UK v Troji otevřela nový výukový pavilon IMPAKT

UK v Troji otevřela nový výukový pavilon IMPAKT

(10. 6. 2020) Na studii se podílely ateliéry majo architekti ateliér Ježková - Jaroš, projektantem objektu bylo Technico Opava

   
 
 
 
 

UK v Troji otevřela nový výukový pavilon IMPAKT

(ČTK) - Nový pavilon v Praze-Troji otevřela matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy (UK). Bude sloužit studentům matematiky, informatiky a výzkumníkům z těchto oborů. Budova zvaná IMPAKT má auditorium pro 250 lidí, posluchárny a knihovnu. Projekt škola zahájila v roce 2011, stál zhruba 325 milionů korun, škola dala 50 milionů, zbytek uhradila z příspěvků od ministerstva školství. Pavilon 9. června 2020 slavnostně otevřeli zástupci univerzity, ministerstva a tvůrci projektu.

V trojském školním areálu budou především vědci a studenti, pro které není dost místa a vhodné podmínky v historické budově na Malostranském náměstí. V IMPAKTu tak vzniká například velká laboratoř robotiky, která podle proděkana pro informatickou sekci Jiřího Sgalla dosud na Malé Straně "živořila". Sgall řekl, že do nové budovy se přestěhují i grafici, kteří si přáli temnou laboratoř pro studium barev. V Troji bude i didaktická laboratoř informatiků či teoretické a softwarové katedry.

Zatímco horní patro bude sloužit hlavně výzkumníkům a experimentům, pro studenty je v IMPAKTu vedle knihovny deset učeben, z toho čtyři počítačové. V rozsáhlém auditoriu podle Sgalla budou přednášky matematiky a informatiky pro první ročníky, které škola dosud musela dělit. Proděkan pro rozvoj Ladislav Skrbek podotkl, že auditorium je odhlučněné, posluchače tak nebude rušit nedaleká magistrála. V budově se má začít učit počátkem zimního semestru.

Architekt Jan Jaroš mladší, který na projektu spolupracoval se svým otcem, při slavnostním otevření řekl, že vzhled budovy má něco společného s matematikou, která se v ní bude vyučovat. Některé části objektu odkazují k dalším budovám v trojském školním areálu. Dodal, že IMPAKT je zvenčí obložen materiálem, který mění vzhled podle počasí a světelných podmínek.

Matematicko-fyzikální fakulta je jednou ze 17 fakult Univerzity Karlovy. Podle statistik ministerstva školství měla k letošnímu lednu zhruba 2260 studentů. Její hlavní sídlo je v ulici Ke Karlovu v Praze 2. Vedle budovy na Malostranském náměstí využívá budovu v Sokolovské ulici v Praze 8.

Ještě před vypuknutím koronavirové krize Univerzita Karlova na letošek plánovala investice do asi 40 projektů výstavby či oprav budov za zhruba jednu miliardu korun. Kromě budovy matematicko-fyzikální fakulty v Troji by měla letos otevřít také nové sídlo fakulty humanitních věd v pražské Libni. Chtěla také pokračovat v přípravě nového kampusu na Albertově. Rektor Tomáš Zima v dubnu uvedl, že krize způsobí univerzitě výpadek příjmů asi 1,5 miliardy korun. Příspěvky ze státního rozpočtu by se krátit neměly, škola nicméně počítá s úbytkem peněz ze své hospodářské činnosti nebo z poplatků od zahraničích studentů. Loni škola hospodařila s 11,4 miliardy korun, letos plánovala podobný rozpočet.

Doplněno Stavbaweb:
Nový pavilon je umístěn v severní části areálu MFF UK Troja, a doplňuje tak jeho celkovou dispozici. Budova je obdélníková, pětipodlažní, s jedním podzemním a čtyřmi nadzemními podlažími. Na studii projektu se (již v roce 2011) podílely ateliéry majo architekti a ateliér Ježková - Jaroš, Projektantem objektu bylo Technico Opava s. r. o.
Více...
Projekt na stránkách ateliéru majo architekti najdete ZDE.

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Škola, věda

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz