu s Momoyo Kaijimou (ETH Curych). Čeští vedoucí měli za úkol připravit historické pražské veduty, obrazy starých mistrů měly studentům sloužit jako inspirace. Výběr se ale ze Švýcarska několikrát vrátil. Momoyo Kaijima stále trvala na obrazech zabydlených lidmi a jejich aktivitami. Při celotýdenní práci nešlo tolik o výstavná průčelí paláců. Studenti se soustředili na děje, které v prostředí probíhají. Rozdíly mezi dnem a nocí i stovky let vzdálené slavnosti pak dokázali zaznamenat do jedné kresby.

Momoyo Kaijima z ateliéru Bow-Wow studuje chaotický pohyb metropolí už 20 let. Její pečlivé pozorování a podrobná ruční kresba vzbudily poprvé pozornost po vydání knihy Made in Tokyo v roce 2001. Detailní zobrazení přehlížených míst, jako jsou stánky s občerstvením nebo křižovatky rychlostních silnic, pomáhají bořit předsudky o architektuře. Momoyo Kaijima svou náročnou a meditativní prací sleduje hlavně veřejný prostor a život lidí kolem domů.

V březnu 2022 měli studenti fakulty architektury ČVUT možnost pracovat v týmech se svými švýcarskými kolegy z ETH Curych, kde v současnosti Momoyo Kaijima působí. Každá skupina si vybrala jedno z míst v pražském centru a vyrazila pozorovat aktivity lidí v lokalitě. Velkoformátové axonometrie, které během týdne vznikly, pak sloužily i jako platforma pro diskuzi. Na získané zkušenosti jsme se zeptali Štěpána Macka a Márie Jacové.

Celý týden jste sledovali, co se děje v historickém centru. Jak jste vnímali, že ve středu metropole ubývá místních?
Mária: Kreslili jsme Ovocný trh, kde se v minulosti skutečně prodávala zelenina a ovoce. Neobchodovalo se ve stáncích, ale na rozložených plachtách tvořících barevný koberec. Bylo tu pořád rušno. Současnost je opačná, funguje jen zásobování obchodů a Stavovského divadla, jinak po náměstí nechodí mnoho lidí. 
Štěpán: Turismus byl určitě jedno z hlavních témat diskuze a objevuje se i v kresbách. Snažili jsme se znázornit různé vrstvy či aktivity a ty se dějí v různých časech. V jednom segmentu veduty byla ukázána denní špička, jinde významná historická událost. Zpracovali jsme Střelecký ostrov a překvapilo nás, že se ve zdejší zeleni konal první sokolský slet i oslava 1. máje. A už z her Járy Cimrmana víme, že se tu po mostě procházel císař František Josef I. Chtěli jsme všechno vyjádřit kresbou a obejít se bez popisků, hledali jsme reference. Na starých fotografiích jsme pátrali po symbolech – třeba pro první máj 1890 to byly klobouky a vlajky.
Do kreseb můžete schovat i různé hříčky. Zaujala mě zpráva ze starých novin o těžkém autě, které rozhoupalo řetězový most. Nevěděl jsem, jak situaci zachytit, tak jsem na korbu nákladního vozu posadil slona. Ale najdete u nás i žraloka ve Vltavě nebo skákající opici. 

Zkušení architekti často kritizují současnou výuku na fakultách, která se přesunula přímo do virtuálního prostředí programů. Bylo šest dní kreslení tužkou intenzivním zážitkem?
Mária: Po prvním ročníku na škole jsem měla z kreslení dobrý pocit, ale chybí mi v ateliérech, kdy je už člověk přikovaný k počítači. Myslím, že na workshopu se sešli lidé, kteří mají k tužce větší vztah, nešlo ale pouze o volnou kresbu. 
Štěpán: Byla to i deskriptivní geometrie. V určité fázi jsme si museli vybrat způsob promítání a úhel pohledu. Na hlavní objekty jsme použili pravítko, abychom si rozvrhli, jak vysoké udělat lidi, jak široký bude chodník. A potom už jsme pracovali poměrově. Část skupin využilo dostupný 3D model Prahy, pohledy z něj jsme si vytiskli a do kresby překreslili přes sklo. 

Zeptám se možná neznale, ale vaše axonometrie si zachovávají měřítko?
Mária
: Ano, měli jsme pracovat mezi měřítky 1 : 200 až 1 : 800, to už bychom si ale museli obhájit, človíček se stává tečkou a aktivity těžko znázorníte. Jako jediní jsme zvolili pohled zdola, nedívali jsme se na náměstí z ptačí perspektivy, chtěli jsme totiž zvýraznit pražské pasáže, jinak ukryté v budovách.

Jak probíhaly konzultace?
Štěpán: Švýcarský tým pedagogů nás v ulicích několikrát obešel – s pověstnou přesností byli vždy všude načas. Řešili jsme praktické věci – jako zvolení úhlu záběru i jak ukázat neformálnost prostoru či pronikání přírody do města.

Snad vám nebude chybět týden školy…
Štěpán
: My budeme muset učení dohnat, ale Švýcaři mají týden vyhrazený pro workshop. Výběr akcí je pestrý a po celé Evropě. Mohou tak zkusit skoro cokoliv a nic nezameškají.

Dokážete zkušenosti využít i ve své praxi? 
Mária
: Axonometrie nepodléhá zkreslení jako perspektiva, stačí se držet jednoho pravidla. Je tak dobrým mezičlánkem mezi sice názornými, ale náročnými vizualizacemi a půdorysem, kterému už laik zase nemusí tolik rozumět. Uplatníme je hlavně při znázornění funkcí v návrhu.
Štěpán: Byla to intenzivní práce, kdy jsme museli oddřít každou balustrádu na mostě i klobouk človíčka. Ale zároveň také meditace a čas o věcech přemýšlet. S lektory probíhala komunikace velmi neformálně, Švýcaři při každé příležitosti preferují debatu s aperitivem v ruce. Klíčová byla i spolupráce v týmu, postupně jsme si totiž vstupovali do svých kreseb. Začali jsme též víc vědomě pracovat se strukturou čáry či sílou tlaku na tužku.

Pavel Fuchs
Foto: Jiří Ryszawy


Článek byl publikován v časopise Stavba DETAIL č. 2/2022

Zadejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*