The Eatery

The Eatery

U Uranie 18, Praha Holešovice

(13. 1. 2020) Neuhäusl Hunal

   
 
 
 
 

The Eatery

Dvojznačný název holešovického bistra naznačuje hlavní koncept: jídelna divadlem. Architektura vytváří scénu pro představení, které se odehrává v kuchyni i na talíři. Klíčové principy – racionalita, kontrast, přirozenost, střídmost, transparentnost a moderní interpretace české klasiky – jsou v souladu s gastronomickou filozofií fine dining podniku. Racionální organizace všech provozů podporuje jejich přehlednost. Otevřená kuchyně je jádrem kompaktního prostoru restaurace bez tradičního baru. Vysoké sezení po obvodu kuchyně umožňuje pozorovat přípravu pokrmů a navázat kontakt s kuchaři. Poloprůhledná stěna měkce odděluje vinotéku a neformální šatnu.
Neobvyklé použití obvyklých materiálů jasně vymezuje jednotlivé funkce a dává vzniknout neortodoxním souvislostem. Odhalení nosných železobetonových konstrukcí definuje převažující přísný charakter, který podporuje pečlivě vybraný mobiliář a analogicky surový heraklit. Tyto dřevocementové desky bez povrchových úprav plní akustickou funkci a odkazují na kamenný obklad budovy. Obyčejné plotové tvarovky skládané na výšku tvoří mřížku neukončené polopříčky. S monochromatickou syrovostí prostoru pro hosty kontrastuje bílý keramický obklad a nerez gastronomických provozů podtržené minimální grafikou. Záměrně nedokončené sádrokartonové příčky v chodbě tvoří lehce šokující přechod z odstínů šedé k černobílému minimalismu toalet.
Typy osvětlení podporují daná materiálové řešení a funkce: decentní betonová svítidla vytvářejí intimní, teplou atmosféru u stolů pro hosty, oproti tomu studené silné světlo zdůrazňuje hygienicko-technický charakter obsluhujících prostorů. Podsvícení vinotéky vytváří jemnou hru barev a jedinou „dekoraci“ v prostoru. V přízemí administrativního objektu se původně nacházel právě obchod s dekoracemi.

Bistro se nachází v přízemí administrativního objektu z devadesátých let, kde původně (a paradoxně) fungoval obchod s interiérovými dekoracemi. Během celého procesu bylo zásadní udržet striktní jednoduchost a jednoznačnost prostoru i principů. Na výsledku bez kompromisů má svůj podíl také takřka ideální, intenzivní spolupráce s budoucími uživateli prostoru. 

Autorská zpráva
Foto: Studio Flusser


 

Autoři: Ing. arch. ing. David Neuhäusl, Ing. arch. Matěj Hunal
Grafický design: Martin Groch
Generální projektant: Růžička a partneři
Gastotechnologie: In-gastro

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Interiéry/design

Dokončení

2018

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

19. 1. 2020 11:37:05

Re: Re: Praha bude chránit panorama města, střech a podpoří stav...

Praha patří mezi nejkrásnější města světa díky jedinečnému urbanismu - celkovému uspořádání historického jádra i fantastické architektuře - málo kde najdeme tak bohatou směs stylů od románského po slohy 19.století. Za Karla IV. to byla jedna z největších metropolí Evropy a v době baroka již tehdy uznávaná svou jedinečnou krásou. Proč bychom jako Češi neměli být hrdí na tak úžasnou hodnotu? Praha zůstala jedinečná jen proto, že jsme v minulosti neměli dost peněz ji přestavět a tedy zničit, jak se to stalo v jiných evropských metropolích. Teď víceméně bez naší zásluhy vlastníme velkou devízu. Tohle vše ale neznamená, že v Praze musí být šmelina a kriminalita, To s tím nijak nesouvisí, spíše bych řekl, že zatímco krásná Praha možná ani není tak přímo vizitka českých schopností, to, co se děje dnes, česká vizitka je. Také se v Praze můžou stavět mrakodrapy, jen ne do historického panoramatu, to přece není nic hrozného. Proč bychom neměli jedinečnou starou Prahu a vedle rostly moderní čtvrtě. Jen to dělejme rozumně, ne tak, jako v mnoha zničených městech a vesnicích za komunistů, ale bohužel i za dnešní doby. Management je první vlaštovkou rozumného přístupu k rozvoji Prahy a pokud bude trend pokračovat, můžeme se dočkat i dalších rozumných opatření, jako vytěsnění šmeliny a grázlovství. Ale to je běh na dlouhou trať a nezapomínejme, že všechno, co se v Praze děje, je víceméně výsledek českých poměrů. Tak se snažme, abychom nemusely pořád jen koukat na ty Němce, Francouze nebo Švýcary.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o.