Time: Koronavirus podle Koolhaase změní i architekturu

Time: Koronavirus podle Koolhaase změní i architekturu

(21. 5. 2020) Domnívá se, že je třeba znovu promyslet a přeorganizovat podobu mnoha veřejných prostor

 
 
 
 

Time: Koronavirus podle Koolhaase změní i architekturu

(ČTK/Time) - Nizozemec Rem Koolhaas, který získal Pritzkerovu cenu za architekturu, je zapřisáhlý kritik nynější podoby letišť, protože podle něj ztratila svůj původní smysl. Teď, v době koronaviru, svou kritiku rozšířil – domnívá se, že je třeba znovu promyslet a přeorganizovat podobu mnoha veřejných prostor. A týká se to i měst, zejména těch, jejichž smyslem se postupně stala jen atraktivita pro návštěvníky. O Koolhaasových názorech napsal americký časopis Time.

Se svou kritikou letišť se Nizozemec netají: "Do jejich spletitých útrob vstoupit musíme. A má to jediný cíl, totiž donutit nás nakupovat." Zástupy pasažérů jsou tak hnány labyrintem konstruovaným tak, aby vytvářel trvalý pocit přelidněnosti, lidé nemají možnost se rozhodnout se po svém a udržet si odstup. Letiště tak ztratila svůj hlavní účel. "Býval to vysoce racionální prostor, který vám jednoduše umožnil dostat se z jednoho místa na jiné," připomíná Koolhaas.

A s městy to podle něj není lepší. "Problém je, že v minulých 20 až 30 letech se z nich stala místa, kde se shromažďují relativně bohatí lidé a turisté. Města se drasticky změnila a my jsme tomu nevěnovali dostatek pozornosti," soudí autor knihy Delirious New York. Dlouho předtím, než svět začal každodenně používat výraz sociální odstup, viděl Koolhaas problém v tom, že polovina světové populace žije v metropolích postavených na dvou procentech půdy. A to bylo také námětem jeho výstavy Venkov v Guggenheimově muzeu, která poukazuje na lhostejný postoj k venkovským oblastem planety. Muzeum kvůli pandemii muselo zavřít v březnu, ani ne měsíc po zahájení výstavy. A v době, kdy si mnoho obyvatel měst začalo přát bydlet někde, kde není tolik lidí, a začalo přemýšlet o původu potravin na svém stole.

Koolhaas si myslí, že není třeba města zavrhnout, ale spíš se zamyslet nad důvodem zanedbávání venkova. "Celá naše profese je zaměřena na požadavky a potřeby lidských bytostí. Jenomže všude na světě se objevují velké mechanické stavby. Jsou rozlehlé, obdélníkové, uzavřené. Musíme vymýšlet architekturu, v níž hlavní budou stroje a roboti. Ale je třeba prozkoumat i to, jak mohou v jedné budově společně být jak roboti, tak lidé," sdělil Koolhaas.

Ve svých 75 letech je dost starý na to, aby věděl o strádání poválečné Evropy. Jako chlapec pobýval v Indonésii, kde poznal, jak může výskyt nakažlivého onemocnění zničit nepřipravený zdravotnický systém. Realita nynější pandemie je pro něj připomínkou mladých let.

Zabývá se architekturou, ale také vyučuje a píše knihy. Jestli jeho práci spojuje nějaké téma, pak je to zaměření pozornosti na to, čemu se ostatní kolegové nevěnují, ať jde o materiály nebo města v Nigérii. Jeden svůj projekt v Rotterdamu navrhl tak, aby nejlepší pohled na něj byl z jedoucího automobilu. Muzeum moderního umění v Moskvě umístil do zrenovované bývalé restaurace, kterou obložil polykarbonátem.

Je také autorem sídla čínské televizní sítě CCTV v Pekingu a nelíbí se mu současná kritika Číny kvůli koronaviru. "Je to forma sinofobie, odstup mezi Čínou a Západem se stále zvětšuje. Ta jasná varování z Číny tady nikdo neposlouchal," řekl Koolhaas.

Příjemně byl ale překvapen rychlou reakcí lidí, když se ukázalo, jak je situace vážná: "Nesmírně mne překvapilo, jak ohromné prostředky byly uvolněny, jakou přizpůsobivost lidé prokázali a změnili své chování tím nejradikálnějším způsobem".

 
 
 
 

21. 5. 2020 15:45:46. Re: Time: Koronavirus podle Koolhaase změní i architekturu. Lubor

  Pan architekt bude pěknej blbec. I když přednáší a píše knihy, to se nevylučuje. Kritika Číny je zcela namístě. Zdaleka ne jen za koronavirus, to je to poslední, co by nám na Číně mělo vadit. Je to jeden z nejzrůdnějších společenskejch systémů na planetě, komunistickej stát, kterej zcela rezignoval dokonce i na ideály socialismu či komunismu, a stvořil otrokářskej kapitalismus založenej na naprostým pohrdání jednotlivcem, zredukovaným jenom na biologickýho robota ve fabrice. To celý pod vedením podivný strany, která si říká komunistická. Vzhledem k nesmírný ekonomický a rostoucí vojenský moci se Čína stává světovou hrozbou číslo jedna, daleko nebezpečnější než všechny podivný fanatický odnože islámu dohromady, jen to skoro nikdo na Západě nechce vidět. Kde kdo se na internetu děsí "islamizace" Evropy, ale nikdo si už nechce připustit, že mnohem pravděpodobnější scénář je, že všichni skončíme za deset generací jako otroci v čínskejch fabrikách rozesetejch po celý planetě. Pod rudým hadrem na věčný časy.

21. 5. 2020 16:14:26. Re: Re: Time: Koronavirus podle Koolhaase změní i architekturu. Zdenda

  Člověče,co to kecáte? Koolhaas má pravdu a není to žádnej blbec..! Byl jste někdy v Číně? Největší nebezpečí pro tento svět jsou takoví zaslepení blbci jako vy,kteří věří tomu co troubí náš establišment bez vlastních zkušeností a vlastního názoru a s nulovou zkušeností z prostředí,které kritizují.

22. 5. 2020 11:51:59. Re: Re: Time: Koronavirus podle Koolhaase změní i architekturu. Rudolf

  Vážený pane, kdo jste Vy a co jste dokázal? Urážíte jednu z nejvýznamnějších osobností (nejen) architektury. Potom nevím kdo je tu blbec...

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz