Thomas Heatherwick: Savarin

Thomas Heatherwick: Savarin

(23. 9. 2019) Projekt Savarin zahrnuje pečlivou rekonstrukci stávajících historických budov a vznik úplně nového veřejného prostoru se zelení, otevřeným prostranstvím ve vnitrobloku a komerčními plochami

   
 
 
 
 

Thomas Heatherwick: Savarin

Praha po dlouhé době získá novou unikátní architekturu, a to přímo v sousedství Václavského náměstí
Ikona současné světové architektury a designu Thomas Heatherwick a jeho studio navrhli novou podobu projektu Savarin u pražského Václavského náměstí. Ten zahrnuje pečlivou rekonstrukci stávajících historických budov a vznik úplně nového veřejného prostoru se zelení, otevřeným prostranstvím ve vnitrobloku a komerčními plochami. Savarin se skládá ze čtyř na sebe navazujících, a přitom vzájemně propojených samostatných částí se svým vlastním charakterem. Nové pasáže umožní snadný a volný průchod dříve nepřístupným centrem metropole, zahrada a náměstíčko vnesou život do vnitrobloku a veřejně přístupné střešní zahrady a terasy nabídnou výhledy na panorama Prahy. Díky zapojení studia Heatherwick získá Praha novou unikátní architekturu světového formátu. Studio Heatherwick totiž patří k nejúspěšnějším světovým architektonickým a designérským ateliérům současnosti a stojí za unikátními projekty po celém světě, navíc je často oceňováno právě za revitalizaci opuštěných prostor.

„Projekt Savarin je pro nás srdcovou záležitostí a i kvůli jeho umístění v srdci metropole chceme, aby zde vznikla hodnotná architektura světového formátu. I proto jsem nadšený, že se nám podařilo navázat spolupráci se špičkovým architektonickým a designérským studiem Heatherwick, stálo nás to opravdu hodně práce a úsilí,“ říká Omar Koleilat, generální ředitel skupiny Crestyl. „Chceme, aby projekt Savarin zapadl do celkové vize Prahy. I proto počítáme s renovací všech zchátralých chráněných historických budov a vnesením života do vnitrobloku. Hledíme ale i do budoucna – díky zapojení studia Heatherwick získá pražský Savarin možnost zařadit se mezi další světové ikony architektury,“ dodává.

Heatherwick klade u projektu Savarin důraz na maximální zpřístupnění veřejnosti

„Je úžasné oznámit první projekt mého studia v Praze. Jsem nadšený, že mám příležitost pracovat v tak obdivuhodném městě a věřím, že designové nápady našeho studia vytvoří jedinečné místo a stanou se inspirujícím doplňkem historického centra Prahy,“ říká Thomas Heatherwick.
Podle něj tento projekt oživí stávající historické budovy a zároveň přinese novou architekturu do vnitrobloku kolem jízdárny. Cílem je oživit propojení skrz toto místo jak na úrovni ulice, tak střešní krajiny, a vytvořit tak nový významný veřejný prostor v srdci Prahy. Design byl inspirován kontextem a bohatým historickým dědictvím města – od velkolepých barokních paláců přes obyčejné domy s pavlačemi a dvorky.

Se studiem Heatherwick získá Praha novou unikátní architekturu světového formátu
Studio Heatherwick patří k nejúspěšnějším světovým architektonickým a designérským ateliérům současnosti. Stojí za unikátními projekty po celém světě, například za novými centrálami giganta Google v Londýně a v Kalifornii (ve spolupráci s BIG), organicky pojatým studijním centrem v Singapuru, novým futuristickým parkem Pier 55 a unikátním veřejným prostorem Vessel v New Yorku nebo ikonickým britským pavilonem na výstavě Expo 2010. Studio ale proslavil i návrh ohniště pro olympiádu v Londýně v roce 2012 nebo nový design londýnských doubledeckerů.

