Těšnovské nádraží / Třicet let od demolice, sto čtyřicet let od otevření

Těšnovské nádraží / Třicet let od demolice, sto čtyřicet let od otevření

(17. 3. 2015) Muzeum hlavního města Prahy pořádá od 17. 3. 2015 do 31. 5. 2015 před hlavní budovou muzea panelovou výstavu Těšnovské nádraží / Třicet let od demolice, sto čtyřicet let od otevření. Výstava představí nádraží Praha-Těšnov, které vzniklo bezmála před sto čtyřiceti lety, prostřednictvím historických pohlednic a fotografií.

 
 
 
 

Těšnovské nádraží / Třicet let od demolice, sto čtyřicet let od otevření

Muzeum hlavního města Prahy pořádá od 17. 3. 2015 do 31. 5. 2015 před hlavní budovou muzea panelovou výstavu Těšnovské nádraží / Třicet let od demolice, sto čtyřicet let od otevření. Výstava představí nádraží Praha-Těšnov, které vzniklo bezmála před sto čtyřiceti lety, prostřednictvím historických pohlednic a fotografií.

Nádraží Severozápadní dráhy, reprodukce kresby Fr. Chalupy otištěná v časopise Světozor roku 1876  Foto: www.muzeumprahy.cz
Výstava  umístěná na soustavě panelů před budovou Muzea hlavního města Prahy představí pražské nádraží, které před více jak čtyřmi desítkami let přestalo sloužit cestujícím a před třiceti lety bylo srovnáno se zemí.

Odstřel nádraží Praha-Těšnov provedený 16. 3. 1985 tak definitivně uzavřel jedno období pražské dopravní historie a změnil podobu lokality, v níž se nachází i hlavní budova Muzea hlavního města Prahy. Stojí tedy určitě za to připomenout časy, kdy cestující kupříkladu do Poděbrad nebo Hradce Králové procházeli velkorysou nádražní budovou vystavěnou v letech 1872 - 1875 v novorenesančním slohu s dominantní střední částí pojatou jako bohatě zdobený vítězný oblouk.

Nádraží Severozápadní dráhy na pohlednici vydané před rokem 1900, MMP.Návštěvníci muzea i kolemjdoucí se budou moci vydat proti proudu času a za pomocí zejména historických pohlednic a fotografií (jejichž zvětšené reprodukce umožní objevit pozoruhodné detaily) si udělat představu o čilém ruchu kolem nádraží, které se postupně jmenovalo nádraží Severozápadní dráhy, Denisovo, Vltavské a Praha-Těšnov.

Dobové plány z počátku provozu (po roce 1875) i z období pro tuto lokalitu velmi dynamických 70. a 80. let 20. století umožní všem zájemcům si udělat představu o prostorových proměnách Těšnova a blízkého okolí. Velký dokumentární počin vztahující se ke zmizelému těšnovskému nádraží učinil i výtvarník s železnicí bytostně spjatý, Jiří Bouda, který nádraží, jeho budovy, kolejiště i interiér odbavovací haly zobrazil na sérii barevných litografií. Reprodukce těchto mimořádně působivých litografií budou součástí výstavy, stejně jako části dobových jízdních řádů, fotografie zachycující demolici nádražní budovy i ukázky nerealizovaných projektů na záchranu nádraží.
www.muzeumprahy.cz
zdroj: Praha.eu

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

20. 3. 2020 15:24:36

Re: Re: Re: Re: Obnova mariánského sloupu v Praze.

Koukám Luščinole, že jsi opravdu vytrvalý, to není až zas tak obdivuhodná vlastnost, spíš svědčí o tvé omezenosti. Tvoje hraní si na světaznalého všeználka je ovšem v zásadě velmi zábavné, zejména v dnešní smutné době. Tvůj poslední výlev je zajímavý mimo jiné tím, že asi se neumíš pořádně vyjadřovat ani v jednom jazyce a se snažíš předstírat znalosti angličtiny, což v tvých vlastních očích má vytvářet pocit jakési morální nadřazenosti. Strašně se pleteš a poučovat mě o významu slov nebo o tom co co znamená je asi stejně pádné, jako tvoje bláboly o tom sloupu. Nějaký ten překlep se mi v mobilu stane, na rozdíl od tebe podobné věci "vyřizuji" třeba v MHD, rozhodné bych jimi neztrácel čas na rozdíl od tebe, který podle všeho brejlíš celý den do monitoru, abys připravil další blábol. Nicméně budu rád, když budeš pokračovat, bavím se dobře. Jediný jistota tak jednou za čtrnáct dní, když navštívím na pár minut tyto stránky, že zrovna pod támhle článkem najdu tvůj další blábol. A jen tak mimochodem, jestli jsi měl na mysli Chruščova, tak se někam podívej, jak se to jeho "otčestvo" v češtině píše. Jinak doufám, že sloup tam vydrží podstatně kratší čas než původně, oni podobní samozvaní umělci umí mlátit hlavně hubou a až to na někoho spadne, bude po legraci. Takže milý nedělnický původe, předveď se...

19. 3. 2020 15:44:03

Re: Analytici: Stavebnictví může být tahounem při oživení ekonom...

Je zajímavé, kolik analytiků hovoří o zcela obligátních záležitostech, jako kdyby měli právo a všechny moudra světa ve svém držení. Přitom co ví ti z bank o reálných problémech na stavbách? Nic, protože mají pouze předávané informace od manažerů stavebních firem, které jsou často poněkud vzdáleny od pravdy. Logicky. Je také podivné, že vůbec někomu sdělují své prognózy a potřebu budoucího dění. Komu? Vládě? Pojišťovnám? Prázdné článečky, které nikdo nepotřebuje, jsou o ničem. Odvětví, která podporují stavební průmysl, ta v určitém utlumeném procesu dále produkují. Stavební firmy část zakázek, těch menších, zpomalí, ale ostatní pojedou dál, např. dálnice a koridory. Tam se termíny nesmí posunovat. Co se zhorší, jsou investice do jiných odvětví, kde začnou chybět zahraniční síly, které odjely pryč. A stavby technologií pro petrochemii a energetiku, na ty budou tyto montážní cizí síly chybět nejvíc. na to jsem zvědav, jak to dodavatelské firmy zařízení pro zásadní změny v energetice vyřeší. Poklesne čerpání tzv. dotací z fondů EU ještě víc? Ovšem a to bude jen dobře. Nevyváženost mezi zdroji peněz a možnostmi stavební výroby se ukáže ještě větší než dosud. Zajímá to vládu, její investiční národní plán se bude měnit? Jak, kdy? Ani ve hvězdách to dnes nestojí.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz