Sama zmiňovaná norma EN 12608 jasně udává, že třídění okenního profilu nedefinuje rozdíly v kvalitě profilů nebo ve funkčnosti okna. Pouze podle tloušťky profilu řadí okna do tříd A, B, C. Nikde se nepíše, že profily musí jednoznačně spadat do třídy A, aby splnily požadované parametry. Podstatné je, že hotový výrobek se všemi komponenty, které dostojí vlastním normovým požadavkům, splnil nároky stavby tak, jak je udává česká technická norma pro okna a dveře ČSN EN 14351-1+A2. Výňatky z evropské normy, zahrnující klasifikaci profilů podle tříd, tak bývají de fakto zneužívány k tomu, aby záměrně mátly zákazníka. Toto nekalé jednání v poslední době marketingově podporují i někteří výrobci plastových profilů, kteří publikují články o vlastních mechanických zkouškách, dokládajících, že se profily tříd B a C oproti třídě A více deformují. Jsou ale tyto zkoušky průkazné? Odpověď je snadná. Nikoliv.
Zkoušky dílčích komponent nemohou nikdy nahradit normou dané zkoušení hotového výrobku
Střední Evropa je za Německem s tímto problémem značně pozadu, protože tam proběhly podobné diskuze už v roce 2006. Jejich verdikt byl jasný – profily třídy A a B jsou schopné splnit stejné třídy předepsaných vlastností technické normy pro okna a dveře. Protože není podstatné, že stěny jednotlivých profilů jsou o 0,3 – 0,5 mm slabší, podstatné je, jakých výsledných vlastností dosahuje celý výrobek.
Podívejme se zblízka na zkoušky, kterými se v tuzemsku dnes někteří výrobci ohánějí. Nemají nic společného s normově danými zkušebními metodami, dokládajícími kvalitu okna tak, jak je vyžaduje česká technická norma ČSN EN 14351-1+A2. Často se totiž jedná o laboratorní zkoušky vnitropodnikové kontroly dílčí kvality výrobků a neprovádí se na celém okně, ale pouze na odřezcích profilů, popřípadě na svařených rohových spojích. Zkouška rohových spojů byla důležitým ukazatelem před téměř 20 lety (rok 2002), v době vzniku normy EN 12608. Tehdy byly na trhu systémy se stavební hloubkou kolem 60 mm. Jakékoliv ztenčení stěn profilu tedy přineslo poměrně významné snížení svařovaných ploch a tím pádem se sledovaly pevnosti rohů důsledněji. Vylehčené profily třídy B pak byly určené pro východní země. Dnes se profilová konstrukční hloubka pohybuje nad 80 mm, tím se razantně zvýšila plocha svařování a dnešní hodnoty pevností rohů jsou tak vysoce nad stanovenými minimálními pevnostmi (A i B). Tahle zkouška se proto dnes považuje spíše za okrajovou a používá se téměř výhradně pro kontrolu výroby a zjištění jejích chyb – na pevnosti rohů má vliv řada jiných výrazných vlivů, jako je špatný úhel z nářezové pily, řez není kolmý na profil, špatné teploty na svářečce, zašpiněné folie na zrcadlech, disciplína při zasouvání mastného armování do profilu, zašpinění svařovaných ploch atd.
Okna z regenerátů a recyklátů vykazují vyšší pevnost než okna z běžného PVC
Nabízí se otázka, proč se v tomto odvětví uměle vytvořil takový tlak. Odpovědí je bohužel pravděpodobně záměrné zmatení, které umožňuje při výběrových řízeních upřednostňovat vlastní zájmy před objektivním posuzováním. Diskriminované bývají často i profily z regenerátů a recyklátů (u některých výběrových řízení jsou nabídky zahrnující tyto profily rovnou vyřazeny, důvodem je, že se údajně jedná o méně kvalitní materiál), opět neoprávněně. Oknařské PVC patří mezi jednu z nejkvalitnějších recyklovatelných surovin, regenerát po doplnění základního PVC získává ještě lepší vlastnosti než čisté PVC. Podíváme-li se například na naši oblíbenou pevnostní zkoušku rohového spoje, profily z regenerátů dosahují průměrně o 16 až 17 % vyšší pevnosti než rohové spoje profilů z klasického PVC.
Dnes na trhu NEEXISTUJE okenní profil, který by nevyužíval principu „znovupoužití již jednou zpracovaného materiálu“. Naopak. Podmínka recyklace při zadávání veřejných zakázek je v některých zemích jasně definovaná a objem „recyklovatelných a recyklovaných“ stavebních materiálů tak dosahuje až 20 %. Je třeba upozornit, že ti největší výrobci, kteří v ČR zastávají používání „prvomateriálu“, patřily ve své mateřské zemi k prvním producentům, chlubícím se zpracováváním recyklátu.
Směrodatné jsou pouze údaje, které jsou na základě nezávislých zkoušek publikované v technické normě
Jednoznačným a neoddiskutovatelným kritériem pro kvalitu oken jsou proto parametry, porovnané s českou technickou normou ČSN EN 14351-1+A2, na které objektivně dohlíží nezávislé zkouškové laboratoře – takových vlastností je celá řada, od odolnosti proti zatížení větrem, vodotěsnosti, mechanické pevnosti, až po odolnost vůči loupeži nebo opakovanému otevírání a zavírání. Každý zadavatel zakázky by se měl při výběru vhodné nabídky řídit jen a pouze těmito požadavky a nesednout na lep „deklarovaným“ pseudovlastnostem, které hovoří pouze o dílčích komponentech a ne o celku jako takovém.
Samozřejmostí je i pohled na další služby, které nabídka zahrnuje, a jejichž absence nebo zhoršená kvalita samozřejmě sráží cenu. To je například posouzení konkrétní stavby, specifika výroby, a záruční a pozáruční servis. Důraz musí být kladen také na správnou montáž, protože i sebelepší okno, špatně namontované, nesplní ani 50 % svých deklarovaných vlastností. Profesionální firmy a výrobci nepotřebují maskovat dobře odvedenou práci za množství nicneříkajících údajů. Jejich reference hovoří za vše.
podle podkladů společnosti REHAU
