The Eatery

The Eatery

U Uranie 18, Praha Holešovice

(13. 1. 2020) Neuhäusl Hunal

   
 
 
 
 

The Eatery

Dvojznačný název holešovického bistra naznačuje hlavní koncept: jídelna divadlem. Architektura vytváří scénu pro představení, které se odehrává v kuchyni i na talíři. Klíčové principy – racionalita, kontrast, přirozenost, střídmost, transparentnost a moderní interpretace české klasiky – jsou v souladu s gastronomickou filozofií fine dining podniku. Racionální organizace všech provozů podporuje jejich přehlednost. Otevřená kuchyně je jádrem kompaktního prostoru restaurace bez tradičního baru. Vysoké sezení po obvodu kuchyně umožňuje pozorovat přípravu pokrmů a navázat kontakt s kuchaři. Poloprůhledná stěna měkce odděluje vinotéku a neformální šatnu.
Neobvyklé použití obvyklých materiálů jasně vymezuje jednotlivé funkce a dává vzniknout neortodoxním souvislostem. Odhalení nosných železobetonových konstrukcí definuje převažující přísný charakter, který podporuje pečlivě vybraný mobiliář a analogicky surový heraklit. Tyto dřevocementové desky bez povrchových úprav plní akustickou funkci a odkazují na kamenný obklad budovy. Obyčejné plotové tvarovky skládané na výšku tvoří mřížku neukončené polopříčky. S monochromatickou syrovostí prostoru pro hosty kontrastuje bílý keramický obklad a nerez gastronomických provozů podtržené minimální grafikou. Záměrně nedokončené sádrokartonové příčky v chodbě tvoří lehce šokující přechod z odstínů šedé k černobílému minimalismu toalet.
Typy osvětlení podporují daná materiálové řešení a funkce: decentní betonová svítidla vytvářejí intimní, teplou atmosféru u stolů pro hosty, oproti tomu studené silné světlo zdůrazňuje hygienicko-technický charakter obsluhujících prostorů. Podsvícení vinotéky vytváří jemnou hru barev a jedinou „dekoraci“ v prostoru. V přízemí administrativního objektu se původně nacházel právě obchod s dekoracemi.

Bistro se nachází v přízemí administrativního objektu z devadesátých let, kde původně (a paradoxně) fungoval obchod s interiérovými dekoracemi. Během celého procesu bylo zásadní udržet striktní jednoduchost a jednoznačnost prostoru i principů. Na výsledku bez kompromisů má svůj podíl také takřka ideální, intenzivní spolupráce s budoucími uživateli prostoru. 

Autorská zpráva
Foto: Studio Flusser


 

Autoři: Ing. arch. ing. David Neuhäusl, Ing. arch. Matěj Hunal
Grafický design: Martin Groch
Generální projektant: Růžička a partneři
Gastotechnologie: In-gastro

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Interiéry/design

Dokončení

2018

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz