Taylor Cullity Lethlean + Paul Thompson: Australská zahrada

Taylor Cullity Lethlean + Paul Thompson: Australská zahrada

Nová botanická zahrada v australském státě Victoria

Architekti: Taylor Cullity Lethlean + Paul Thompson
Místo: Cranbourne, Victoria, Austrálie
Klient: Royal Botanic Gardens, Cranbourne
Plocha: 40 ha
Rozpočet: 11 mil. $
Realizace: 2012
Foto: John Gollings, Ben Wrigley, Peter Hyatt


Nová botanická zahrada v bývalé pískovně umožňuje návštěvníkům sledovat metaforickou cestu vody přes australskou krajinu od pouště až k pobřeží.
Díky umělecké zahradní architektuře spojuje tato integrovaná krajina zahradnictví, architekturu, ekologii a umění a tvoří největší botanickou zahradu věnovanou australské flóře. Cílem projektu je inspirovat návštěvníky prostřednictvím tématických zážitků k tomu, aby na autralské rostlinstvo nahlíželi novým způsobem.
Dokončení Australské zahrady přichází v době, kdy botanické zahrady na celém světě zpochybňují dosavadní paradigmata výzkumné činnosti a rekreace a přeorientovávají se na informace o zachování krajiny a na obnovu zájmu o smysluplné angažmá návštěvníků.

Australská zahrada zapojuje návštěvníky vyjádřením vztahu láska–nenávist, který Australané chovají ke své krajině. Ta je lidmi přijímána nebo se jí vyhýbají, milují ji pro její úžasnou krásu, nebo ji nenávidí jako příčinu utrpení. Umělci a spisovatelé jsou v reakci na jemné rytmy, plynulé formy a houževnatost flóry často inspirováni naší krajinou k tvorbě nebo literatuře, kdežto jiní se pokusili krajinu uspořádat a chápat ji jako lidmi navrženou formu.

V Australské zahradě se tato napětí stala tvůrčí genezí projektu, jenž je vyjádřením naší úcty a pocitu úžasu jak z přírodní krajiny, tak našeho vrozeného impulzu ji měnit do lidmi koncipované podoby krásné, avšak naší vlastní práce.

Na východní straně zahrady jsou výstavní zahrady, ukázky krajiny, výzkumné plochy a řádky lesnictví, které ilustrují náš sklon rámovat a organizovat naši krajinu spíše formálním způsobem, zatímco na západě jsou návštěvníci pohlceni zahradou, která se inspiruuje přírodními cykly, všudepřítomnou krajinou a nepravidelnými floristickými formami. Roli prostředníka mezi těmito dvěma situacemi hraje voda, která vede návštěvníky od srázů kamenných polí k meandrům řeky a výběžkům melaleucy (čajovníku australského, z nějž se získává olej tea tree) až k pobřežní hraně.

Zahrady v Austrálii byly tradičně modelovány podle vzoru evropských precedentů nebo v poslední době šlo o pokusy znovu vytvořit svůdný charakter australské krajiny. Australská zahrada naopak využívá australskou krajinu jako inspiraci k vytvoření sekvence silných skulpturálních a uměleckých krajinných zážitků, které umožňují uvědomit si rozmanitost krajiny, šíři jejího měřítka a nádherné kontrasty. Prostřednictvím těchto tvůrčích krajinných kompozic se projekt snaží stimulovat návštěvníky k možnému využití a vzdělávat o rozmanitosti australské flóry.

Návštěvníci se učí vnímat botanické sbírky přes vnitřní interpretační zkušenost. Vyhýbáme se didaktickému značení ve prospěch krajinářského přístupu, který komunikuje prostřednictvím vyprávění cestou zkušeností a ponoření. Design je zde katalyzátorem, který evokuje kvality australské krajiny cestou abstrakce, destilace a tvarování. Tento přístup způsobuje zvýšený zážitek, který nezávisí na mimikry, nebo simulakrech.

Navržené zážitky, jako je chůze po spleti na zemi v eukalyptovém lese nebo průchod přes vřesoviště prořezávaná pobřežním větrem, jsou v juxtapozici k řádu, upomínajícím na lesní plantáže a zahrady, které evokují vzory urbanizace podél našeho pobřeží. Botanická sbírka hraje zásadní podpůrnou úlohu v akcentování interpretační zkušenosti. Zde vyprávění informovalo kompozici a zkušenost zesiluje poselství. Cílem návrhu je nalézt rovnováhu mezi abstrakcí, metaforou a poezií. Návštěvníci si neodnesou domů stejné vzkaz, protože každý bude mít své vlastní zkušenosti. Je zde umožněno mnoho vrstev emocionálních a intelektuálních objevů.

Procházka australskou krajinou je cesta konstantních vazeb, posunů a skoků. Člověk tu nikdy cestuje v přímce – flóra vstoupí do cesty! Toto je choreografie pohybu v Australské zahradě, návštěvníci jsou vybídnuti k výrazně nekonvenční cestě. Návštěvníci jsou zváni do krajiny systémem cest, které se neustále morfuje podle vyprávění krajiny a zážitků zahrady. Křupavé cesty v zahradě Gondwana se posunou na kruhové desky jako by nastrouhané přes vodu a pak se spojí s polem kamenů, kde již cesta není dál patrná. Tak jako neexistuje jen jeden lineární příběh, který by popsal australskou krajinu, jsou i cesty v Australské zahradě vedeny po mnoha stezkách, které přinášejí mnoho zkušeností. Je to zahrada objevů, mnoha zážitků a souhrnných vědomostí.
Jako největší botanická zahrada zaměřená na předvedení australské květeny má Australská zahrada velkou sbírku rostlin pro vědecké, vzdělávací a ochranářské účely. To hraje důležitou roli v pomoci pochopit vědcům a veřejnosti historii, současné využití, a co se týká budoucnosti, může uchovat rostliny v přírodním i městském prostředí. Přijímá ideu o důležitosti biologické rozmanitosti, o zvýšeném porozumění pro potřebu chránit druhy a ekosystémy pro uchování světového biologického dědictví.

Australská zahrada však plní i jinou roli, a to roli nové veřejné sféry pro stále se rozvíjející město.  Zpráva o biologické rozmanitosti a udržitelnosti je integrována do jeho role nové hlavní turistické destinace, kam si návštěvníci nejen přicházejí prozkoumat rostlinné sbírky, ale také se bavit interaktivními workshopy, hudbou, v kině, obchodech, kavárnách či si prostě hrát.

Australská zahrada se nachází v bývalé pískovně, kde zbyly pozůstatky obnažené vegetace a kde byla vytěžena všechna zemina. Náš tým spolupracoval s krajinářem a zahradním architektem Paulem Thompsonem, s jehož pomocí jsme návrhem a výběrem rostlin tvořivě regovali na dané podmínky, což jsme považovali za lepší řešení, než dovážet novou půdu. Ve výsledku bylo využito 170 tisíc rostlin více než 1700 druhů schopných přizpůsobení náročným podmínkám pozemku; druhy byly vybrány nejen jako vhodné k životu na půdě s nízkým obsahem organických látek, ale také pro jejich malou náročnost na vodu a schopnost tolerovat sucho.