K nejnovějším projektům patří třeba inovativní přestavba tokijské čtvrti Toranomon-Azabudai nebo rekonstrukce 130 let starého londýnského výstaviště Olympia. Právě za revitalizaci opuštěných prostor je studio Heatherwick často oceňováno – přeměna starého sila v Kapském Městě na muzeum současného afrického umění Zeitz MOCAA byla loni v této kategorii oceněna jako světová stavba roku a mezi letošními finalisty je londýnský projekt Coal Drops Yard, díky kterému se nevyužívané uhelné sklady proměnily na veřejný multifunkční prostor. Tato přestavba již byla před pár měsíci oceněna prestižní britskou RIBA National Award. Projekt Savarin v Praze tak má možnost zařadit se mezi další světové ikony architektury vznikající pod taktovkou studia Heatherwick.

Savarin propojí čtyři samostatné části s okolím

Projekt Savarin je umístěn přímo v sousedství pražského Václavského náměstí, které s odkazem na tradici václavských pasáží propojí s ulicemi Na Příkopě, Jindřiškou a Panskou. Zahrnuje pečlivou rekonstrukci stávajících historických budov a vznik úplně nového veřejného prostoru se zelení, otevřeným prostranstvím ve vnitrobloku a komerčními plochami. Savarin se skládá ze čtyř na sebe navazujících, a přitom vzájemně propojených samostatných částí, z nichž každá bude mít svůj vlastní charakter a způsob využití. Ctí tak tradiční pražské urbanistické uspořádání, kde na sebe navazují různě velké ulice, náměstí, dvory nebo parky, které pohromadě tvoří harmonický celek.

Budova orientovaná do Jindřišské ulice nabídne svůj vlastní zelený vnitroblok a několik restaurací. V druhé části s vchodem z Panské bude tržnice Time Out Market s přibližně patnácti různými gastro službami – unikátní kulinářské zážitky tak budou dostupné i pro obyvatele Prahy a za dostupnou cenu, nevzniknou další restaurace jen pro turisty. V bloku tří budov směřujících na Václavské náměstí bude umístěna pasáž s obchody a službami. Všechny tyto tři části povedou návštěvníky do samotného srdce projektu – nového veřejného prostoru s parkem a pečlivě zrekonstruovanou budovou historické jízdárny, o které doposud veřejnost vůbec nevěděla, a paláce Savarin od Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Právě tento barokní skvost tak po velmi dlouhé době opět získá svou původní koncepci, kdy na palác s nádvořími naváže park a jízdárna.

Samozřejmostí je zachování a kompletní rekonstrukce celých historických budov orientovaných do ulice, nejen samotných fasád. Celý vnitroblok se otevře veřejnosti, v novém projektu bude 3,5x více (6 700 m2) veřejně přístupných venkovních ploch než nyní. Vedle Františkánské zahrady tak vznikne u Václavského náměstí další prostor vhodný pro relaxaci a volný čas s nově vysázenou zelení, lavičkami, fontánami a pítky. Veřejně přístupné střešní zahrady a terasy nabídnou výhledy na panorama Prahy. Nové volně přístupné pasáže umožní snadný a volný průchod dříve nepřístupným centrem metropole. Budou napojené na stávající průchody a propojí ulice kolem celého bloku. Pasáže budou bez dveří, vše bude přístupné bezbariérově a vznikne i nový přímý bezbariérový vstup do metra Můstek.


Projekt Savarin nabídne unikátní spojení umění, inspirace, módy, kultury, architektury a kulinárních zážitků. Má za cíl vylepšit nabídku služeb, zábavy, veřejných prostor a obchodů i pro rezidenty, mělo by se jednat o ideální místo pro každodenní nákup běžného občana. Nyní je vše ve finální fázi příprav. Se zahájením první části stavby – rekonstrukce barokního paláce Savarin – se počítá ještě v tomto roce.
tisková zpráva

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Projekty

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz